reklama

BLOG: Jak mi nekastrování zabilo kočku

O tomhle se mi píše hodně těžce. Nejen kvůli tomu, co se stalo, ale i kvůli vědomí, že jsem se nezachovala tak úplně správně – i když jsem byla přesvědčená, že to dělám nejlíp, jak umím. Nejvíc mě na tom mrzí, že tomu, komu bych se měla za své chování omluvit, už se omluvit nikdy nemůžu.

reklama

Všechno to začalo v lednu 2017, kdy mi kolega poslal fotku černého zuboženého kotěte s textem: „Nechceš kočku?“ Po krátké výměně informací jsem zjistila, že jde o zubožené kotě u Barrandovských ateliérů, kde žije několik toulavých koček a množí se mezi sebou. Domluvila jsem během pár minut veterinu v okolí, kam ho kolega odnesl, a já se tam po práci rozjela zaplatit účet a hlavně zjistit stav pacienta.

V malé krabici se choulilo černé klubíčko a pomalu ujídalo granulí. Ukázalo se, že je to ani ne dvouměsíční kočka se silným herpes virem v očích. „Něco takového jsem ještě neviděl,“ řekl mi tehdy veterinář s tím, že neví, jestli se to neobejde bez poškození zraku. Kromě virového onemocnění a rýmy bylo velmi podvyživené a tak dehydrované, že když mu chtěl doktor vzít krev na provedení testů smrtelných kočičích chorob, musel z něho těch pár kapek doslova vymačkat. Vzhledem k tomu, že panovaly tuhé mrazy a kotě bylo v tomhle stavu podle všeho dlouho, byl zázrak, že přežilo. Podle veterináře ho matka odnesla od koťat, aby nenakazilo ostatní a nechala ho svému osudu. Ten se nenaplnil jen proto, že si našlo místo pod výdechem klimatizace, odkud šel teplý vzduch. Bylo mi jasné, že mám co do činění s bojovníkem.

Mezi všemi vyšetřeními jsem domluvila nejbližší útulek, který byl ochotný si kotě vzít do karantény. Bylo nemyslitelné, abych nemocnou kočku vzala k sobě domů, když jsem tam měla dvě svoje a žádné místo, kde bych vytvořila tolik potřebnou karanténu. Než přijela paní z útulku, nechala jsem kotěti předepsat potřebné léky i do zásoby, vyrovnala účet a pak se na mě doktor obrátil s posledním požadavkem. „Musím vyplnit zprávu, takže bych potřeboval, abyste ji pojmenovala.“ Do té chvíle jsem si asi tisíckrát řekla – ne, další kočku už ne, máš malou garsonku a dvě jsou dost. Ale v ten moment mi bylo jasné, že jestli jí dám jméno, dám jí pak i nový domov. Podívala jsem se na její malou bílou náprsenku v záplavě černého chmýří. „Bude to Albína.“

Za Albínou jsem se po pár dnech jela podívat. Bylo to pořád miniaturní klubíčko chlupů, které se bálo všeho a všech. Ale když jsem si ji vzdala do náruče, po chvíli spustila motor a já měla najednou plné ruce kotěcí lásky. Po uplynutí karantény jsem do útulku přijela znovu – s přepravkou a obavou o to, jak to malé prtě přijmou moje kočky. Nutno říct, že Alma s tímhle novým členem rodiny nechtěla mít nic společného a Mikeš ze začátku pochyboval, že to je kočka a ne myš na hraní. Ale netrvalo ani dva týdny a můj rváč a solitér se ukázal jako ten nejlepší adoptivní táta na světě. Albína se od něj naučila, jak o sebe pečovat, jak si hrát a jak toho na jeden zátah sežrat co nejvíc. A protože Mikeš se stal tátou na plný úvazek, přestal si úplně všímat neurotické Almy a ta se stala nejšťastnější kočkou v naší garsonce. Malá Albína pomohla nám všem.

Když život není fér

Uplynuly tři nebo čtyři měsíce, během kterých nás všechny Albína nepřestávala udivovat svojí energií a rychlostí při lovení mávátka/plyšové myši/mojí ruky a všechny moje kočky včetně mě byly příkladem spokojených zvířat. Pak přišlo ráno, kdy si Albína hrát nechtěla. Přesněji řečeno chtěla, ale nemohla. Po třech skocích začala sípat a když jsem uviděla její povytažené mžurky (třetí víčko, které při neúplném zatažení může značit nemoc), vzala jsem přepravku a letěla s ní na veterinu. Když jsem po hodině odcházela, zastavila jsem se u východu a dobrých pět minut jsem se dívala na lékařskou zprávu. V kolonce „diagnóza“ stálo: „FIP.“ A v kolonce „doporučená léčba“ stálo: „V případě zhoršení doporučená euthanasie.“

Kočkařům asi nemusím nic vysvětlovat. Nekočkařům jen ve stručnosti řeknu, že FIP neboli infekční peritonitida je smrtelné a neléčitelné onemocnění koček domácích. Projevuje se mimo jiné tvorbou tekutiny v břišní dutině nebo na plicích. Albína, jak odhalil ultrazvuk, byla první případ. Mozek odmítal akceptovat všechno, co o téhle nemoci věděl. Je to přece kotě, které už jednou zázrakem přežilo! Proč by se to nemělo opakovat? Albína je bojovnice, ta to jen tak nevzdá. Celým svým já jsem se upínala k příběhům se šťastným koncem, kterých u FIPky bylo sice poskrovnu, ale staly se. Dělala jsem všechno pro to, aby Albína měla neustále dost sil a dost všeho, co by si jen mohla přát. Tenhle boj vyhrajeme.

Vzhledem k tomu, že šlo o infekční nemoc, hrozilo, že se nakazí i MikešAlmou. Moje veterinářka ale naznala, že když se tak nestalo do oné chvíle, riziko je minimální. Nechala jsem tedy věci plynout a veškerou svou energii jsem soustředila na Albínu. Měla jsem pravdu. Byla to bojovnice. Ale i ten nejstatečnější bojovník se jednou unaví. A já jsem i přes všechnu svou až nepříčetnou víru v zázrak pochopila, že některé bitvy zkrátka vyhrát nelze. Albína mi naposled vydechla v náručí na veterině 30. května 2017.

Když se na to dívám zpětně, mrazí mě z toho, kolik zbytečného utrpení si Albína kvůli mé víře v zázraky musela vytrpět. Jako zvířatomil jsem v té době sice měla povědomí o strašáku kočkařů jménem FIP, ale ani zdaleka jsem si nedokázala představit, co to všechno obnáší. Žádné odborné texty ani zkušenosti druhých vás na tohle nedokážou připravit. Stejně tak vás nedokážou připravit na bolest ze ztráty přítele. Ránu jsme dostaly obě. Byl tam ale jeden velký a podstatný rozdíl. Já jsem si přítomnost Albíny ve svém životě vybrala dobrovolně. Ona si přítomnost na tomhle světě vybrat nemohla. Podle veterinářky přispělo k rozvoji FIPky i virové onemocnění, které prodělala jako kotě. Jako nechtěné odstrčené kotě narozené v zimě, v mrazu.

Proto vás prosím: kastrujte. Albína byla jen jedna jediná, ale její osud mohou sdílet tisícovky koťat. A právě díky kastraci je toho můžete ušetřit. Tohle utrpení si nezaslouží žádné z nich.

Tagy:

Počítače i obědy pro děti zdarma, méně memorování: Jak chtějí strany změnit školství

Zlepšíme školství. V předvolebních programech to slibují snad všechny strany (kromě ANO, Babišovo hnutí zatím program do sněmovních voleb nepředstavilo). Jak to chtějí partaje udělat? KSČM láká na obědy pro děti zdarma, ČSSD by bezplatně rozdávala počítače a tablety, koalice Spolu chce reformovat vzdělávací programy. Co dalšího by politici chtěli prosadit?

Ne všechny vyvěšení barevných vlajek potěšilo. Je to ponižující, říká k Prague Pride Wolf

Vyvěšením duhové vlajky na pražské Nové radnici vedení města a organizátoři akce zahájili festival Prague Pride. Ten má za cíl mimo jiné přiblížit život leseb, gayů, bisexuálů a translidí (LGBT+). Jedenáctý ročník přehlídky nabídne 135 kulturních, zábavních a vzdělávacích akcí se společným tématem coming out. Vůči konání festivalu se ve facebookovém příspěvku vymezil podnikatel, člen KDU-ČSL a od roku 2014 zastupitel hlavního města Prahy Jan Wolf.

Slavia se vyhne další válce s Rangers, Sparta může v play-off LM potkat Genk i Šachtar

Fotbalisté Slavie si v případě postupu přes Ferencváros Budapešť zahrají ve 4. předkole Ligy mistrů s vítězem duelu mezi Young Boys Bern a Kluží, přes kterou přešli do skupiny předloni. Pokud Sparta ve 3. předkole vyřadí Monako, utká se v souboji o skupinu s lepším z dvojice Genk – Šachtar Doněck. Rozhodl o tom pondělní los ve švýcarském sídle UEFA v Nyonu.

Krpálkův tchán Kaderka: Že se Lukáš pral s Bartošem? Tomu jsme se hodně zasmáli

Z pozice nejvyšší s radostí i trochou nervů sledoval, jak na olympiádě v Tokiu válí české hráčky, které do domoviny vezou jednu zlatou a stříbrnou medaili. A z pozice tchána prezident českého tenisového svazu Ivo Kaderka pořádně trpěl a pak se ohromně radoval z toho, co předvedl na tatami v chrámu Budókan Lukáš Krpálek. „Přepsal dějiny světového juda,“ říká pro CNN Prima NEWS Kaderka.

Cestování v době covidové: Vyplníte lejstra, jdete na test, ale nikoho to moc nezajímá

Poletíme? Nebo nepoletíme? A co všechno musíme splnit? Letošní dovolená byla pro všechny jiná než obvykle. Někdo raději kvůli covidu zůstal doma. Kdo se rozhodl vyrazit do ciziny, musel si ohlídat, aby splnil všechna nařízení. Pohlídat si, jak moc riziková je vybraná země, vyplnit lejstra, podstoupit test, stáhnout si aplikaci, stáhnout si QR kód. Jenže zajímá to vůbec někoho?

Důvěra ve vládu i prezidenta roste. Největší podpoře se ale těší starostové

Důvěra Čechů v ústavní instituce se v červenci meziměsíčně zvýšila. Prezidentovi a vládě důvěřuje shodně 37 procent lidí, zatímco v červnu byla jejich důvěryhodnost o osm, respektive devět procentních bodů nižší. Před rokem ale prezidentovi věřilo 43 procent lidí a vládě 41 procent. Největší důvěru si dál udržují starostové a obecní zastupitelstva, jimž věří přibližně dvě třetiny veřejnosti. Vyplynulo to z červencového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Čínu poprvé od Wu-chanu drtí nová varianta koronaviru. Asijské země propadají panice

Čínu zasáhla epidemie, kterou státní média označila za „nejrozsáhlejší od Wu-chanu“. Země, která se pyšní nulovou tolerancí vůči COVID-19, zaznamenala od 20. července více než 200 nových případů spojených s epidemií ve městě Nanking. Tato epidemie začala, když pracovníci letiště, kteří čistili letadlo přilétající z Ruska, měli pozitivní test na koronavirus. Od té doby se vir rozšířil do pěti provincií a nejméně 13 měst včetně hlavního – Pekingu.

reklama

Domácí zpravodajství

Zanedbané děti přilákaly pozornost strážníků. Matka po nich hodila klec s papouškem

Jen těžko pochopitelný případ se odehrál v Břeclavi. Dvou na první pohled zanedbaných malých dětí, které bosé pobíhaly vedle rušné silnice, si všimli místní strážníci. Když následně zjišťovali, kde mají rodiče, z nedalekého domu na ně začaly létat nejrůznější předměty, včetně vázy nebo dokonce klece s papouškem. Tím navíc celá situace ani zdaleka neskončila.

Policie řeší záhadná zranění na západočeských nádražích. Napadení trpí ztrátou paměti

Policisté vyšetřují hned dvě záhadná zranění na západočeských nádražích. V Rokycanech objevili zaměstnanci soukromé bezpečností agentury zraněného Ukrajince. Měl silně poraněný konečník a bez pomoci by pravděpodobně vykrvácel. Jak ke zranění přišel, si ale nevybavuje. V Plzni zase kolemjdoucí našli bezvládnou důchodkyni s rozbitou hlavou. Na to, co se jí stalo, si ale také přesně nevzpomíná.

KOMENTÁŘ: Proč se ČSSD nedostane do Sněmovny a ODS neporazí Babiše

Je léto, politika nikoho stejně nezajímá, řekli si zřejmě šéfové některých partají a odjeli na dovolenou. Není o nich vidu ani slechu. A co dělá premiér Andrej Babiš? Otvírá D1, jezdí do krajů. Navíc ohlásil, že letos zůstane v úřadu i o vládních prázdninách. A potom se opozice diví a fňuká, že nemá v médiích dostatek prostoru a ANO stále kraluje předvolebním průzkumům.

V armádě umíralo za socialismu i 200 vojáků ročně. V tanku, ale také vlastní rukou

Téměř každý, kdo sloužil v komunistické Československé lidové armádě, se nějakým způsobem dotkl smrti. Před listopadem 1989 umíralo 150 až 200 vojáků základní vojenské služby ročně, v šedesátých letech ještě více. Historikové tuhle temnou kapitolu armády teprve odkrývají. „Kamarád na letišti v Čáslavi si vzal život, protože ho nepustili za snoubenkou,“ vypráví Štefan Rejda, v armádě sloužil v letech 1976 a 1978. Další pamětníci vzpomínají na vojáky utopené v tancích nebo omylem zastřelené.

reklama