reklama

BLOG: Z deníku báby Almy, kočičí autistky se smyslem pro humor

"Člověče, ty nevidíš, jak trpím?!"

Před třemi lety jsem se ujala báby Almy. Je to černá kočka z depozita, která ke mně přišla v hrozném stavu a kterou jsem dávala dohromady přes rok. Bába Alma se mi za to odvděčila spoustou situací, ze kterých se staly takřka legendární historky. V jejím případě jsou často o ho.ně. A to doslova.

reklama

Alma je autista. Alespoň to mi řekla veterinářka. Má za sebou nehezkou minulost, která jí dost poznamenala a projevuje se na jejím chování dodnes. Kupříkladu mazlení – Alma je velký mazel. Doslova se svému objektu momentálního zájmu snaží vetřít až pod kůži. Přitom „šlape zelí“ a protože kočkám nestříhám drápy, stává se z aktu lásky akt plný krve a slin (Alma vrní a u toho hrozně slintá). Jenže pak se něco stane. Něco v jejím mozečku přeskočí a během nanosekundy má objekt momentálního zájmu místo ruky krvavé cáry, dostane seřváno (a že bába umí řvát) a se syčením ne nepodobnému syčení kobry je ponechán svému zranění. A samozřejmě studu, protože určitě něco udělal špatně, i když za Boha nemůže přijít na to, co.

Kromě mazlícího teroru bába Alma vyniká ještě v blití. To provádí zásadně u mě v posteli a svému okolí přitom dá jasně najevo, že nechce být rušena. Pokud není v příhodnou chvíli k dispozici postel, spokojí se s nejvyšším dostupným místem, protože takové blitíčko z výšky, to má taky svou hodnotu. Zvětšuje se tak pole působnosti. Kromě těchto radostí umí být bába velmi potřebná v kuchyni, kde se v tu chvíli připravuje jídlo a to tak, že v tichosti přijde k mé noze, aby mě do ní mohla v případě potřeby kousnout, když si jí nevšimnu a šlápnu na ni. Musím říct, že se ze mě stává v kuchyni ninja, který ve snaze vyhnout se kočce často zakopne o vlastní nohu, rozlije všechno kolem sebe a ideálně u toho převrhne dózu s čímkoliv sypkým. Myslím, že s našim kuchyňským číslem bychom s Almou mohly vystupovat v kabaretu.

Roztomilá kočička připravená vás zmasakrovat.
Roztomilá kočička připravená vás zmasakrovat.

V čem je ovšem bába Alma opravdový velmistr, jsou její záchodové hrátky. Alma je vlivem věku a těžkého životního startu křehké stvoření, které ovšem klame tělem. Dokáže vyvinout velkou sílu, což se projevuje nejen ve chvílích, kdy trhá ruku či jinou člověčí končetinu na kusy, ale i ve chvílích, kdy se rozhodne, že po sobě na záchodě uklidí. Alma totiž miluje hrabání. A je v tom skutečně dobrá. A taky do toho dává všechno. Peletky z celulózy tak lítají vzduchem a s nimi i všechno ostatní. Takže se běžně stává, že v koupelně, kde je kočičí záchod umístěn, najdu kočičí bobek tu vedle záchodu, tu na kachličkách a tu přilepený na dveřích. Při úklidu její usilovné práce pak s láskou vzpomínám na doby, kdy dosáhly její schopnosti vrcholu a svými „výkony“ se stala legendou. Jeden takový legendární příběh už vstoupil do dějin a na jeho základě se mě členové rodiny při setkáních ptají, co mi kočky pos.aly tentokrát.

Tehdy jsem se vrátila po třinácti hodinách v terénu domů a nejvíc jsem se těšila na to, až si dám sprchu a natáhnu se na gauči. Alma měla tehdy své zagaučové období. Bylo to pár týdnů, co jsem ji doma měla a ona si usmyslela, že za gaučem se jí zatím líbí nejvíc a tak jsem jí to tam vybavila teplou dekou o velikosti tenisového kurtu, hračkami a miskami se žrádlem a vodou. Ten den mi už v předsíni něco řeklo, že s tou sprchou to nebude tak horké a tak jsem šla po pachové stopě, až jsem došla ke gauči. Za ním byla na dece Alma a vedle ní hromada jako od slona. Podle všeho dostala průjem. V pořádku, to se stane. Vzala jsem teda bábu Almu, postavila jsem ji kousek vedle gauče a jala se zneškodnit zdroj působivého aroma na dece. Celou jsem ji vzala do vany, podrobila ji důkladné sprše (deku, ne Almu) a protože byla o velikosti tenisového kurtu, nevyhnula jsem se vykapané cestičce směrem z vany k pračce u kuchyňské linky.

Naštěstí jsem byla velmi dobře vybavená dezinfekcí, takže jsem vytvořený potůček zneškodnila a při tom jsem zjistila, že zdrojů zápachů je přece jen víc. Po zevrubnému ohledání jsem zjistila, že jsem cestou z práce šlápla do ho.na. Nebylo tedy zbytí, procesem dezinfekce prošla i celá chodba. S dezinfekcí jsem následně pokračovala i za gaučem, kde jsem objevila šmouhy na zdi v příznačné barvě (každý umělec si své dílo musí podepsat), takže nic naplat, dezinfekcí musela projít i stěna. Mezitím si Mikeš řekl, že nesmí zůstat pozadu a vytvořil na záchodě působivou kreaci, do které pro lepší efekt zahrabal i lopatku. Byla jsem skutečně vděčná své prozíravosti za nákup zvýhodněného balení dezinfekce.

S pocitem dobře odvedené práce jsem vzala čistou deku a šla ubytovat bábu Almu, trpělivě čekající u gauče přesně na místě, kam jsem ji prve postavila. Když jsem ji zvedla a chtěla ji přemístit zpět na deku, všimla jsem si, že své vrcholné dílo nejen podepsala na stěně, ale že si do něj i sedla a dost možná i lehla. Nic naplat, bába Alma musela do vany. To se rozhodně neobešlo bez hororové scény, kdy Alma řvala, jako když jí na nože berou, zatínala mi drápy do všech dostupných míst a voda smíchaná s jejím veledílem a mou krví doslova létala po celé koupelně. Kdyby to někdo natočil a pak to pustil zpomaleně, myslím, že by to bylo velmi působivé. Stejně jako to, co udělala Alma, když jsem naznala, že už by mohla být čistá a vyndala ji z vany. Naprosto jistým a rozhodným krokem zamířila na písek a lehla si do něj.

Pamatuju si jako dnes svůj pocit bezradnosti následovaný utřením báby Almy do mého ručníku, protože i když byla od písku obalená jako řízek, bála jsem se, že mi to křehké a bezbranné stvoření nastydne. Já si pak přece vezmu nový ručník, ale hlavní je, udělat Almě pohodlí. Takže jsem ji vrátila na vydezinfikované teritorium za gaučem a k její spokojenosti naplnila všechny misky až po okraj. Na mě zatím trpělivě čekala koupelna, která mě takřka prosila o dávku řádné dezinfekce a to od stropu až po podlahu. Velmi ráda jsem jí vyhověla. Slunce opět vyšlo zpoza mraku a já se skvělým pocitem, jak dobře jsem to zvládla, zamířila pod sprchu. Bylo to báječné. Do chvíle, než jsem se utřela do ručníku, do kterého jsem před tím utřela Almu od písku a od ho.en. Hrdě přiznávám, že ten den jsem plakala.

Alma spící spánkem všech spravedlivých kočičích seniorů.
Alma spící spánkem všech spravedlivých kočičích seniorů.
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Zahraničí

Nejméně 20 mrtvých a stovky zraněných: V Rovníkové Guineji vybuchla vojenská základna

Nejméně 20 mrtvých a stovky zraněných: V Rovníkové Guineji vybuchla vojenská základna

Chaos, pláč, mrtví a podle agentury AFP až 500 raněných. Tak vypadá situace po sérii výbuchů na vojenské základně v přístavním městě Bata, které je ekonomickou metropolí Rovníkové Guineje. Záběry ve státní televizi ukázaly poničené domy a vládnoucí zoufalství, také mnoho zraněných, zejména dětí. Televize informuje nejméně o čtyřech explozích, jejichž původ zatím není jasný, uvedly zahraniční tiskové agentury.

Rozhovor

Vláda použila sílu, aby zabránila kritice. Najdeme jiné cesty, řekl moderátor protestu

Vláda použila sílu, aby zabránila kritice. Najdeme jiné cesty, řekl moderátor protestu

Nebyl důvod demonstraci ukončit, řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS moderátor nedělní demonstrace iniciativy Chcípl PES na Staroměstském náměstí a předseda Svobodných Libor Vondráček. Podle něj vláda použila sílu, aby zabránila kritice, a měla by podat demisi. Vondráček také uvedl, že shromažďovací právo nemůže být omezené krizovým zákonem a demonstrace nemají vliv na šíření koronaviru.

Hamáček chtěl v ulicích krev, snaží se před volbami ukázat svaly, tvrdí Volný
Filip Smoljak: Řeknu vám, co jsou Zdeněk Svěrák a jeho syn Jan zač
Obušky, dýmovnice, nadávky. V centru Prahy se demonstrovalo proti opatřením
reklama
reklama
Schillerová: Datum rozvolnění nevím. Ekonomika by měla jet od druhé poloviny roku

Partie

Domácí zpravodajství

Druhé léto s covidem? Lepší než minulé nebude, mutace řádí i v teple, varuje Prymula
Policisté po demonstraci zadrželi poslance Lubomíra Volného
Blatný: Kdyby vznikalo druhé ministerstvo zdravotnictví, rezignuji
Další články
reklama
reklama