V osmdesátých letech začala v Rumunsku vlna industrializace venkova a zdejší obyvatelé se museli přestěhovat do měst, kde pro ně byly vystavěny celé nové čtvrti. V malých panelákových bytech však nebylo místo pro domácí zvířata, která tak byla ponechána svému osudu. Netrvalo to dlouho a ulice Rumunska zaplavili bezprizorní psi a jejich štěňata.
Rumunské úřady proto přišli s poněkud krátkozrakým a především krutým řešením – vybít všechna toulavá zvířata. Více než dvacet let jsou tak zdejší psi zabíjeni těmi nejhoršími způsoby: od zastřelení či otrávení po oběšení a upálení. Někteří z nich umírají ve státních útulcích hlady a žízní. Problém toulavých psů se však vyřešit nepodařilo.
V soukromých útulcích se psům dostává řádné veterinární péče a kvalitní stravy. V těch státních je čeká jen smrt. Zdroj: Pixabay
Každý rok se totiž na rumunském venkově narodí přibližně pět milionů štěňat. Některá z nich zabijí jejich „majitelé“ rovnou, jiná jsou opuštěna a potulují se po ulicích a lesích. Nabízelo by se přitom mnohem snazší a účinnější řešení – kastrace. Přesto dávají rumunské úřady přednost metodě nákladnější a neúčinné (nemluvě o její krutosti a nehumánnosti).
V období 2001 - 2007 bylo jen v Bukurešti na zabití zhruba sto čtyřiceti tisíc psů vynaloženo více než dvě stě milionů korun (přibližně šestnáct set korun na jednoho). V menších městech se náklady na zabití jednoho psa dokonce šplhají až do výše pěti tisíc korun. Kastrace jednoho psa tu přitom vyjde na pouhých šest set korun.
Zřejmě vás proto nepřekvapí, že na otázku: „Co největším problémem Rumunska?“ zdejší obyvatelé jednohlasně odpovídají: „Korupce“. Díky zásahům ochránců zvířat (z velké části ze zahraničí), kteří provozují soukromé útulky, se situace pro bezprizorní psy v Rumunsku pomalu zlepšuje. Přesto dál zůstává otázkou, kdy se Rumunsko vydá vstříc 21. století.