GLOSA: Předvolební peklo aneb Půjde ještě zastavit vzestup nenávisti v Česku?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Proč se zdá, že nenávisti ve společnosti spíše přibývá, i přes snahy o její potlačení?
Existují dva druhy nenávisti? Která je tolerována a která trestána?
Jak se projevuje „budování kultury nenávisti“ v politice a společnosti?
Jaké důsledky má démonizace politických oponentů a jejich voličů?
Je vytváření dojmu „apokalypsy“ po volbách prospěšné?
Doba vymknutá z kloubů šílí... Předvolební atmosféra je vyhrocená do nebývalých rozměrů, které hravě předčí rozdělenost společnosti v době covidu nebo prezidentských voleb. A jak jsme viděli začátkem tohoto týdne, není daleko ani k násilí. Takové klouby dá jen stěží někdo do pořádku a vlastně se o to nikdo ani nesnaží.
Je zajímavé, že v době všeobecného politického boje proti projevům nenávisti je ve společnosti nenávisti snad ještě více než kdy dřív. Ponechme stranou, že stejně jako tažení proti dezinformacím je i boj proti projevům nenávisti ve značné míře jen ušlechtilým názvem pro cenzurní zásahy a omezování svobody slova.
ČTĚTE TAKÉ: ODS už nevěříme téměř nic, zní ze STAN kvůli bitcoinům. Spokojení nejsme, potvrzuje náměstek
Přesto je zde však patrný jistý paradox – jako kdyby tu snad existovaly dva druhy nenávisti. Jedna, která je špatná, postihovaná a trestaná, druhá pak vlastně nikomu nevadí a nejčastěji ji vyvolávají sami politici vůči svým soupeřům a jejich voličům.
To, co v posledních letech zažíváme a co nyní před parlamentními volbami děsivě graduje, je doslova budování kultury nenávisti. Projevuje se tím, že každý, kdo si dovolí mít na věci jiný pohled, je automaticky vykreslen coby ultimátní zlo. A jak už od dětství z pohádek víme, zlo přece musí být poraženo a zničeno: sedmihlavé sani je třeba srazit hlavy, ježibabu šoupnout lopatou do pece a vlkovi od Karkulky ještě pro jistotu zašijeme do břicha kamení, než ho utopíme ve studni.
Násilí jako součást politiky?
Coby vlky, čarodějnice a sedmihlavé saně jsme si zvykli vnímat i své politické oponenty, s nimiž chceme jednat přesně v duchu toho, co nás v dětství naučily pohádky. Někdy se tento lítý boj rádoby dobra s rádoby zlem odehrává jen na sociálních sítích, jindy v médiích, ale někdy bohužel i v reálném životě, kdy na domnělého zlosyna házíme rajčata či vejce, pliveme na něho (viz Petra Fialu tento týden) nebo dokonce vezmeme do ruky berle a začneme bít (viz Andreje Babiše také tento týden).
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Nenávist se ale neomezuje jen na českou kotlinu. Boj dobra se zlem je záležitost, jež nemá žádné geografické hranice: když se střílelo na slovenského premiéra nebo o něco později i na amerického prezidentského kandidáta, kteří jsou oba jistou částí našich médií také vykreslováni jako padouši, spustila se lavina nenávisti. Ne vůči atentátníkům, ale vůči Ficovi a Trumpovi.
Přitom ve slušné demokratické společnosti by mělo být nezpochybnitelným pravidlem, že násilí do politického boje nepatří. Na čem jiném už by se lidé měli většinově shodnout než na tom, že násilí není součástí politické soutěže? A vida, ani na tak základní věc není v této vymknuté společnosti shoda...
Po volbách apokalypsa nepřijde
Stejně tak by mělo platit heslo mylně připisované Voltairovi: „Nesouhlasím s vaším názorem, ale budu hájit vaše právo ho říkat.“ Místo toho začalo platit pravidlo, že politický oponent je démon, jehož je třeba zastavit a ideálně mu i upřít právo, aby své názory mohl veřejně říkat. Jistě, kampaně, které volbám předcházejí, nejsou žádná selanka a boj o voliče je tvrdý. Přesto ale zůstává otázka, zda křesla v Poslanecké sněmovně a obsazení míst ve Strakově akademii stojí za tu přeexponovanou vlnu nenávisti a všeobecného běsnění, za naprostý společenský rozvrat, jež můžeme v poslední době sledovat.
Vnoučata vytýkající prarodičům, koho volí, přátelé dohadující se do krve o politických preferencích... Kdo chce předejít zbytečně vášnivé debatě a ušetřit si vagón nepříjemností, zvolí tu nejjednodušší možnost – mlčení. Přitom dobu, kdy bylo lépe mlčet, mají ještě mnozí v živé paměti.
Čtěte také
Už samotné vytváření dojmu, že tyto volby budou v něčem zlomové, že 4. října večer překročíme Rubikon a nastane málem apokalypsa, je naprosto nesmyslné a příkopy mezi tábory to jen prohlubuje. Můžu si jako politik tisíckrát myslet, že moje strana, můj program a moje vláda jsou pro danou zemi nejlepší. Ale nikdy nemůžu klesnout k tomu, abych své politické oponenty začal vykreslovat jako čiré zlo.
Staré antické rčení říká „divide et impera“. To první by nám šlo dokonale, neboť snad nikdy v novodobé historii nebyla společnost tak znesvářená a rozdělená jako teď. Jen „impera“, tedy to vládnutí, nám po čertech nejde. A přesto se kvůli tomu dokážeme do krve hádat. Ať se dnes člověk podívá kamkoli, nemůže si neklást otázku: „To už se vážně všichni zbláznili“?
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Turek vinil STAN z ničení průmyslu. Vychovejte ho, žádal Farský moderátorku
Karolina Stonjeková, externí spolupracovnice CNN Prima NEWS, vystudovala politologii, mezinárodní vztahy, a také obor historická sociologie na Karlově univerzitě. Celý profesní život se živí prací v komerčním sektoru a pracuje jako PR konzultantka. Od roku 2019 do roku 2020 byla také komentátorkou FTV Prima.
