Když rozdíly mizí, 49. díl: Skákající hmyzožrouti v roli obětavých otců

Některé produkují silné jedy, některé jsou průhledné, a některé dokonce ani nemají plíce. Největší váží i přes tři kila, ty nejmenší neměří ani jeden centimetr. A z jejich kostí poznáte věk stejně jako z letokruhů u stromů. Na celém světě najdeme více než šest tisíc druhů, ale tento počet stále stoupá, jelikož vědci objevují zatím skryté druhy. Jen těžko byste našli tak rozmanitou a pozoruhodnou skupinu, jako jsou žáby.

Kapitolou sama o sobě je u žab rozmnožování. Jedním z nejzajímavějších způsobů se rozmnožuje jihoamerická nosatka Darwinova, která patří stejně jako velká část ostatních žab mezi ohrožené druhy. Podobně jako u mořských koníků i u nosatek spočívá většina péče výjimečně na otcích. Ti mají pod jazykem malou dutinku, ve které po šedesát dní ukrývají čerstvě vylíhlé pulečky. V okamžiku, kdy jsou potomci připraveni vyrazit do světa, otec miniaturní verze sebe sama vykašle ven.

Zato takoví severoameričtí skokani volští volí k výchově svých potomků trochu jinou metodu. Pulečci se vyvíjejí ve vodě tak, jak jsme u žab zvyklí. Jejich otcové na ně však po celou dobu vývoje v dospělého jedince (jde o období trvající zhruba tři týdny) dohlížejí a chrání je. Jejich chování může být natolik ochranářské, že skáčou a koušou do všeho, co považují za hrozbu. Přehnaně starostliví dohled však pulečkům přináší výhody především v období sucha. Pokud hrozí, že by jejich kaluž vyschnula, neohrožení otcové přispěchají k záchraně a za pomoci svých zadních nohou vykopou kanál vedoucí do větší vodní plochy. Na pulce pak dohlížejí až do doby, kdy se o sebe dokážou postarat sami.