když rozdíly mizí

S každým novým dílem vidíme, že jiná zvířata jsou nám podobnější, než jsme si kdy dříve mysleli. Jsou inteligentní a společenská. Vytváří si mezi sebou silná pouta a dovedou si poradit i v těch nejsložitějších situacích. A co je možná nejdůležitější – ze všech sil se snaží vyhnout bolesti a utrpení.

Na kopytníky obvykle pohlížíme jako na nepříliš inteligentní zvířata, která dokáží jen přežvykovat a utíkat před predátory. Možná vás ale překvapí to, že mezi kopytníky patří i z našeho pohledu tak inteligentní zvířata, jako jsou sloni, delfíni či kosatky – tyto druhy jsou známy svou ostrou pamětí a složitými společenskými vazbami. I u ovcí a krav jsme si tento mýtus již vyvrátili. Jak jsou na tom ale kozy?

O kojotech se často mluví spíše v negativním slova smyslu. Nebylo tomu tak ale vždy. Původní obyvatelé si kojotů vážili a teprve až kolonizátoři jim vdechli auru méněcennosti. Přitom na vynalézavější druh byste narazili jen sotva.

Zebří pruhy vědce uchvacují již od nepaměti. Jejich významem se dokonce zabýval i samotný Charles Darwin. Přitom dodnes stále přesně nevíme, v čem spočívá jejich výhoda. Zebry vás však mohou uchvátit i spoustou dalších zajímavostí.

Bobři jsou jedním z jasných kandidátů na titul „inteligentních“ zvířat. Ne nadarmo jsou také považováni za přírodní inženýry. Mění krajinu, jejich přehrady zadržují vodu a lákají další zvířata. Ekosystém kolem nich tak ožívá. Čím dalším jsou bobři zvláštní?

Jsou zvídaví, poměrně snadno se učí novým dovednostem a někteří vědci je staví na roveň psům. Na světě najdeme osmnáct druhů ploutvonožců. Známe je pod jmény tuleni, lachtani a mroži. Jde o šelmy, které se vyvinuly k životu ve vodě. Jednou z jejich hlavních charakteristik je i rozvinutá inteligence. Jak velká ve skutečnosti je?

Po dlouhá léta jsme se museli v etologii vypořádávat s podceňováním inteligence zvířat a jejich schopnosti cítit stejné emoce jako my. Díky moderním výzkumům se však tento pohled naštěstí mění. Platí to i o kapybaře, největším hlodavci na světě, kterého kvůli jeho mírné povaze často považujeme za hloupého.

Některá zvířata nás na první pohled odrazují, ale jakmile je blíže poznáme, můžeme zjistit, že jde o zajímavé a velice obratné tvory. Třeba jako pichlaví urzoni. I když jde o třetí největší hlodavčí druh na světě (hned po kapybarách a bobrech) a vzhledem se velice podobají evropským dikobrazům, jsou příbuzní s morčaty.

V oblastech s nižší teplotou a horším počasím klesá rozmanitost živočišných druhů. V takovém prostředí přežijí jen ti nejodolnější. V drsném klimatu se daří například ledním medvědům. Díky uzpůsobení jejich těl a metabolismu přežijí takřka jakýkoliv rozmar zimního počasí. Výzkumníci je považují za jedna z nejchytřejších suchozemských zvířat. A není divu, lední medvědi utvářejí složité společenské struktury a dokáží vyřešit i komplikované problémy.

Kakadu růžový patří mezi nejpočetnější druhy australských ptáků. Najdete je zde v každém státě, s výjimkou několika málo vyprahlých oblastí. Jejich ohromná hejna jen těžko přehlédnete. Jde totiž o vysoce společenské ptáky. Není divu, že podle mnoha studií jsou dalším australským druhem, jehož podobnost s námi vám vyrazí dech.

Schopnost řešit nové problémy a upravit své chování, pokud je to potřeba, považujeme za jeden z hlavních rysů inteligence. Je to právě přizpůsobivost prostředí, co nám i jiným druhům umožňuje přežít. I proto v poslední době objevujeme větší či menší míru inteligence i u těch druhů, které jsme dříve přehlíželi. I o plazech obvykle soudíme, že nejsou zrovna bystří. Vědci však odhalili, že se mýlíme.

O švábech má většina z nás jasné mínění. Bez ohledu na to, co si o nich myslíme, jde ale o pozoruhodné tvory. Mají neuvěřitelnou schopnost regenerace, dokáží se uživit v podstatě čímkoliv, přežijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách, dokonce si dokáží vyrábět vlastní antibiotika a měnit genetickou výbavu tak, aby byli jejich potomci odolnější vůči pesticidům.