Klouzek je bez výjimky jedlá a výtečná houba. Jak ho zbavit slizu a co z něj vařit?
Klouzky se dají popsat jako oblíbená slizká houba, která je v současnosti společně s hnědými či pravými hřiby a bedlami jedním z nejvyhledávanějších rodů. Pro svou výtečnou chuť a měkkou konzistenci jsou široce využívané v tuzemské gastronomii. CNN Prima NEWS nabízí přehled praktických rad, jak poznat nejběžnější druhy klouzků a jak je správně zbavit slizu. Vyzkoušet můžete také originální recept.
Klouzky se počátkem podzimu hojně vyskytují zejména v jehličnatých lesích. Méně zkušení houbaři je přehlížejí, možná i z důvodu, že jejich klobouk bývá pokrytý vrstvou slizké pokožky, která je často znečištěna jehličím a hlínou. Byla by ale věčná škoda jim tuto skutečnost neprominout. Všechny bez výjimky jsou totiž jedlé a většinou i velmi chutné. „Slizkou vrstvu klouzků je nejlepší zlehka oškrábnout nožem nebo otřít papírovým kapesníkem hned v lese a domů si přinést už čisté houby,“ uvedl mykolog Jaroslav Vanča.
ČTĚTE TAKÉ: Nový český rekord. Muž našel na Tachovsku patnáctikilovou houbu.
„Ušetříme si tak nepříjemnou práci, v opačném případě se nalepí na lepkavý povrch ještě více špíny a čištění doma bude o to pracnější. Pokud klouzky neočistíme přímo v lese, je lepší je ukládat do košíku odděleně, aby se od nich ostatní druhy hub neznečistily. Čištění kluzkých, slizkých a poměrně malých plodnic může být nevděčný úkol; částečně nám pomůže speciální houbařský nůž se štětečkem a čisticími ozuby na hřbetu čepele. Někdo ale klouzky neloupe vůbec,“ dodal.
Klouzek sličný
Klouzek sličný roste od června do listopadu v lesích všech typů, nejvíce pod modříny nebo v jejich blízkém okolí podél lesních cest. Často se vyskytuje v početných shlucích. Jde o jeden z nejchutnějších klouzků, který skoro nikdy není červivý.
Jak klouzek sličný poznat
Klouzek sličný je nevelkou, přesto masitou houbou s nepřehlédnutelným oranžovým, žlutooranžovým až cihlově žlutým kloboukem.
Povrch klobouku, který má v průměru jen tři až dvanáct centimetrů, je hladký, za sucha lesklý, za vlhka hodně slizký.
Třeň má také žlutý, pokrytý jemnými, rezavě nahnědlými zrníčky. V mládí je spojený s kloboukem charakteristickým žlutým závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten.
Klouzek obecný
Klouzek obecný roste hojně ve skupinách na světlých místech v borových lesích, na loukách u lesa, v parcích či zahradách, a to většinou v blízkosti borovic. Za příznivých podmínek se objevuje po deštích už v květnu a roste až do listopadu. Bývá hodně často červivý. I když je ve většině literatury považován za výbornou jedlou houbu, někteří experti varují, že není pro každého dobře stravitelný. Proto se doporučuje omezená konzumace.
Jak klouzek obecný poznat
Klouzek obecný poznáme podle čokoládově hnědého, ve stáří až žlutohnědého klobouku, drobných žlutých až žlutoolivových rourek a válcovitého, bělavého až hnědavého třeně. V mládí je spojen třeň s kloboukem závojem, který se brzy roztrhá a vytváří na třeni hnědofialový prsten.
Dužina je bělavá až bledě žlutá.
Plodnice dosahují až dvanácti centimetrů v průměru klobouku, který je za vlhka silně lepkavý, za sucha lesklý. Pokožka klobouku se dá velmi dobře sloupnout.
Klouzek zrnitý
Klouzek zrnitý roste od června do listopadu hlavně pod borovicemi, vzácně i pod jinými jehličnany na neutrálních půdách. Spolu s klouzkem sličným a obecným patří k nejchutnějším klouzkům. Je vhodný ke konzumaci prakticky ve všech úpravách, zejména do polévek, na smažení a nakládání v octu.
Jak klouzek zrnitý poznat
Klouzek zrnitý má klobouk za vlhka slizký, za sucha a v dospělosti suchý a lesklý. Barva klobouku je nejdříve hnědá, později žlutavá až okrově červená.
Jeho rourky vylučují kapičky mléčně zbarvené tekutiny, která po zaschnutí zanechává hnědavá zrnka.
Nejvíce podobný je mu klouzek obecný, který ale mívá tmavší barvu klobouku a na třeni má prsten.
Klouzek kravský
Klouzek kravský se vyskytuje v písčitých borových lesích, dává přednost spíše mladším lesním porostům a kyselejším půdám. Často roste mezi borůvčím či vřesem, a to od srpna do října v početných skupinách. V minulosti byl růst tohoto klouzku tak hojný, že se jeho plodnicemi dokrmoval dobytek. Odtud také pochází jméno „kravský“. Přestože jde o jedlou houbu, obecně není považována za tak chutnou, jako je její příbuzenstvo.
Jak klouzek kravský vypadá
Klouzek kravský poznáme podle klobouku žemlové, plavohnědé až okrově oranžové barvy a nápadně velkých a protáhlých rourek na jeho spodku.
Klobouk nebývá tak slizký jako u klouzku sličného a obecného. Jde jej i hůře sloupnout.
Okrová dužina je tuhá, pružná a po uvaření je mírně nafialovělá.
Klouzek v kuchyni
Klouzky patří k chuťově atraktivním houbám, v kuchyni obzvláště vítaným a ceněným.
Jde o dobře stravitelnou houbu, která je vynikající ve všech běžných houbových pokrmech, výborně se doplňuje s masem.
Lze ho přidávat do nádivek, leča i slaných koláčů.
Jeho specifická „klouzavá“ konzistence ho přímo předurčuje do smetanového rizota.
Špatně se suší, o to lépe se však hodí do octového nálevu a jiných sladkokyselých nálevů.
Klouzkové halušky
Kdo chce okusit něco originálnějšího, může si připravit klouzkové halušky podle mykologa Vanči. „Na másle osmahneme nadrobno pokrájenou cibuli a na kostičky pokrájenou slaninu, stačí jen malé množství, ať nedominuje nad houbami. Restujeme dozlatova, pak přidáme na větší kousky pokrájené klouzky, kmín a bílý pepř,“ popsal. „Podusíme do změknutí, přidáme sladkou smetanu na vaření, prohřejeme a sejmeme z plotýnky. Nakonec do omáčky rozdrobíme brynzu – už nevaříme. Promícháme s horkými haluškami a na talíři ozdobíme kopečkem zakysané smetany,“ doplnil.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vrchol houbařské sezóny teprve přijde. Mykolog radí hledat i na netradičních místech.
