Kočičí řeč: Věděli jste, že kočky mňoukají jen na lidi?

Mňoukání

Kočičí hlas je velmi specifický a individuální stejně jako je tomu u lidí. Vaše kočka může být uječená hysterka i tichý flegmatik, kterého mňoukat neuslyšíte. Zajímavé je, že mňoukání je zvuk, který není pro kočkovité šelmy vůbec typický. Divoké kočky v dospělosti nemňoukají vůbec. Je to výsada domácí kočky, aby se dorozuměla s vámi. Jste pro ni její rodiče, a proto na vás mňouká, když vyžaduje pozornost a třeba doplnění misky. Na nás tento zvuk zase působí podobně, jako pláč dítěte a tak kočku většinou zahrneme pozorností a upadne nám třeba i nějaký ten kus masíčka.

Pláč, syčení, prskání,...

Zatímco mňoukání je určeno lidem, syčení, vrčení, řvaní, prskání a mnoho dalších zvuků si vyměňují kočky mezi sebou. Využívají to například, pokud na teritorium jedné kočky přijde cizí. Pak se intenzita projevu stupňuje podle hrozby nebo blížícího se útoku. Stejně dávají najevo i strach.

Dalším projevem kočky je takzvaný kočičí „pláč“ nebo „zpěv“, chcete-li. Kočky při něm k sobě buď stojí bokem, nebo si zblízka koukají do očí. Často to bývá čistý tón, který má určitou hloubku. Podle toho, jako je kočka veliká. Podle délky a hlasitosti tónu se pak dá určit zdravotní stav a kondice kočky. To ony moc dobře vědí a právě to, během „pláče“ vyhodnocují. Jedná se tedy o takový „boj beze zbraní“. Při střetu domácí a venkovní (toulavé) kočky, je tak právě pro ty venkovní lepší neshody vyřešit „pouze“ hlasovým soubojem, protože domácí kočky mívají lepší péči od svých dvojnožců a tím vyšší pravděpodobnost, že by soupeře zranily.

Neustálé mňoukání, které přechází až v kvílení je znakem koček v říji. Vábí tak potencionální partnery. To se opět liší podle zdravotního stavu kočky, ale třeba i druhu.

Vrnění

Asi nejpříjemnější kočičí komunikace je pro nás vrnění (předení). Když si na vás vaše chlupatá kamarádka lehne a začne svůj koncert, cítíme se poctěni. Jejich vrnění na lidi působí jako velmi dobrý terapeut. Snižuje krevní tlak, předchází se tím kardiovaskulárním problémům a obecně kočičí vibrace uklidňují. Vrnění mají kočky zafixované z doby, kdy byly kotětem (dávají matce najevo, že se cítí bezpečně a matka vrní ke kotěti, aby mu dala najevo, že se není čeho bát). Není ale stále úplně jasné, jak vrnění vzniká. „Nejspíš je to způsobeno vibrováním nepravých hlasivek,“ říká veterinářka MVDr. Martina Načeradská. Druhým vysvětlením je, že kočičí vrnění je výsledkem elektrického impulzu generovaného mozkem a následného smrštění a rezonování svalů poblíž hrtanu a bránice. „Kočky domácí dokáží příst velmi dlouho a předou při nádechu a výdechu. Velké kočkovité šelmy jen při výdechu,“ popisuje Načeradská.

Důkazům kočičí lásky jsme věnovali i celý článek.

Bylo ale i zjištěno, že více hlasité až naléhavé vrnění je projevem velmi nepohodlných okolností, nátlaku nebo vystavení stresu. Podle veterinářů však kočky také předou ve chvíli, kdy trpí velikou bolestí, nebo když umírají. To moc nesedí k myšlence, že kočky předou ve chvíli, kdy jsou spokojené. Server Science Alert uvádí, že kočka předením v této situaci žádá o pomoc.

Podle americké studie stráví průměrný kočičí majitel 3,5 hodiny týdně tím, že na svou kočku mluví (myslím, že jsou mezi námi i ti, co to zvládnou za den). Právě souzněním se svou kočkou poznáte, co vám chce říct. Pokud se rozpovídá málomluvná kočka nebo upovídaná naopak zmlkne, věnujte tomu pozornost. Obvykle tak dává najevo, že se něco děje, něco ji bolí a je dobré co nejdříve vyhledat veterináře.

Co si o vás myslí vaše kočka?