V České republice po delší době vypukla hokejová horečka. Často se projevovala v nočních časech, což je o to větší důkaz, že juniorský národní tým svými činy na mistrovství světa v Kanadě neskutečně bavil. Zlato mu uniklo skutečně o chlup. Prvotní pocity mladíků na ledě po bitvě s „javorovými listy“ byly slzavé. Ale ti, kteří jim drželi palce u televizí, smekají klobouky, zavalují je slovy o hrdosti. Hráči po sobě zanechali něco, co dokonale vystihuje slovo „reprezentace“.
Od prvního zápasu česká juniorka pumpovala do českých fanoušků ty nejlepší emoce. Nemohla odstartovat lépe – totálně opařila superfavorizovanou Kanadu vítězstvím 5:2. Nemilosrdným způsobem pak demolovala země, které rozhodně nepatří mezi hokejové trpaslíky, a to Švýcarsko s Německem. Nadělovala také Rakousku.
I po skupinové prohře v prodloužení se Švédskem byl tématem především fakt, jak výborně hrála proti seveřanům. Proti výběru, který měl být jinde.
Neskutečné finálové drama se stříbrnou tečkou. Češi berou z MS první medaili po 18 letech
Senzační cesta české hokejové juniorky mistrovstvím světa nemá zlatou tečku. Kanada před publikem v Halifaxu ustřežila trofej doma, ale pořádně se nadřela a zapotila. „Javorové listy“ vedly už 2:0, ale závěr třetí třetiny vyšel výběru trenéra Radima Rulíka na podtrženou jedničku. Jiří Kulich a Jakub Kos zařídili vyrovnání. Po prodloužení ale nároďák prohrál 2:3 druhým gólem Dylana Guenthera v utkání. I tak bere ze šampionátu do 20 let cenný artefakt – stříbro je první medailí od roku 2005.
Bojovnost, sebedůvěra, rychlost provedení, pospolitost, chtíč být proti jakémukoliv soupeři tím aktivnějším týmem… Skoro to vypadalo, jako by svěřenci Radima Rulíka vlastnili kanadské pasy a nechali si udělat falešná, typicky česká jména jako Kulich, Špaček, Ticháček nebo Suchánek. Člověk se občas přistihl, jak se sám sebe ptá, zda skutečně zrovna hraje nároďák. Po dlouhé době si fanoušci vzpomněli, že Česko bývá označováno za hokejovou velmoc. Jízda výběru byla vším možným, jen ne štěstím a náhodou.
Semifinálové shledání se Švédy vedle všech zmíněných faktorů ukázalo ohromnou víru ve vyrovnání nepříznivého skóre. Následná bitva o zlato – repete s Kanadou – ještě větší. Když už se zdálo, že není možné porazit na jednom turnaji giganta dvakrát, na oko rozhodnutý stav 0:2 dokázali Češi smazat v závěru třetí třetiny během necelé minuty. A slavný soupeř najednou vypadal zastrašený, připravený na porážku. V loterii – prodloužení tři na tři – ale přece jen domácí publikum v Halifaxu nezklamal.
České „dvacítce“ se poprvé po 18 letech houpala na krku medaile. Prvotní reakce hráčů byla po tomto ukončení čekání, ale v tu chvíli především bolestné prohře logická. Slzy, sklopené hlavy –důsledky pocitu, že „to“ bylo tak blízko. Ale stříbrní a pokorní hoši mohli velmi rychle hledět vzhůru.
🥈 Vzpomínky na celý život 🥺 #U20CZE #WorldJuniors #narodnitym #jakolev pic.twitter.com/uATwDKIvOE
— Hokej.cz (@webhokejcz) January 6, 2023
MS hokej 2024
Jejich hra nadchla všechny fanoušky, a to včetně známých osobností. I premiér Petr Fiala psal v půl čtvrté ráno na Twitter, že úspěšné partě blahopřeje. Hráči výtečně reprezentovali rodný stát i sebe samotné.
Vizitkou budiž, že hned tři Češi – David Jiříček, Jiří Kulich a Tomáš Suchánek – se dostali do pětičlenné All-Stars sestavy turnaje.
Bravo a potlesk. Teď si jen přát, aby junioři příští rok bavili aspoň trochu podobně. A aby se podobně v budoucnu prezentovalo i áčko. Jen houšť.
Z tohoto jednoho úspěchu nelze soudit, že Česko teď bude z největších akcí opět vozit medaile jako na běžícím pásu. Ale skončený šampionát nabídl velkou naději a inspiraci.
