Běžkyně Caster Semenyaová má kvůli přebytku mužských hormonů zákaz na MS v atletice startovat na tratích od 400 do 1 500 metrů. Proto se na aktuálním šampionátu přihlásila na pětikilometrovou distanci. Veřejnost její jméno poprvé pořádně zaregistrovala v roce 2009, kdy v rekordním čase vyhrála osmistovku na světovém šampionátu. Už v té době se začaly objevovat otázky ohledně jejího pohlaví, řada lidí spekulovala, že by měla spíše závodit mezi muži.
Byla zvyklá, že nemá konkurenci. Soupeřky na osmistovce svojí dominancí frustrovala – ze světových šampionátů brala tři zlaté, dvakrát triumfovala na olympijských hrách.
Na probíhajícím mistrovství světa v americkém Eugene zažila jihoafrická běžkyně to, s čím se dlouhé roky potýkaly její sokyně. Už v rozběhu skončila na 13. místě ze 16 závodnic a za postupem zaostala o propastných 45 sekund. To proto, že nemůže dělat „řemeslo“, které jí je vlastní. Milovaných 800 metrů vyměnila za kompletně odlišnou disciplínu – pět kilometrů.
Je to výsledek jejího vleklého boje se Světovou atletickou federací. A vlastně se všemi. V dokumentu pro HBO vzpomínala na to, jak už v 18 letech musela podstoupit testy na ověření pohlaví, aby mohla soutěžit se ženami. „Pravděpodobně si mysleli, že mám penis. Odpověděla jsem jim: ‚Dobře, je mi to jedno. Jestli to chcete zkontrolovat, ukážu vám svou vagínu. Může být?‘“
Pozdější vyšetření na žádost mezinárodní federace odhalila, že Semenyaová má mužské i ženské pohlavní orgány – v jejím těle se například nenachází vaječníky, ale varlata ano. A že hladina testosteronu, které její tělo produkuje, je třikrát vyšší než u průměrné ženy. Tomuto stavu se říká hyperandrogenismus.
A to byla munice pro soupeřky. Ty opakovaně poukazovaly na to, že díky nezvyklé hladině hormonu má Semenyaová automaticky silnější svaly a větší výkonnost těla. Za velkého tlaku kontroverzní atletka podstoupila mezi lety 2010 až 2015 kúru, která měla snížit množství testosteronu. Rovněž v roce 2015 mohla oslavit malé vítězství, když Mezinárodní sportovní arbitráž vyřkla, že světová federace nepředložila důkazy, že testosteron zlepšuje výkonnost.
Rezignace po dalších požadavcích
Na MS 2017 v Londýně se znovu stala světovou šampionkou na osmistovce, k tomu přidala premiérovou medaili z velké akce i na trati 1 500 metrů. To byly pravděpodobně poslední velké úspěchy v kariéře rodačky z města Polokwane.
Zanedlouho Světová atletika představila nová pravidla týkající se „rozdílného pohlavního vývoje“. Atletkám s intersex znaky a vyššími hladinami testosteronu nařizuje užívat medikamenty. Změny se týkají především běžkyň na 400, 800 a 1500 metrů. Mnozí sportovní experti zmiňovali, že nové atletické zákony jsou ušité na míru tomu, aby definitivně „zlikvidovali“ Semenyaovou. Něco jako „Lex Caster“.
Semenyaová odmítla požadovanou proceduru podstoupit s tím, že je experimentální a potenciálně škodlivá. Zkoušela se ještě obrátit na arbitráž a švýcarský ústavní soud, ale neúspěšně. Psychicky zničená nekonečnými spory se rozhodla rezignovat.
Dokonce pak vyzkoušela v rodné zemi fotbalovou kariéru, ale na atletiku zcela nezanevřela – teď se po pěti letech vrátila na mistrovství světa. Věděla, že na akci v Eugene ve státě Oregon na nefamiliární distanci – na níž se omezení nevztahuje – musí zapomenout na medaile. A proto byla spokojená i s tím, že se vůbec na pětce představila.
„Myslím, že je skvělé, že jsem tu mohla běžet. Už jen to, že jsem dokončila závod na pět kilometrů, je pro mě požehnání. Učím se a jsem ochotná se učit ještě víc,“ vyprávěla optimisticky po závodě.
