Král Afriky s bodyguardkami na podpatcích. Kaddáfí před 15 lety padl, Libyí ale dál zmítá chaos
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Čtyři dekády diktatury skončily násilným pádem režimu.
Excentrický vládce čelil obviněním z teroristických útoků.
Země zůstává i po patnácti letech politicky rozdělená.
Přinese nová dohoda pod záštitou OSN vytoužené volby?
Muammar Kaddáfí vládl Libyi více než čtyři desetiletí, než ho v říjnu 2011 svrhlo povstání podporované zásahem NATO. Jeho smrt měla symbolizovat konec diktatury, země se ale nedočkala stabilní demokracie a dodnes ji sužuje politický rozkol, soupeření ozbrojených skupin a nestabilita.
Muammar Kaddáfí se narodil 7. června 1942 v Syrtě v Libyi a vyrůstal v beduínském stanu v libyjské poušti. V té době byla Libye italskou kolonií a nezávislost získala až v roce 1951 pod vedením krále Idrise. V roce 1961 Kaddáfí nastoupil na vojenskou akademii v Benghází a strávil také čtyři měsíce vojenským výcvikem ve Spojeném království, píše web biography.com.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Za špionáž pro Rusko bral 120 tisíc měsíčně. Alexandra dopadli kvůli jediné fotce
Kaddáfí postupně stoupal v armádních řadách a jeho nespokojenost s Idrísem rostla. Zapojil se proto do hnutí mladých důstojníků, jehož cílem bylo svrhnout krále. To se povedlo 1. září 1969. Kaddáfí byl poté jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil a předsedou Revoluční velitelské rady, nového libyjského vládnoucího orgánu. Ve věku 27 let se stal vládcem Libye.
Jeho prvním krokem bylo uzavření amerických a britských vojenských základen v Libyi. Požadoval také, aby se zahraniční ropné společnosti v Libyi dělily o větší část příjmů se zemí. Zároveň nahradil gregoriánský kalendář islámským a zakázal prodej alkoholu.
Čtěte také
V roce 1970 vyhnal Kaddáfí z Libye zbývající Italy. Odmítal vliv západních zemí v arabském světě a ostře vystupoval proti Izraeli. Z Libye odešli také Židé. Okruh důvěryhodných lidí se zmenšoval a moc se dělila mezi něj a malou skupinu spolupracovníků. V polovině 70. let obsadil nejdůležitější místa ve vedení země svými příbuznými a blízkými spolupracovníky. Jejich korupce a potlačování občanských aktivit přispívaly k tomu, že mnoho Libyjců žilo v chudobě. Zatímco Kaddáfí a jeho okolí bohatli díky příjmům z ropy, režim pronásledoval a zabíjel své odpůrce.
Vzteklý pes Blízkého východu
Kaddáfího styl vládnutí nebyl jen utlačující, ale také excentrický. Měl skupinu ženských bodyguardek na podpatcích, považoval se za krále Afriky a oblékal se do podivných oděvů podobných kostýmům. Jeho bizarní kousky často odváděly pozornost od jeho brutality a vynesly mu přezdívku „vzteklý pes Blízkého východu“.
Kaddáfího režim kritizovaly i zahraniční země. Libye za jeho vlády podporovala řadu skupin, které vystupovaly proti Západu, včetně některých teroristických organizací. Vazby na Kaddáfího měla například Irská republikánská armáda, kvůli čemuž Spojené království přerušilo diplomatické vztahy s Libyí na více než deset let. V roce 1986 byl Kaddáfího režim podezřelý z podílu na bombovém útoku na taneční klub v Západním Berlíně. Spojené státy na to reagovaly bombardováním cílů v Libyi, včetně Kaddáfího sídla v Tripolisu. Nejznámějším případem spojovaným s Libyí byl atentát na letadlo nad skotským Lockerbie v roce 1988. Výbuch zabil všech 259 lidí na palubě a dalších 11 lidí na zemi. Libyjští agenti byli podezřelí také z atentátu na francouzské letadlo v roce 1989, při kterém zahynulo všech 170 lidí na palubě.
Sblížení se Západem
V 90. letech 20. století se vztahy mezi Kaddáfím a Západem začaly zlepšovat. Vzhledem k rostoucí hrozbě ze strany islamistů, kteří se stavěli proti jeho vládě, začal Kaddáfí sdílet informace s britskými a americkými zpravodajskými službami. V roce 1994 Nelson Mandela přesvědčil libyjského vůdce, aby vydal podezřelé z bombového útoku u Lockerbie.
Čtěte také
Vztahy se dál zlepšovaly a Kaddáfí byl v západních metropolích vítaným hostem. Italský premiér Silvio Berlusconi ho dokonce počítal mezi své blízké přátele. Mnoho kritiků ale upozorňovalo, že přátelství mezi Kaddáfím a Západem je založeno na obchodu a přístupu k ropě.
Berlusconi jako první premiér členské země NATO a EU navštívil Libyi. Zdroj: Profimedia.cz
V roce 2001 OSN zmírnila sankce proti Libyi a zahraniční ropné firmy začaly se zemí uzavírat výhodné obchody. Z rostoucích příjmů z ropy těžili především Kaddáfí, jeho rodina a blízcí spolupracovníci. Rozdíl mezi bohatstvím vládnoucí elity a životem běžných Libyjců se tak stále zvětšoval.
Čtyřicetiletá vláda skončila během necelého roku.
Kaddáfí byl u moci více než čtyři desetiletí, pak ji ztratil za necelý jeden rok. V lednu 2011 svrhly protesty v Tunisku dlouholetého prezidenta Zína al-Abidína bin Alího. Následně musel odstoupit také egyptský prezident Husní Mubárak. Tyto události povzbudily lidi v dalších arabských zemích, aby se postavili svým vládcům. V únoru vypukly protesty proti Kaddáfímu v libyjském Benghází a postupně se rozšířily do dalších částí země.
Kaddáfí se rozhodl k potlačení protestů použít sílu. Násilí se rychle stupňovalo. Proti demonstrantům zasahovala policie i zahraniční žoldáci a režim nasadil také vrtulníky k útokům ze vzduchu. Kaddáfí v televizních projevech označoval demonstranty za zrádce a tvrdil, že mezi nimi jsou zahraniční agenti, členové al-Káidy i drogově závislí. S rostoucím počtem obětí však sílilo odhodlání Libyjců Kaddáfího svrhnout.
Do konce února 2011 získala opozice kontrolu nad velkou částí země. Na konci března začalo NATO poskytovat podporu povstaleckým silám a v dubnu byl při jednom z útoků zabit jeden z Kaddáfího synů. Když Tripolis koncem srpna padl do rukou povstaleckých sil, bylo to považováno za velké vítězství opozice a symbolický konec Kaddáfího vlády. Mezinárodní trestní soud poté vydal zatykače na Kaddáfího, jeho syna Sajfa al-Isláma a jeho švagra za zločiny proti lidskosti. Kaddáfí definitivně ztratil kontrolu nad Libyí. Jeho místo pobytu bylo ale neznámé.
Čtěte také
Dne 20. října 2011 libyjští představitelé oznámili, že Kaddáfí zemřel poblíž svého rodného města Syrta v Libyi. První zprávy obsahovaly protichůdné informace o jeho smrti – některé uváděly, že byl zabit v přestřelce, zatímco jiné, že se stal terčem leteckého útoku NATO. Jakmile se zpráva rozšířila, Libyjci vyšli do ulic a oslavovali.
V jakém stavu je Libye dnes?
I 15 let po konci první občanské války je Libye stále nestabilní a rozdělená. Po konci druhé občanské války v zemi (2014 až 2020) kontroluje západní část země z Tripolisu vláda národní jednoty premiéra Hamída Dbaíby, kterou uznává mezinárodní společenství, velkou část východní a jižní Libye pak ovládá z Benghází Libyjská národní armáda (LNA) generála Chalífy Haftara. Navzdory relativnímu klidu v posledních letech se pravidelně odehrávají střety mezi ozbrojenými skupinami, které soupeří o území.
V srpnu 2025 představila OSN plán pro Libyi, který počítal zejména se zavedením volebního rámce, sjednocením rozdělených výkonných orgánů a organizací širšího politického dialogu. Mezi sporné body patřila zejména pravidla prezidentských voleb, především způsobilost vojáků a osob s dvojím občanstvím kandidovat, jakož i otázka, zda se prezidentské a parlamentní volby mají konat současně, či nikoli. Předmětem neshod bylo také řízení volební komise.
Zástupci východní a západní Libye podepsali letos koncem srpna v Tripolisu pod záštitou OSN dohodu, která byla považována za pokrok směrem k uspořádání voleb v rozdělené zemi. Dohoda, která se mimo jiné týkala nového složení volební komise, počítala s uspořádáním parlamentních a prezidentských voleb „nejpozději do 24 měsíců“, avšak s jednou zásadní podmínkou: že se budou konat „pod vedením jediné výkonné moci a sjednocených národních institucí“.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Strach o Čecha zmizelého v Egyptě: Už nechci mlčet, říká příbuzná
vaclav.cerny@iprima.cz
