Lefeverův rozmetený tým: Když letí jezdec do rokle, zapomenete na závody, říká šéf

Poslední dny a týdny pro něj byly více než krušnými. Patrick Lefevere se jako šéf belgické cyklistické stáje Deceunink-Quickstep strachoval o životy svých dvou závodníků. Třetí člen týmu si k tomu nedávno zlomil klíční kost. „Drsně řečeno, mohli jsme mít dva mrtvé,“ prohlásil pětašedesátiletý Lefevere po hororových momentech Fabia Jakobsena a Remca Evenepoela.

Říkají si „vlčí smečka“. V posledních týdnech se ale z jejích členů stává tak trochu ohrožený druh. Hned tři „vlci“ jsou totiž na nějakou dobu z cyklistických soubojů venku. Jeden naskočí zpět do kolotoče dříve, zbylí dva podstatně později.

Nejčerstvější oslabení pro Deceunink-Quickstep přišlo na sobotním Monumentu v Itálii s názvem Il Lombardia. Remco Evenepoel během něj vyděsil každého, kdo závod sledoval či viděl záběry s odstupem. Po sjezdu z kopce Sormano najížděl vicemistr světa v časovce do levotočivé zatáčky. Ta ho vynesla až příliš ke kraji. Teprve dvacetiletý jezdec narazil do kamenné zídky na mostu, který vedl přes rokli. Belgičan se v dané situaci nemohl udržet na silnici a padal deset metrů dolů do strže. Poranění byla vzhledem k okolnostem ještě poměrně milosrdná – mladá superstar ani neztratila vědomí, „pouze“ si zlomila zlomila pánev a pohmoždila plíce.

„Co bude dále s jeho sezonou? Nezajímá mě to, opravdu ne. Jsem rád, že je na živu,“ řekl starostlivě šéf Quickstepu Patrick Lefevere. Ten popsal bezprostřední a poměrně nečekanou reakci Evenepoela. „První, co mi řekl, bylo: ,Omlouvám se.‘ Pak ještě pronesl, že ten závod mohl vyhrát,“ neopustil Evenepoela „mód soutěžení“ ani chvíli po děsivé událost. Nicméně nyní je jasné, že přijde o svoji premiéru na Grand Tour, kterou si měl odbýt na odloženém říjnovém Giru d'Italia.

Takové sjezdy jsou nemožné

Evenepoel vkročil do restartované sezony náramně. Podmanil si španělský etapový závod Vuelta a Burgos, poté další několikadenní událost Kolem Polska. Hned v úvodním díle polského putování však byl přímým svědkem strašlivého pádu ve sprinterském finiši, kdy po kontaktu s Dylanem Groenewegenem vyletěl v rychlosti kolem 80 km/h přes boční bariéru jeho stájový kolega Fabio Jakobsen. Krátce na to musel být oživován. Měl poškozenou průdušnici a utrpěl mnohočetné zlomeniny v obličeji.

Ve stejný den se jel také závod Milán-Turín, během kterého se zase pádu nevyhnul další člen belgické skvadry Yves Lampaert. Zlomená klíční kost je omezující problém, ovšem v porovnání se starostmi jeho kolegů celkem nepatrný. Což sám ostatně potvrdil: „Já jsem v pohodě. Soustřeďme se na Fabia a modleme se, ať je všechno v pořádku,“ uvedl devětadvacetiletý jezdec ještě ve chvíli, kdy Jakobsen bojoval o život.

Nizozemský šampion se naštěstí z kritického stavu dostal. Nemocnici v polském Sosnovci dokonce opustil po svých, aby se následně vrátil do své domoviny. „Pokud můžete vidět, že se Fabio znovu hýbe, stojí a nemá zlomené dolní končetiny, lze mluvit o zázraku,“ řekl týmový lékař Quickstepu Yvan Vanmol.

Lefevera v kontextu incidentů jeho závodníků znovu namíchlo, jak se dbá, či spíše nedbá, o bezpečnost cyklistů. „Už v minulosti jsem několikrát kontaktoval cyklistickou unii skrze to, že sjezdy, jako byl ten během Lombardie, jsou naprosto nemožné. Ale nic se nezmění,“ hlesl Lefevere.

„Drsně řečeno, mohli jsme mít během pár dní dva mrtvé. Můžete si myslet, že vítězství a obecně závodění je důležité. Ale když vidíte závodníka letět do rokle, od těchto myšlenek naprosto upustíte,“ konstatoval zkušený manažer.