Levandule je bylinka nejenom krásná, ale i omamná

Použití levandule

Levanduli můžeme pěstovat na záhoně i v nádobách. V zahradě ji využijeme jako nádherný lem cest a záhonů, stříbřité lístky tvoří krásný kontrast k záhonovým růžím, se kterými se často kombinuje. V zahrádce venkovského typu se levandule používá jako nízký živý plůtek mezi pěstební a okrasnou zahradou apod. Dobře se kombinuje i s bylinkami, můžeme ji pěstovat vedle rozmarýny, máty i mateřídoušky.

Pěstování

Levandule pochází z oblastí se středomořským klimatem, díky čemuž zvládne i delší období sucha. Potřebuje propustnou, nejlépe písčitou a na živiny chudou půdu a také plné slunce po celý den. Levanduli nejlépe vyhovuje teplé a suché místo. Žádá suché, lehčí prostupné vápenité půdy, výslunné otevřené polohy či jižní svahy chráněné před větry. Nesnese delší zamokření. Upřednostňuje chudší půdy, na příliš výživné půdě vytváří bohaté listy na úkor množství květů. Snáší i kamenité půdy, roste na skalkách. Na záhoně anebo v nádobě jí zajistíme vhodnou drenáž. V těžkých půdách levandule hyne především v zimě.

Jaké druhy se dají u nás pěstovat?

Nejznámější a nejčastěji pěstovaná je levandule lékařská či úzkolistá (Lavandula angustifolia). Pěstuje se i ve varietách s jemně růžovými i bílými květy, které vyniknou především v kombinaci s modrými a fialovými levandulemi. Lavandula lanata má velká květenství a je otužilá, nesnáší přemokření a je ideální do nádob.

K zajímavým druhům patří francouzská levandule (Lavandula stoechas L.), která má mohutnější květenství fialovo-purpurové barvy. Je o něco choulostivější a nevyhovují jí silné mrazy v zimě. V našich podmínkách není plně mrazuvzdorná a musíme s ní zacházet jako s rozmarýnem. Pěstujeme ji tedy nejlépe v nádobě a na zimu uklízíme. Nejčastěji se ale pěstuje jako letnička, a to i díky tomu, že kvete již 12 týdnů po výsevu.

Pěstování v nádobách

Nádoba by měla být dostatečně velká, ideálně pak dvakrát tak hluboká a široká než bal, který budeme vysazovat. Levanduli to bude obzvláště slušet v ozdobném terakotovém květináči středomořského stylu. Na dno dáme vrstvu drenáže, která zamezí přemokření. Použít můžeme běžnou zahradní nebo kupovanou zeminu smíchanou s hrubším pískem. Zaléváme i hnojíme mírně, přemáčení a přehnojení levandule nesnáší.

V zimě nesmí květináč dlouhodobě promrznout. Aby rostliny v kontejneru nebo v nádobě dobře přezimovaly, zabalíme je na podzim do netkané textilie nebo pytloviny, obal můžeme také ochránit polystyrenem, hlavně od země, a postavíme do závětří.

Péče a řez

Koncem léta odstraníme odkvetlé stonky a celou rostlinu mírně přistřihneme. Hlubší seříznutí provedeme v březnu až dubnu, podpoří se tím růst nových výhonů a rozkošatění keříku. Levandule s věkem odspodu vyholují, především v nádobách lze po 5–6 letech rostliny vyměnit za nové. Rostliny nejčastěji pěstujeme z mladých sazenic, mohou se množit také řízky z jednoletých výhonů na jaře nebo v srpnu.

V teplejších polohách roste na vhodném stanovišti velmi dobře a vytváří velké aromatické trsy. V drsnějších oblastech ji na zimu chráníme lehkou prodyšnou přikrývkou, stačí přihrnout listí. Vhodná je i ochrana z chvojí.

Levandulová vůně

Levandulová silice se hojně používá ve farmacii a v kosmetickém průmyslu. Levandulový výtažek je po století ceněn pro osvěžující a regenerační účinek. I u nás zažívá nyní svoji renesanci. Suší se celé stonky s vybarvenými, ale nerozvitými poupaty, svázané do otýpek a zavěšené květy dolů na chladnějším vzdušném zastíněném místě. Sáčky se sušenou levandulí se dávají mezi prádlo či zavěšují do skříně, protože nejenže prádlo provoní, ale účinně odpuzují moly.

Svazky sušených květů jsou krásnou dekorací a zároveň osvěžují vzduch. Čerstvé květy lze také kandovat a zdobit jimi dezerty, přidávat je do marmelád. Sušené květy patří do směsi provensálských bylin a hodí se například k dušeným pokrmům. K masitým jídlům a rybám se v jihoevropských kuchyních přidávají i ostře chutnající mladé lístky levandule.