Snímek Coronation trefně vystihuje současnou situaci. Zdroj: MFDF Ji.hlava
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos probíhá pouze on-line. Na dokumentární novinky se tak můžete podívat z domova, nechybí však ani oblíbené debaty s tvůrci. Z tradičně bohatého programu vybíráme několik tipů plus nabízíme přehled, jak letošní ročník vlastně probíhá.
V tradičním termínu, ale zcela v netradičním pojetí – tak letos vypadá festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Touto dobou jsme se obvykle potkávali v centru Vysočiny, tentokrát se však přehlídka dokumentárních novinek přesunula do digitálního azylu. Organizátoři s podobnou možností naštěstí počítali dlouho dopředu, a tak se tato změna na programu v podstatě nijak neprojevila. I letos se tedy dočkáme nadílky čítající kolem 280 filmů, a to jak z domácí, tak i zahraniční provenience; bezmála polovina z nich je navíc v premiéře.
Pohodlné sledování
Zatímco při návštěvě běžného festivalu nemáte šanci stihnout všechna promítaná díla, v tomto specifickém případě se vám to podařit může. Festivalové zahájení proběhlo v úterý, a přestože by za normálních okolností akce skončila v neděli 1. listopadu, filmové lahůdky budete moci zhlédnout i po celý následující týden, tedy až do 8. listopadu. Konkrétně to probíhá tak, že každý den se v několika blocích postupně uvolňují filmy, které si můžete po dobu sedmi dnů přehrát. Díky tomuto systému můžete stihnout opravdu leccos.
Na webových stránkách Ji.hlavy si zakoupíte akreditaci za 350 korun a následně obdržíte přihlašovací údaje, díky nimž se ke všem aktuálně přístupným snímkům dostanete. Poslat samozřejmě můžete i větší částku, celých 60 procent bude totiž následně rozděleno mezi samotné filmaře; to je opravdu pěkné gesto na podporu filmové branže, která to má v posledních měsících hodně těžké.
Proměny už při zahájení
Zahajovacím snímkem, který můžeme vidět od úterního večera, je Nová šichta. Odlehčeně pojatý portrét horníka Tomáše Hisema může v současných realitách rezonovat víc, než režisér Jindřich Andrš vůbec mohl zamýšlet: Sledujeme totiž muže, který se z důvodu změn na pracovním trhu musí rozloučit s dlouholetou kariérou horníka na Ostravsku a vydat se do neznámých vod trhu práce. Optimistické dílo může být důležitou vzpruhou pro mnoho lidí, jejichž životní styl je v důsledku koronavirové pandemie ohrožen – anebo rovnou obrácen vzhůru nohama.
Dokumentární znalci si možná vzpomenou na tři roky starý středometrážní snímek Poslední šichta Tomáše Hisema, v němž byla kamera svěřena samotnému protagonistovi těsně před zavřením Dolu Paskov. Půlhodinový základ je nyní rozveden do celovečerní podoby, která se spíše než na těžkou hornickou práci zaměřuje už na zmíněnou proměnu života jednoho bodrého Ostraváka. A to proměnu skutečně nevídanou – z horníka se snaží překvalifikovat na programátora. Nejedná se o žádné drama, takže se tímto úsměvně pojatým příběhem můžete nechat příjemně inspirovat.
České stopy
Figura Jana Švankmajera, mezinárodně velmi uznávaného tvůrce, nepřestává inspirovat ani navzdory jeho pomyslnému pověšení režijních sluchátek na hřebík. Jenže jak udělat portrét význačného surrealisty, který by jeho osobitý styl nekopíroval, ale zároveň se vymykal z proudu rutinních biografických dokumentů? Podle prvních ohlasů se Adam Oľha a Jan Daňhel, kteří se Švankmajerem pracovali na jeho posledním snímku Hmyz, s tímto těžkým úkolem popasovali nadmíru dobře. Výsledek jejich práce můžete vidět v originálním dokumentu Alchymická pec.
Jádrem tuzemské tvorby je samozřejmě sekce Česká radost. V ní dále uvidíte i další příspěvek z nekonformního cyklu Český žurnál, tentokrát s podtitulem Vojna Ztohoven, za nímž stojí herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová. Známá jsou i jména Filipa Remundy a Víta Klusáka, kteří se vypravili zkoumat polskou religiozitu ve filmu Jak Bůh hledal Karla. Jan Gogola mladší nabízí portrét populárního slovenského hudebníka ve snímku Věčný Jožo. Subtilnější látku si vybral debutující Martin Páv, jenž prozkoumal rozporuplný návrat tajemných šelem do oblasti Broumovska; o tom pojednávají Vlci na hranicích.
Program na pestrosti neztratil
Za zmínku stojí i další neotřelý dokument čínského umělce Aj Wej-weje, dlouhodobého odpůrce tamního režimu. Po snímku Human Flow, který se v roce 2018 dostal i do našich kin, se tomuto neortodoxnímu občanskému aktivistovi pořád daří držet prst na tepu doby – název aktuálního filmu Coronation dává jasně najevo, že migrační tematiku zobrazenou v Human Flow protentokrát vyměnil za studium čínské byrokracie ve vylidněném Wu-chanu, epicentru globální pandemie. Kritik čínského režimu jistě nevynechá příležitost k zamyšlení nad oprávněností omezení lidské svobody za účelem zabránění šíření nemoci – a poskytne tak vnímavému divákovi zcela ojedinělý pohled na koronavirovou situaci, totiž doslova z druhé strany světa. Osobním pohledem na situaci kolem koronaviru přispívá krátkometrážním dokumentem New York v čase korony i známá slovenská filmařka Tereza Nvotová a aktuální dění mapuje i řada dalších snímků – například Nemocnice v první linii, Mizející či Interregnum.
V programu najdete i kubánský cestopis Epicentro, který ukazuje ideologicky zmatenou zemi neustále hledající svou podobu svobody – což ocenila i porota festivalu Sundance cenou za nejlepší dokument. Obdobné náhledy do neznámých krajin nabízejí i filmy Duchové: Dlouhá cesta domů či ZAHO ZAY. Na své si přijdou i diváci zajímající se o uprchlickou krizi (filmy Otčiny, Lotyšští kojoti a Upchrlíci jsou tu vítaní) či palčivé společenské otázky a lidská práva (Země a chléb, Oeconomia, Neprůstřelní, Veselé Vánoce, I-wu, Hongkongské okamžiky nebo Už nebude žádná noc).
Tradičním jihlavským tématem je také ekologie a otevírání otázek týkajících se klimatických změn. Z tohoto ranku stojí za pozornost snímek Kampaň proti klimatu, v němž se dánský novinář Mads Ellesøe podíval na zoubek ropným konglomerátům – a zjistil, že jejich prsty sahají hodně hluboko do univerzitních výzkumů i dalších sfér boje proti ekologickým aktivistům. Podobně ekologicky laděné jsou i snímky Útočiště, Žít vodu nebo Obnova ráje v režii slavného Rona Howarda.
Že se Ji.hlava bude věnovat i aktuálně třaskavým tématům, ukazuje sekce Black Cinema Matters. Ta se zaměřuje na tvorbu afroamerických tvůrců a jejich konkrétní zkušenosti se zámořskou podobou rasismu. Diváci se tedy nemusí bát povrchní agitky sestavené z horkou jehlou šitých příspěvků, nýbrž se těšit na kratší výpovědi především z 60. až 90. let, reflektující vývoj rasové problematiky v dekádách dávno minulých; přitom však svými myšlenkami stále přítomných.
Nezměněné sekce i hlasování
Na portálu DAFilms navíc můžete zdarma zhlédnout kompletní program sekce Krátká radost. Jak název napovídá, jedná se o výběr z těch nejlepších krátkých snímků z celého světa. Kromě možnosti přehrání máte do čtvrteční půlnoci možnost hlasovat, který z nabízených 22 snímků je podle vás nejlepší. Zároveň se sluší připomenout, že právě v těchto dnech slaví portál DAFilms 15 let od svého založení, je tedy stejně starý jako třeba Youtube. Za tu dobu se stal jednou z největších streamovacích služeb u nás a vedle úzké spolupráce s jihlavským festivalem se stal i důležitým on-line majákem pro alternativní festivalovou tvorbu obecně.
V programu samozřejmě nechybí ani tradiční soutěžní sekce jako Opus Bonum, zaměřující se na světové dokumenty, Česká radost, sledující domácí dokumentární úrodu, Mezi moři, vybírající snímky z regionu střední a východní Evropy, či debutantům vyhrazenou sekci První světla. Celkově je v nabídce kolem 280 snímků a ke spoustě z nich se uskuteční i diskuse – díky on-line formě se k debatě mohou připojit i filmaři, kteří by za normálních okolností Jihlavu nejspíš nenavštívili. Tento velmi specifický ročník tedy divákům nabízí zcela odlišný, ale přesto dokumentárními podněty naplněný zážitek. Digitální výprava do Jihlavy se tedy i letos rozhodně vyplatí.
