Nezdar se Švýcary očima Musila: Každý umí kritizovat. Teď je to na skupině lídrů

„Nedá se nic dělat. Nevěšel bych hlavu. Není to sice tak, jak jsme si představovali, ale úplně není teď vhodné říkat, co děláme špatně. To by byla naše povaha. Kluci, které má trenér Filip Pešán k dispozici, jsou dobří, jen si musí začít věřit. Narazili jsme na překážku, teď je to na skupině lídrů, aby potáhla mladší hráče, případně ty, kteří si s tím trochu víc lámou hlavu.

Hlavně ale zbytečně nefaulovat! (Češi hráli sedmkrát v oslabení, při početní nevýhodě dostali hned čtyři góly, pozn. red.) To nás proti Švýcarsku porazilo. Může to být tím, že se v prvním zápase stala chyba, trochu vám to naruší psychiku a najednou hrajete podrážděněji. Je pak těžké kontrolovat emoce, byť na takovéto úrovni byste to zvládat měli.

V žádném případě ale nic dalšího vyčítat nebudu. Víte co, já to dříve zažil sám. Forma před šampionátem – kdy jsme teď v rámci přípravy vyhráli devět zápasů v řadě – může být dvojsečná. Hráči pak mohou jít do mistrovství světa možná až trochu moc uvolnění. Ale to je zkrátka lidská přirozenost.

Šampionát je o jednom zápase, který může vše změnit. My se zmobilizujeme a dostaneme do čtvrtfinále. Dívám se na to tak, že prohra se Švýcary nás může posílit. Kluci jsou zkušení a ví, co se děje, jak zareagovat. Chce to den odpočinku, dobrého tréninku. A také si sednout, pokecat o něčem jiném než špatných myšlenkách. Systém je nastavený tak, že stále je velká šance. Musíme věřit. Hrana je hrozně tenká – každý umí kritizovat a říkat, jak by se to mělo dělat. Když člověk na ledě stál, ví, jaké to je.

Všichni v týmu určitě mají jasno, kde je problém. A není to nic, co by se nedalo spravit. Nikdy jsem neměl problém s vyloučením, které následovalo třeba po vražení na hrazení – agresivní fauly. Vždy mi vadilo hákování a tak dále, zkrátka takové líné fauly. Celkem je divné, že přesilovku po agresivním vyloučení většinou ubráníte. Je to takové nepsané pravidlo.

A mí dva synové v sestavě na mistrovství světa? (Adam Musil a David Musil, pozn. red.) Není to pro mě nic zvláště stresujícího. Člověk se stresuje furt, protože přeje celému týmu. Ale samozřejmě je to hezčí, když tam oba dva kluci jsou. Je to příjemné. Každopádně znám velmi dobře a osobně mnoho dalších hráčů – vím, jaké jsou jejich povahy. Trochu si i dokážu představit, čím si teď prochází.

Mančaftu věřím. Stále si myslím, že máme dobrého gólmana Šimona Hrubce a v bráně to všechno začíná. Překážku, na kterou teď tým narazil, překročí a půjde dál.“