Reportér CNN Prima NEWS o návratu lidí k zvířatům
Štáb CNN Prima NEWS na Ukrajině navštívil zničený Makariv a Nalyvajkivku. Kromě vystrašených lidí tu lze také vidět pobíhající psy, kteří hledají něco k jídlu. Některé jejich příběhy ale mají i šťastný konec.
V Makarivu v Kyjevské oblasti neteče voda, nejde plyn ani elektřina. „Tady je studna zavřena. Jezdím sem každý den a naberu si vodu,“ popisuje obyvatel města.
Prší a je zima. Jurij s manželkou se přesto snaží uklidit spoušť po ruském bombardování. Ruský grad mu zdevastoval dům, který stavěl 15 let. A stejně tak se snaží i jeho soused Valerij. „Přišli jsme sem, protože my chceme být my. Nechceme být jako oni. Nám se líbí naše zvyky, být svobodní,“ vysvětlila obyvatelka Makariva Ljudmila. „Není čas plakat. Musíme si vyhrnout rukávy a pracovat. Takhle přišel ruský mír. Osvobodili nás,“ dodal ironicky Valerij.
Válka na Ukrajině
Tuma se dočkal šťastného konce
Na vesnici Nalyvajkivku dopadla letecká puma. Kráter je hluboký čtyři metry a bomba zničila půlku vesnice. „Nic jsem nemohl udělat. Lidé utekli a zůstali tam. Jsem tu sám,“ řekl místní obyvatel Voloďa.
Kromě Volodi jediný život, který ve vesnici zůstal, je ten psí. Zvířata vystrašeně pobíhají po ulici, hledající něco k jídlu. Lekají se každého zvuku, každého rychlejšího pohybu. Ti, kteří se o ně starali před válkou, prostě nejsou. Zemřeli nebo utekli.
Pes Tuma také marně čekal na ty, kteří utekli těsně před tím, než jim na dům dopadla raketa. Ležel na schodech a nechtěl se hnout. Měl ale štěstí. Po téměř měsíci se ho v pátek ujali sousedé, kteří s ním odjeli do Zakarpatí. Do míst, kde je zatím klid.
Rusové psa zkopali a zlomili mu kyčel
Příběhů se šťastným koncem je víc. Štáb CNN Prima NEWS se dostal do lesa u obce Berezivka. Sem jeden psí tulák utekl před bombami a strašnými ranami. Chytili ho ale ruští vojáci a podle místních si s ním kopali jako s míčem. Polámali mu kyčel.
Když Rusové utekli, několik dní plný strachu nevylezl z ruského zákopu. Podařilo se ho ale najít. Podle toho, jak vyl. A tak je teď zpět u svých lidí. A nezbývá si než přát, aby takových příběhů s dobrým koncem – psích ale i těch lidských – bylo víc.
