Naivní umění v srdci Prahy: Výstava Josefa Hlinomaze a Slávky Krátké v Mánesu

Slavnostní zahájení výstavy v režii Dany Morávkové

Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží, která se konala v polovině září. Celým večerem provázela herečka a moderátorka Dana Morávková, která během rozhovorů s malířkou Slávkou Krátkou a kurátorkou Renátou Mužíkovou přiblížila publiku hlavní myšlenku a koncepci celé expozice. „Osobně by mě velmi zajímalo, zda bychom si s panem Hlinomazem rozuměli. Já jsem velká obdivovatelka jeho tvorby a věřím, že v mnoha ohledech máme podobný přístup k životu,“ uvedla malířka Krátká.

Díky Jarmile Richtové, příbuzné a dědičce tvorby Josefa Hlinomaze, měli návštěvníci navíc jedinečnou příležitost nahlédnout do osobních vzpomínek na tuto významnou osobnost. „Pepča, jak jsme mu říkali, byl člověk, který si na nic nehrál. Nesnášel tehdejší režim a například slavnou větu z Pelíšku, kterou pronesl Jiří Kodet, vymyslel právě on,“ vzpomínala paní Richtová.

O výstavě a umělcích

Výstava představuje pestrý průřez tvorbou Josefa Hlinomaze a nová díla současné malířky Slávky Krátké. Kurátorkou výstavy je Renáta Mužíková, která je autorkou úspěšného projektu Artvarium v Pasáži českého designu a pod jejíž kuratelou se uskutečnily výstavy například Romana Franty, Jaroslava Valečky nebo Jana Homoly.

Josef Hlinomaz je znám především pro své filmové role, které byly obvykle menšího rozměru, ale díky jeho schopnostem, velkého charakteru. Příkladem je role pistolníka Grimpa z filmu Limonádový Joe aneb koňská opera nebo role hospodského Palivce z filmu Dobrý voják Švejk. Herectví pro něj však bylo spíše vedlejší rolí – jeho životní vášní bylo malování, kterému se intenzivně začal věnovat v roce 1944, po uzavření divadel nacisty. „Malování mám rád, protože jsem u něj sám a nikdo mi do něj nekecá,“ pronesl Hlinomaz, který sám sebe označoval jako “Malujícího šašoura“ a surreneonaivistu. Jeho obrazy si získaly pozornost již za jeho života, ale v poslední době se těší opravdu mimořádnému zájmu ze stran sběratelů. V létě 1978 odjel s přáteli do Splitu, odkud se už bohužel nevrátil, neboť tam ve věku 63 let předčasně zemřel v důsledku nemoci.

Slávka Krátká se k malování dostala až kolem padesátky poté, kdy opustila vystudované stavitelství – projektování. Domy s ní ale zůstaly a staly se ústředním motivem jejích obrazů. „Domov vnímám jako klíčový symbol našeho života – je to místo, kde se rodíme, žijeme a umíráme. Například to, jak o svůj domov pečujeme, o nás dokáže prozradit opravdu mnoho,“ zmiňuje ​Krátká, jejíž obrazy hrají barvami a odrážejí každodenní životní situace i snová místa. Hlavní emocí v jejích dílech je radost, kterou chce předávat divákům a nabídnout jim útočiště od dnešního uspěchaného světa. Své obrazy vystavovala již v New Yorku, Hong Kongu, Miláně, nebo Barceloně. Stálou výstavu jejích obrazů lze najít v centru Prahy v její galerii Slávky Krátké na adrese Jungmannova 18.

Kromě děl obou umělců nabízí výstava také zcela nový způsob vnímání umění díky inovativní aplikaci Artivive. Ta dokáže obrazy rozpohybovat a doslova je přivést k životu. Návštěvníci potřebují pouze mobilní telefon, do kterého si aplikaci stáhnou, a následně ji v průběhu výstavy namíří na obrazy.

Výstava potrvá do 30. září 2024 a zve všechny milovníky umění i jedince, kteří touží nahlédnout do světa naivního umění a zažít originální propojení tradiční tvorby s moderními technologiemi.