Nejzápadnější z českých měst a jeho mimořádné unikáty: Hřbitovní most i obří pochodeň
Aš. Město s velmi krátkým názvem, ale s mimořádně dlouhým výčtem míst k navštívení a aktivit k podniknutí. To máte: Historická místa pamatující dramatické události, parky a lesy, umělecká díla, jaká jinde v republice nenajdete, kvalitní gastronomii a také příležitosti k pohybu... Zkrátka a dobře, v Aši to žije a nejzazší západočeské město vítá každého, kdo stojí o nové zážitky.
Aš je místem, kde začíná Česko, jak se dočtete na oficiálním webu. Je nejzápadnějším městem u nás a jeho návštěvu se vyplatí důkladně naplánovat. Míst k vidění je tady překvapivě mnoho a bylo by škoda je nepoznat blíže. Některá z nich si přiblížíme v následujících řádcích a kdo ví? Třeba při jejich čtení načerpáte inspiraci k výletu.
Ašských nej je víc, než byste čekali
Pokud chcete Aš skutečně poznat, připravte se na sepsání ne právě krátkého seznamu. Zajímavosti, které vás vzdělají i pobaví, najdete v samotném městě i jeho okolí. My začneme symbolicky v centru, kde ještě před šestašedesáti lety stával kostel Nejsvětější Trojice. Dnes už ho připomíná jen obrys obvodového zdiva s dřevěným křížem. V lednu 1960 totiž shořel. „Údajně to bylo nešťastnou náhodou. Prošetřovalo se to a zřejmě se tak stalo chybou naftového agregátu. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že jsme byli v době komunismu a že kostel byl církevním symbolem německých evangelíků... Takže kdo ví, jak to bylo,“ zamýšlí se historik a autor knihy Za skrytou krásou Ašska Aleš Česal s tím, že v současnosti jde o místo, kde příchozí spíš než záhady hledají klid. „Nechybí tu naučná tabule, takže si návštěvníci mohou přečíst něco o historii místa i prohlédnout si, jak kostel, kde byly nádherné varhany a byl určený až pro 3 000 lidí, vypadal.“
Proč má město Aš ve znaku tři ryby?
V místních potocích se dříve v hojném počtu množili ryby jménem lipan — v němčině Die Äsche. Lidé, pro které byli přirozenou součástí zdejší přírody, je lovili a také od nich odvodili název regionu.
Za zmínku stojí, že pod ním se nacházejí podzemní prostory – historické základy kostela a krypta. Městem pak koluje pověst o hraběnce, jejíž tělo tu kdysi měli zazdít poté, co zemřela na nákazu morem. „Aby nevznikla panika, nechali ji tehdejší radní někde v podzemí zazdít i s kočárem. Ten jsme hledali, zatím jsme ho nenašli,“ vypráví historik s úsměvem.
Zkázu kostela nicméně Aleš Česal považuje za mimořádně nešťastnou a stejně tak vnímá i likvidaci nedalekého hřbitova o dvou částech, které propojoval jeden z ašských unikátů – jediný hřbitovní most v Česku. Ten je současně nejstarší stavbou ve městě. Na svém místě stojí už 302 let. „V současnosti jsou na jednom konci mostu tenisové kurty a na druhém park,“ říká historik a z jeho vyprávění je znát, jak moc ho ztráta místa mrzí.
Pomyslnou náplastí může být fakt, že několik svědků existence hřbitova je stále k dohledání. „Náhrobky ze zrušeného hřbitova vidíme u někdejšího vstupu do kostela a dále i u ašského muzea na Mikulášském vrchu, kde jsou řady zachovaných nádherných náhrobků.“
Pokud se k ašskému kostelu vydáte, prohlédněte si také farní stavení, která k němu patřila. Jedná se o tři domy, na nichž jsou dobře patrné prvky nastupující secese, a najdete je za kostelem napravo. Dnes fungují jako běžné bydlení.
V těsné blízkosti kostela pak stojí druhý ašský unikát – socha Martina Luthera, podobnou už u nás nenajdete. A totéž platí také o soše Johanna Wolfganga von Goetha, která stojí na náměstí, jež po něm nese jméno. Slavný básník, dramatik a politik se do historie města otiskl výraznou stopou. „Byl pravidelným návštěvníkem západočeských lázní, kde se nejen léčil, ale prožíval v nich i své lásky. A Aš byla jednou z významných zastávek na jeho cestě, dokonce tu nocoval a slavil své narozeniny. Ašané na to byli samozřejmě hrdí, tak mu postavili sochu,“ vykládá Aleš Česal. „Traduje se také, že Goethe ve svých denících prohlásil, že Aš je nejhnusnějším městem na celém křesťanském světě. Ale není to pravda. Prohlásil to o cestě z Neuhausenu do Aše,“ dodává historik a spisovatel v jedné osobě.
Socha Martina Luthera shlíží místo, kde kdysi stával Kostel Nejsvětější Trojice. Zdroj: Se souhlasem Josefa Chrástky
Jak se zdá, na odkazy výrazných osobností v dějinách si obyvatelé města potrpí. Dalším z nich je mural, tedy velkoplošná portrétní malba, na zadní stěně ašského muzea. „Je na něm zachycen místní majitel továrny, dobrodinec a mecenáš Gustav Geipel. Sponzoroval třeba nové varhany do kostela, nechal udělat dlažbu a kanalizaci v době, kdy bylo běžné, že ulice byly zablácené, tekly po nich splašky. A on to řešil, ačkoli to tehdy stálo velké peníze. Mural je tedy jakousi moderní poctou věnovanou Gustavu Geipelovi,“ vykládá dále Aleš Česal.
„Najdete tu také největší sbírku rukavic, která s ohledem na historický význam Aše v textilním průmyslu určitě stojí za vidění,“ doplňuje ho Zdeněk Soukup, produktový manažer pro cestovní ruch.
Tam, kde to všechno začalo
Mimochodem, dějiny Ašska se nezačaly psát v samotném městě, ale v obci, které se dnes říká Podhradí. „Dodnes tu najdeme zříceninu útočištné věže hradu Neuberg, což je nejstarší stavba regionu a současně nejzápadněji položená zřícenina u nás. Je z ní úchvatný výhled,“ uvádí Aleš Česal.
A doplňuje ho zdejší starostka Kamila Červenková. „Podhradí je malá obec s bohatou historií. Kdysi tu žilo asi dva tisíce lidí, v současnosti máme 214 obyvatel,“ začíná své vyprávění. O významu obce svědčí i fakt, že tu kromě hradu stály celkem tři zámky. „Pozůstatky prvního, původního zámku, jak se mu dnes říká, můžeme vidět, když přicházíme k hradní věži. Kdysi tu bývala zámecká zahrada. Nad ním se poté, co shořel, začal stavět zámek, kterému se říkalo Horní. I ten vyhořel. Zůstala nám tady po něm jen stěna. Pak se postavil Nový zámek, ale ani ten se dodnes nedochoval.“
Zážitky na čerstvém vzduchu
Jak je vidno, z Aše a jejího okolí můžete odjet bohatší nejen na zážitky, ale také na vědomosti. Jejich nabývání tady navíc můžete spojit s pohybem. Stačí zamířit například na Bismarckovu rozhlednu na vrchu Háj, zhruba 2 km od centra města. „Na její vrchol je třeba vyšlápnout 122 schodů,“ upozorňuje Zdeněk Soukup. „Ale stojí to za to, nahoře vás čeká úchvatný výhled na Krušné hory, Slavkovský les i daleko do Smrčin, do Německa...“
„Bismarckovy věže najdeme po celé Evropě, ba po celém světě, obvykle tam, kde žila německá menšina. Vznikly na výzvu studentů k uctění památky železného kancléře Otto von Bismarcka. Byl to jakýsi výraz němectví. Na vrcholcích věží měl plát oheň, tedy i ony samy se měly stát jakousi obří pochodní. Časem se z nich ale staly běžné turistické rozhledny. Myslím, že ta ašská patří k nejkrásnějším,“ říká Aleš Česal.
Mimochodem, při návštěvě Bismarckových rozhleden si neužijete jen dechberoucí panoramata, také si můžete zasoutěžit. A to díky projektu s názvem Bismarckova desítka. „Principem hry je navštívit 10 Bismarckových rozhleden v okolí Aše nebo v širším okolí a na nich posbírat razítka, za která v našem infocentru dostanete zajímavé dárky,“ vysvětluje Zdeněk Soukup. A dodává: „Na českém území je pro splnění pravidel hry třeba navštívit rozhledny tady v Aši a v Chebu, dalších pět je v Sasku a tři v přilehlém Bavorsku. Všechny jsou do hodiny cesty od Aše.“
