Nizozemský fanoušek: Nedvěd byl fantastický, ten váš obrat z 0:2 na 3:2 mě bolel

Nizozemský nároďák se v osmifinále Eura utká s českým týmem. Jaký to bude zápas?
Podle mého hodně těžký. Neočekávám, že by si týmy vypracovaly moc vyložených šancí, bude to spíš opatrné. Téměř každý říká, že je to tak osmdesát na dvacet pro Nizozemsko, já bych ale tolik optimistický nebyl. Když už, tak šedesát na čtyřicet. Zápas může ovlivnit, že se bude hrát na stadionu naplněném mnoha fanoušky; to může fotbalisty hodně nahecovat. Jisté je, že máme své zbraně. Měli byste si dát pozor třeba na rychlonožku Donyella Malena z Eindhovenu, který v útoku se slavnějším Memphisem Depayem vytvořil vynikající dvojici.

Jaký máte zatím na Euru dojem ze hry českého a nizozemského týmu?
Upřímně – náš tým se zatím moc nepředřel. Ve skupině ho příliš neprověřilo ani Rakousko, ani Ukrajina, ani Severní Makedonie, šlo vesměs o dost snadná vítězství. Uvidíme, jestli to bude proti Čechům jiné. Vaše mužstvo se mi moc líbilo zejména v prvním utkání proti Skotsku. Na ten nádherný gól Patrika Schicka se bude dlouho vzpomínat, byl opravdu úžasný. Kdybych měl odpovědět, který český hráč mi na tomhle turnaji zatím utkvěl, nebude mít Schick zásluhou téhle trefy konkurenci.

Češi se s Nizozemci utkávají docela často. Jaké zápasy vám zůstaly v paměti?
Jako první mě napadá utkání na Euru 2000 v Amsterdamu, který jsme vyhráli 1:0 gólem z penalty těsně před koncem.

Ach ano, ta penalta byla hodně přísná, rozhodčí Collina se kvůli ní v Česku stal veřejným nepřítelem číslo jedna.
Mně ale udělala radost. Ze všech našich vzájemných utkání, co pamatuji, mi právě tohle přineslo nejvíc pozitivních emocí. Největší zklamání pro mě naopak představoval zápas z Eura 2004, v němž jsme vedli už 2:0, jenže s partou kolem Pavla Nedvěda jsme nakonec prohráli 2:3. To bolelo. Zrovna Nedvěda jsem nicméně mimořádně uznával, ze všech českých fotbalistů minulosti asi vůbec nejvíc. Byl to bojovník s fantastickou přihrávkou.

Je to s podivem, ale od 90. let má český nároďák s tím nizozemským výrazně pozitivní bilanci, přestože větší hvězdy bývají spíš na vaší straně. Tušíte, čím to může být?
Možná je to tím, že my Holanďani se až příliš soustředíme na ofenzivu a občas trochu zapomínáme bránit.

V roce 1988 vás ale právě ofenzivní síla dovedla až k titulu mistrů Evropy. Jak na ten slavný turnaj vzpomínáte?
Hlavně přes svého nejoblíbenějšího hráče – Marco van Bastena. V kariéře vstřelil spoustu fantastických gólů, snad vůbec nejúžasnější dal však právě na Euru 88 proti Německu a Sovětskému svazu.

Je současná nizozemská reprezentace dost silná, aby napodobila dávný úspěch van Bastena a spol.?
Ne, to si opravdu nemyslím. Kdybych si měl vsadit, dám své peníze mnohem spíš na Francii nebo Itálii.

Mrzí vás, že turnaj jako fanoušek sledujete jen u televize?
Je samozřejmě skvělé fandit přímo na stadionu, já si ale hezky užiju sledování fotbalu i doma u televize, obklopen přáteli. V práci jsme si to s kolegy zpestřili tipovačkou, to vám turnaj taky zatraktivní. Ale jistě – být přímo u toho je skvělé. Mám třeba skvělé vzpomínky na už zmíněné Euro 2000, kde jsem byl na tribuně amsterdamské arény při našem posledním utkání ve skupině. Tenkrát jsme porazili 3:2 Francii, která pak celý turnaj vyhrála. To byl parádní zážitek.