Organizace Oktagon působí jako dokonale fungující stroj. Jedná se ale o neustálou práci s lidmi, takže to nikdy není tak snadné, jak to vypadá. Možná nejlépe to ví promotér Ondřej Novotný, který zná bojovníky osobně, navíc musí jako český šéf značky často řešit neobvyklé komplikace. Nyní má Oktagon před sebou například velký turnaj v Německu, dvě akce za sebou na pražské Štvanici a jedna z hlavních hvězd hlásí odchod. „Mám pro něj připravené plány, které, myslím, se mu budou líbit a které by v něm měly probudit ten oheň, že na konci roku ještě nebude chtít končit,“ říká Novotný o Karlosi Vémolovi, jenž se chce s MMA rozloučit po odvetě s Attilou Véghem.
Máte před sebou velký turnaj v německém Oberhausenu. Co pro vás tahle akce vlastně znamená?
Budeme poprvé v Rudolf Weber-Areně, což je hala pro dvanáct tisíc lidí. To znamená, že je to pro nás v Německu zatím největší hala, hodně populární. Celkově bude prodáno asi 90 % vstupenek. Odpadla dvě velká jména, což nakonec bylo trochu znát. Ale i tak je to pro nás další velký úspěch. Přijde hodně důležitých lidí a osobně čekám skvělé zápasy. Budou tam dva duely Tipsport Gamechangeru. Pojede tam David Kozma, který bude mít staredown s vítězem zápasu Bojan Veličković vs. Christian Jungwirth. Ta akce má zase obrovský zvuk v Evropě, což je fantastický. Navíc dojde na zápas o prozatímní titul v polotěžké váze Pavol Langer vs. Alexander Poppeck. Na místě také nebude chybět Karlos Vémola, který po Štvanici nastoupí právě do obhajoby titulu. Ať už to bude Langer, nebo Poppeck, dalším soupeřem jednoho z nich bude Karlos. I proto je to zajímavé také pro české fanoušky.
ČTĚTE TAKÉ: Vémola prozradil, která prohra ho víc mrzela. Tři zápasy a dost, trvá na konci kariéry
Jaký tipujete průběh jejich souboje?
Myslím, že Poppeck to bude mít těžký. Má rozhodně sílu, ale ta mu bude odcházet, protože Langer ji vyčerpává. Poppeck má proto velkou šanci v prvním kole Pavola zaskočit a být dominantní, ale v každém dalším kole to pro něj bude těžký. A on dlouhé zápasy nikdy nechodil nebo v nich nebyl extra úspěšný. Samozřejmě je to kluk, který prohrál Dana White's Contender Series se současným šampionem UFC Jamahalem Hillem. Takže proti sobě viděl už fakt zlý frajery. Nicméně kdybych měl vsadit peníze, dal bych je na Poppecka.
Vítěz se tedy později popasuje s Karlosem Vémolou. Ten byl po prohře s Patrikem Kinclem vystaven velké vlně kritiky, často nenávisti. Co si o tom myslíte?
To je těžký. Jsou na to dva pohledy. Jedna věc je, že si pro spoustu z toho šel sám. Je to zkrátka člověk, kterej rozděluje lidi, do jisté míry celou společnost. Ale druhý pohled je, že dospělý člověk by měl chápat, že jedna věc je jeho soukromý život, druhá ten bojový. A on hodně fanoušků dostal ke sledování MMA a dělá vše pro to, aby je bavil. Chápu, že ho spousta lidí chce vidět padnout a tančí na jeho hrobě. To je v pořádku. Ale jsou věci, který v pořádku nejsou a v mnoha případech to přerostlo únosnou mez. To mi je samozřejmě líto.
Co vám přišlo už za hranou?
Já to úplně nesleduju. Vlastně se tomu i záměrně vyhýbám, ale nejvíc, z toho, co jsem viděl, tak asi to, jak kolem něj lidi skákali při cestě z haly na hotel. To, že se všichni z jeho týmu udrželi a nikdo nevyvolal s těmi idioty žádný problém, mi připadá jako zázrak, protože si neumím představit, že to někoho nechalo chladným.
Myslíte, že se s tím dá něco dělat? Například fanoušky nějak vychovávat?
Podle mě je to parta lidí, na kterých nám na druhé straně nemusí záležet. Je to stejný, jako když bezejmenný lidi píšou nenávistný komentáře na internetu. To nejsou lidi, s nimiž chcete ztrácet čas ve svém životě, který je krátký na to, aby se člověk zabýval tímto typem existencí.
Myslím, že takový souboj nemá obdoby. Nebo jsem alespoň žádný jiný podobný neviděl.
Každopádně Vémola se bude vracet do boje už na Štvanici 29. července. Jak dlouho jste zvažoval, zda ho necháte nastoupit na tomto turnaji?
On to chtěl už před zápasem s Patrikem. Říkal jsem mu ale, že se k tomuto tématu vrátíme až po něm. Štvanici miluje, před rokem tam lidi skandovali jeho jméno, když porazil Iliče. A když přišel po zápase s Patrikem s tím, že jestli mu chceme nějak pomoct, máme mu dát okamžitě další zápas, tak jsem říkal, že to není věc, kterou bych já jako první udělal. Ale na druhou stranu, jak ho znám, vím, že mu to pomůže, a tak mi připadá vlastně v pořádku, když je zdravý a schopný, ho tam znovu poslat. Protože je to vlastně zajímavé, že ano? Jak se s tím vyrovná? Měla na něj prohra nějaký dopad? Jak ho lidi přijmou? Zatleskají mu, nebo to budou přát úplně někomu jinému? Prohraje podruhé a skončí? Nebo se se postaví zpátky na nohy? Je to spousta otázek, které nás na tom mohou nějakým způsobem zajímat. Takže ve finále, proč ne?
Vémola teď mluví často o uzavření kariéry na konci roku po odvetě s Attilou Véghem. Co vy na to vlastně říkáte?
Na toto téma jsem s ním ještě neprohodil ani slovo, proto na to nemám nějaký zásadní názor. Ale kdybych si měl vsadit, řeknu, že se to nestane.
Na to jsem se chtěl právě zeptat, jestli mu to vlastně věříte.
Klidně bych mu to i věřil. Když mi to řekne, až spolu budeme sedět. Mám pro něj připravené plány a myslím, že se mu budou líbit. Měly by v něm probudit ten oheň, aby na konci roku ještě nekončil, ale samozřejmě mi on musí říct, kdy je ten čas. Nebudu ho přemlouvat, ale předložím mu nějaké věci, které jsem vymyslel a o kterých si myslím, že by mohly být fajn. A je na něm, jestli se mu to bude nebo nebude líbit.
Patrik Kincl po souboji zmiňoval, že je zklamaný tím, jak zápas hodnotíte. Chcete k tomu něco říct?
Chápu, že k tomu má nějaké pocity. Ale za mě, úplně upřímně, on víc reaguje na lidi a dozvídá se o tom takzvaně z druhé ruky. Lidi z jeho okolí mu vyprávějí, jaký jsem debil a že jsem si přál, aby to dopadlo jinak a všechny podobné nesmysly, které poslouchám každý druhý zápas. A chápu, že to na bojovníky nějak dopadá. Ale já jsem s chladnou hlavou ihned po zápase všem říkal, že Patrik vyhrál zaslouženě. Přečural Karlose taktikou, kterou jsme zatím neviděli. Myslím, že takový souboj nemá obdoby. Nebo jsem alespoň žádný jiný podobný neviděl. Patrikovi to plně přeju, zaslouží si to. A jestli jsem to viděl tři, dva, nebo pět nula, mu může být úplně jedno. Protože vyhrál tak jako tak. Osobně nemám rád třeba výroky, že podle starých pravidel by Karlos vyhrál… Starý pravidla tady nejsou přes pět let.
Budete mít dva turnaje na Štvanici hned za sebou – 28. a 29. července. Jak vás to vlastně napadlo?
My jsme nad tím přemýšleli už několik let – jestli to má sílu a máme na to chuť. Letos ale přišel takový moment, že už jsme chtěli prodávat lístky na Štvanici někdy v březnu, a dokonce jsme to oznámili. A najednou jsme se dozvěděli, že to dělat nemůžeme. Já jsem byl tehdy ještě na natáčení Survivoru. Museli jsme to najednou zarazit a zjistili jsme, že není dohoda na Štvanici jako takové s tenisovým svazem a městem. A že mnoho dalších lidí se nás snaží… řekněme zastavit před tím, abychom to uskutečnili.
Vážně?
No, a když mám překážku, která je navíc motivována činy jiných lidí, tak to ve mně vzbudí velkou vášeň dokázat, že to jde. Pak taky ohlásil Adrian Smrčka, že bude dělat turnaj na Štvanici, a přišel s naším termínem, což bylo dost nešťastné, protože s ním spolupracuju jinak rád a lidsky jsme si vždy vycházeli vstříc. Nicméně zjistili jsme později, že to není nic, co by jeden druhému dělal natruc. My jsme to museli letos o týden posunout, protože je tam dvaadvacátého jiná akce. Andy to zase musel udělat tak, protože má termín daný od organizace WAKO. Takže následně došlo k nějaké termínové kolizi, kterou nedokáže nikdo z nás pravděpodobně změnit, což je smutný, protože jeho turnaj (Yangames Fight Night, pozn. red.) má skvělou startovku.
Dobře, ale proč dva turnaje za sebou?
Řekl jsem si, že pokud nám to někdo nepřeje, místo jedné Štvanice udělejme dvě. A dokažme, že to tam patří, že to umíme a lidi to chtěj. A že Praha jako taková a celkově Česko na to má být pyšné. Venku nás lidi obdivují a chtějí spolupracovat. Velké české firmy vám často ale řeknou něco o kodexu a dalších věcech. Přitom jsme už prokazatelně rodinná zábava a s Českou filharmonií asi jediná vývozní věc v kultuře a sportu ve velkém. Kdo dokáže opakovaně vyprodávat velké haly v zahraničí? Nevím, proč bychom na to jako Češi a Slováci neměli být hrdí a pomáhat si v tom.
Chápu.
Nemáme zkrátka nic takového, co by venku bylo tak úspěšné a mělo podobný potenciál. V zahraničí pořád poslouchám, jak je to fantastické a jak nám drží palce, zatímco tady slýchám, že jsem idiot, který dělá ohňostroj a nikomu se to nelíbí. A že zašlapávám ostatní a podobné kecy. My jsme během covidu nainvestovali do české bojové scény deset milionů korun, aby turnaje mohly přežít. A teď budu poslouchat takové věci?! To ve mně občas vzbudí takovej oheň, že si řeknu: Tak jo, když jste všichni proti, tak my dokážeme, že to umíme.
Jeden třeba pochází z Konga a říkal, že začal věřit v Boha, když se ráno probudil a v posteli byl zavrtaný náboj, protože v noci byla střelba.
Nedávno polská KSW uspořádala druhý obří turnaj na Národním stadionu ve Varšavě pro více než padesát tisíc lidí. Máte i vy sen o podobně velké akci nebo nějakém dalším milníku?
Určitě ano. KSW má letos dvacet let existence, my jedeme sedmý rok a oni mají čtyřicetimilionovou zemi, která je zvyklá na boj. Zatímco tady pořád hodně lidí neví, co MMA je. Máme ještě pořád před sebou to probouzení v lidech a zároveň tady nemáme zajímavý fotbalový stadion. To si můžeme na rovinu říct. Kdybychom udělali turnaj v Edenu, tak to není o moc víc lidí než v O2 areně, ale je to třikrát více problémů.
Jaké to znamená problémy, například?
Počasí je problém. Postavení světel, celkově techniky, celá infrastruktura… Každopádně KSW musím jedině zatleskat, protože předvedli super zajímavý turnaj, který mě bavil od první do poslední chvíle. A to je přesně to, že měli i štěstí. Když už do toho člověk dá takové úsilí, tak se mu ještě nemusí povést zápasy. Ale jim se povedly.
V současnosti vzniká další reality show Oktagon Výzva. Po natáčení s Čechy jste natáčeli s Němci, nyní s Brity. V čem se liší mentalita bojovníků podle zemí?
Češi a Slováci jsou daleko skromnější. Neumějí se tolik chovat před kamerou, neumějí se prodat. V tomto směru jsou trochu nudnější a každý, kdo z toho trochu vybočuje, má pomyslný hvězdný potenciál. Ať už to byl Gábor Boráros, nebo Samuel „Pirát“ Krištofič. V Německu to bylo takové dost svázané pravidly, nicméně už jsou daleko sebevědomější, ale projevuje se to spíše tím, jak jednají s vámi, ne tolik na kameře. A v aktuální Výzvě Anglie–Irsko jsou všichni mistři světa, všem jede huba, každý si myslí že přišel zvítězit. Ať už bojovník vyhraje, nebo prohraje, tak za námi přijde, a říká, ať s ním počítáme, protože bude dál tvrdě makat, aby dostal šanci. Protože oni fakt zažívají gangsterky, o kterých naši kluci jenom vyprávějí. Ale my teď máme ve Výzvě kluky, kteří mají za sebou velké příběhy. Jeden třeba pochází z Konga a říkal, že začal věřit v Boha, když se ráno probudil a v posteli byl zavrtaný náboj, protože v noci byla střelba. Těsně vedle mojí hlavy byla zavrtaná kulka a od té doby jsem začal věřit v Boha, vyprávěl. Slýcháme od těch kluků tak přísné příběhy, že je to až neuvěřitelný. Prošli tedy úplně jiným životem a jsou vděční za každou šanci.
