Stará klasika vítězí nad moderní technologií. Zdroj: Nicola Bernard
Doba pandemie omezila možnosti zábavy, výrazně tedy zvýšila zájem o stolní hry. V oblibě jsou jak nové strategické hry, tak i ty již klasické, u nichž hráčům stačí třeba jen tužka a papír. Hráči si pochvalují především to, že se mohou bavit přímo a ne jen přes obrazovky počítačů.
Zažít i jiný kontakt, než přes digitální obrazovku, vyhledává čím dál více lidí. V době pandemie koronaviru se tento zájem ještě prohloubil. „Od poloviny března jsme s přáteli intenzivně hráli na Playstationu, ale nebylo to ono,“ vypráví student Jakub Stašek s tím, že právě osobní kontakt se spoluhráči mu chyběl nejvíce.
Zavedli proto tradici: Potkávat se jednou za 14 dní u někoho z nich doma. „Všichni jsme dost soutěživí, a tak se snažíme pokaždé vymyslet něco nového, co jsme předtím nehráli, aby nikdo nemohl mít úplně navrch,“ vypráví Stašek. Klasikou pro ně ale zůstává hra Země město, která je prý nikdy neomrzí. Zčásti i proto, že k běžným kategoriím přidávají vždy i nějakou novou, jako je název filmu či jméno známé osobnosti.
Stará dobrá klasika
I marketingový manažer Igor Kibrik sází na jistotu a se svými přáteli se schází u léty prověřené hry Dostihy a sázky. „Deskovky jsem měl vždy rád, ale nehrál jsem je příliš často. Buď jsem neměl čas já, nebo mí známí,“ říká Kibrik. V době pandemie si ale čas našel mnohem snáz a herní akce se konaly přibližně jednou za týden. Po uvolnění opatření vyhledávají lidé spíš přírodu, na hry ale nezanevřou.
Dříve společně hráli on-line verzi deskové strategické hry Carcassonne, která byla v době zákazu shromažďování ideální variantou. Něco tomu ale pořád chybělo. „U počítače jsem postrádal emoce hráčů. Naživo se s nimi dá taky mnohem lépe manipulovat,“ vysvětluje s nadsázkou Kibrík a přiznává, že je soutěživý typ.
Hry jsou byznys
Deskové hry nejsou zrovna nejlevnější, jejich cena se nejčastěji pohybuje od 1 000 až po 3 000 korun, a tak vznikly i specializované půjčovny, kde si mohou herní nadšenci za menší poplatek deskovky půjčit domů. „Hru si rád vyzkouším předem. Nechci totiž riskovat, že mě nenadchne a ještě za ni zaplatím dva tisíce,“ říká vysokoškolský student Vojta Záhorský. Mnoho her má ale i několik navazujících variant a jejich cena se může vyšplhat i na desetitisíce.
Text je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima NEWS.
