Papež František to při návštěvě Slovenska nemá jednoduché. „Jozef Tiso byl dost dobrý prezident, nikomu nic zlého neudělal,“ říká 79letý Dominik Gašperik ze západoslovenské Bytče. O dvě ulice dále v ulici 1. máje stojí Tisův rodný dům s pamětní deskou ozdobenou květinami. Svatý otec přitom v pondělí odsoudil vyhlazení 100 tisíc Židů, na kterém měl výrazný podíl právě slovenský prezident Jozef Tiso.
Slovensko je země bohu zaslíbená, především tomu katolickému. Vírou v Ježíše Krista se ovšem zaštiťují třeba i neonacisté z lůna Kotlebovců (Lidové strany naše Slovensko), kteří velebí takzvaný Slovenský stát z let 1939 až 1945, což byl vazalský režim třetí říše. A klerofašistická diktatura, která se s lehkým srdcem zbavila Židů.
K římskokatolické církvi se podle posledních oficiálně zveřejněných výsledků sčítání lidu z roku 2011 hlásí 62 procent Slováků, zato v České republice je to pouhých 10 procent obyvatel. Statistice dokonale odpovídá i začátek této „papežské“ reportáže u východních sousedů. První člověk, kterého jsem na Slovensku oslovil, se totiž s hlavou katolické církve setkal osobně.
Modlí se za neteř v Praze
Vrcholem papežovy slovenské cesty je středeční bohoslužba v Šaštíně nedaleko moravských hranic. Překračuji česko-slovenskou hranici na pomezí Beskyd a Valašska a mířím do údolí Váhu. První městečko ležící v cestě nese název Turzovka. Má osm tisíc obyvatel. Jašíkovou ulicí zrovna kráčí Mária Kovačiková. Spěchá za modlitbou do farního chrámu Nanebevstoupení Panny Marie. „Neteř dnes skládá státní zkoušky na Univerzitě Karlově v Praze, tak se za ni jdu pomodlit, aby státnice dobře dopadly,“ svěřuje se 64letá žena.
Římskokatolická církev má na slovenském venkově téměř neotřesitelné postavení, převahu ateistů vykazuje snad jen Bratislava. „Za papežem do Šaštína ale jede jen dcera, zeť a dvě vnučky, já se doma zatím postarám o zbytek rodiny. Se Svatým otcem Františkem už jsem se setkala, tak ať ho spatří i ostatní,“ vypráví.
František ji přijal před dvěma lety ve Vatikánu, když udělil audienci vybraným farníkům právě z Turzovky. „Nezapomenutelný zážitek,“ vzpomíná. „Je to strašně laskavý člověk, který má rád obyčejné lidi, to prostě hned poznáte. Jsem šťastná, že jsem s ním mohla chvíli pobýt.“ Tahle žena rozhodně nepatří ke slovenským katolíkům, kterým Svatý otec nesedí. A nemohou překousnout například jeho názory na migraci, očkování a homosexualitu. „Dělá to dobře, já vidím jeho činy pozitivně,“ říká.
Nosí čapku jako šašek
Křesťané (římští katolíci společně s evangelíky a řeckými katolíky) tvoří na Slovensku 72 procent obyvatel. Jiné vyznání udává dalších pět procent Slováků. U obchodního domu v centru Turzovky postává skupina Romů, kterou návštěva papeže Františka vůbec nezajímá. A dokonce rozčiluje. 36letý Dávid Ferenc papeže Františka hlasitě odmítá: „Jsme také křesťané, ale ne katolíci. Máme svoje, my jsme Apoštolská církev a v nějakého papeže nevěříme, to není žádný bůh, to je obyčejný člověk, proč bychom se mu měli klanět?“ Apoštolská církev se na Slovenskou formovala od roku 1907 pod vlivem vystěhovalců do USA.
Ferencova sestra je podobně ostrá: „Hraje si na boha, ale nosí čapku jako šašek. Jediný Bůh je pro nás Ježíš, papež je člověk, který nemůže odpouštět žádné hříchy,“ emotivně rozpráví turzovská Romka. Skoro káže. Že se papež setkal s košickými Romy na sídlišti Luník IX v Košicích, ji neobměkčí. „Papež říká, že věří v boha, ale i satan věří. Nevěřte mu, pane.“
Víra má zkrátka mnoho podob.
Turzovka je městem vystěhovalců, do Spojených států odsud od druhé půle 19. století odešly stovky lidí, aby se zbavily ukrutné bídy v málo úrodné horské oblasti. Na náměstí mají dokonce emigranti symbolickou sochu: bronzový uprchlík kráčí s batohem a holí vstříc šťastnější budoucnosti. Do letošního léta si v Irsku vydělávala i paní Ivana, celkem pět let ve fabrice. Teď na místní tržnici prodává rajčata, česnek a další zeleninu.
Tržnice v Turzovce. Prodavačka zeleniny Ivana říká, že je poctivou katoličkou, ale opakuje i některé konspirační teorie, které se o papežovi šíří na Slovensku Zdroj: Ivan Motýl
Dušuje se, že je věřící římskokatolickou křesťankou: „V neděli chodím do kostela a modlím se každý večer.“ Přesto podléhá konspiračním teoriím, které na Slovensku šíří odpůrci současného papeže. „Slyšela jsem, že byl papež František původně jehovistou, pak se teprve dal ke katolíkům. A na krku anebo na prsou nosí nějaký talisman, něco takového divného, jidáš se tomu říká, anebo tak nějak. Je to podivné...“
Papež proti antisemitismu
Jidáš Iškariotský podle biblické tradice zradil Ježíše Krista a umožnil jeho zatčení. V antisemitské praxi je tak Jidáš důkazem, že vinu za ukřižování Ježíše nesou právě Židé. Papež František proto přijel na Slovensko i s cílem otupit antisemitismus stále zakořeněný u části slovenských katolíků, ale také v sekulární společnosti, třeba u fotbalových rowdies.
V pondělí proto v Bratislavě vyzval, aby křesťanské a židovské komunity sdílely to, co je spojuje. A ostře se také vyhranil vůči takzvanému Slovenskému státu z let 1939 až 1945, jehož prezidentem byl římskokatolický kněz Jozef Tiso. „V šílenství nenávisti během druhé světové války bylo zabito více než sto tisíc slovenských Židů… Jsme sjednoceni v odsouzení každého násilí, každé formy antisemitismu,“ prohlásil Svatý otec. Přesně tam, kde stávala bratislavská synagoga.
Uctívání Jozefa Tisa v Bytči
V rodišti Jozefa Tisa v západoslovenské Bytči to někteří obyvatelé města vidí jinak než papež. Tisův režim třeba hájí neonacistická strana Mariana Kotleby, která má zrovna v Turzovce i Bytči velké úspěchy. V předloňských prezidentských volbách dostal Kotleba v Turzovce 22 procent hlasů (v 1. kole), v loňských parlamentních 17 procent. Že Tisův rodný domek v Bytči zdobí pamětní deska a trvale také květiny, to je tak trochu popření celé vatikánské mise.
„Jozef Tiso byl dost dobrý prezident, nikomu nic zlého neudělal,“ říká 79letý Dominik Gašperik z Bytče. Není to ojedinělý hlas, pouze pan Dominik se ale pod názor podepisuje. Tiso se už na jaře v roce 1942 ochotně ujal řešení židovské otázky na Slovensku, aby se zalíbil nacistickému režimu v Berlíně. A mezi březnem a říjnem 1942 nechal s požehnáním „ústavního zákona“ odtransportovat asi 58 tisíc židů v 57 transportech, většinou do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů. Dalších téměř 50 tisíc Židů zmizelo v koncentrácích v roce 1944, to už s aktivním přispěním německé armády a jednotek SS.
Vatikán vyhlazovací politiku Jozefa Tisa kritizoval již během druhé světové války, byť jen diplomatickou cestou. Nyní papež František celou tragédii pojmenoval nahlas. „Nic jsem o tom neslyšela. Židé, papež, Tiso, to mě fakt nezajímá, já mám úplně jiné starosti,“ říká žena žijící v přímém sousedství Tisova rodného domku, který slouží jako muzeum. Majitelem poloviny domu je Slovenský dějepisný spolek, jemuž předsedá Pavol Demjanič. Historik, který vypovídal například ve prospěch poslance Kotlebovy partaje Stanislava Mizíka, jenž byl obžalován kvůli antisemitskému výroku na Facebooku.
Smutné je, že zatímco u rodného domku občas svítí svíčky, synagoga v Bytči je v žalostném stavu a obepíná ji rezavý plot. S kontroverzními slovenskými dějinami, které jsou úzce svázány s katolickou církví, si nejmladší generace snaží poradit alespoň ironií a sarkasmem. „Na papežovi se mi líbí kostýmy, mešní víno a papežská hymna,“ směje se mladý barman v baru La Cafe na bytčanském rynku. Do kostela nechodí a nemá to v úmyslu ani v budoucnosti. Postupný sekularismus slovenské společnosti prý nakonec povede i ke střízlivému pohledu na válečný Slovenský stát.
V dědině věříme všichni
Mou poslední zastávkou je městečko Velké Rovné, kdysi to bylo drátenické centrum celých Kysuc, jak se zdejší kraj nad údolím Váhu nazývá. A z několika rozhovorů na hlavní ulici je po chvíli jasné, že tady se katolické víry hned tak nevzdají ani mladí lidé.
„Věříme úplně všichni, celá dědina. A můj syn nedávno vystudoval na kněze, teď slouží v Udiči v okrese Považská Bystrica. Na rok ale ještě půjde do Říma, s papežem Františkem se tam už setkal několikrát,“ hrdě líčí 65letý Jozef Mičieta, jehož 31letý syn Alojz se takzvaně zasvětil Ježíšovi. Slovenská republika je nejméně z poloviny zasvěcena bohu, a proto ji nyní navštívil i papež, který se ateistickému Česku bude zřejmě i v dalších letech spíš vyhýbat.
