Papež navštívil největší romské ghetto na Slovensku. Jak vzniklo sídliště Luník IX
Sídliště Luník IX v Košicích je největší vyloučenou lokalitou na Slovensku. Na rozpadajícím se panelovém sídlišti žije nejméně 4 500 Romů, které v úterý 14. září navštívil papež František. Z některých kvartýrů tu vlastně zůstávají jen betonová jádra bez oken, přesto se v nich nadále bydlí. V 80. letech sídliště „založil“ primátor Košic a pozdější slovenský prezident Rudolf Schuster, aby vystěhoval Romy z historického jádra města.
Stav sídliště Luník IX je apokalyptický. Z několika paneláků zůstal jen holý beton, i takový kvartýr ale stačí k bydlení. Bez oken, dveří, vody, plynu a elektřiny. Některé domy působí jako po zásahu tornádem. „V jediné místnosti nás spí třicet,“ svěřuje se těhotná žena, která čeká šesté dítě. „Na záchod chodíme do lesa. V zimě topíme tak, že rouru vystrčím z pokoje,“ přizná. Takto byty vytápí polovina sídliště, večer je to pekelný pohled, z každého okna se valí dým. Ohně hoří na sídlišti i za dne, děti pálí odpadky, plameny jsou dobrou zábavou.
Košická favela
V porovnání s chudinskými favelami v Buenos Aires, v nichž jako kněz či později coby arcibiskup působil i Jorge Mario Bergoglio (budoucí papež František), je košické sídliště Luník IX vlastně „růžovým sadem“. I tak jde o největší slovenské romské ghetto, na kterém je kvalita života o několik tříd nižší než v mosteckém Chánově. A kdo košickou favelu jednou navštíví, nikdy na její chudobu nezapomene.
Čtěte také
Radnice východoslovenské metropole sice v těchto dnech vytváří na předpokládané trase papeže Františka po sídlišti Luník IX jakousi Potěmkinovu vesnici, narychlo se asfaltují zničené cesty a odklízejí hory odpadků, i tak ale celkový dojem z vyloučené lokality zůstane výmluvný. Jak bylo řečeno, v mnoha panelácích třeba nefunguje kanalizace, toaletou je okolní příroda.
Jak vzniklo ghetto Luník IX
Autor tohoto textu navštívil košickou vyloučenou lokalitu vícekrát. V roce 2011 dokonce v doprovodu slovenského exprezidenta Rudolfa Schustera (ve funkci v letech 1999–2004), který se k sídlišti Luník IX hlásí jako jeho „otec“. Právě on totiž na počátku 80. let požehnal v roli košického primátora myšlence, že do paneláků v lesích za městem odklidí Romy z historického jádra.
„Byla to poslední šance, jak zachránit zdevastované historické domy ve středu Košic,“ vysvětloval Schuster tento počin. Zchátralým a vybydleným památkově chráněným domům, často středověkého původu, hrozila asanace. Mnohde Romové zatápěli i historickými krovy. „Z centra Košic jsem na Luník IX vystěhoval asi 250 romských rodin. Nevěřil jsem sice, že to tam dopadne nějak dobře, jinou možnost na záchranu památek jsem ale neměl.“
„Riešenie cigánskej otázky“ dle instrukcí KSČ
Krátce před listopadem 1989 byl komunista Schuster i předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích. „Lidé mi říkali košický Gorbačov,“ chlubil se záhy po revoluci. Je v tom kus pravdy, majorita mu fandila i za to, že z centra Košic vyhostil právě Romy.
Materiál, který podepsal košický primátor Rudolf Schuster, vystěhování Romů na sídliště za město účelově obhajuje jako výsledek „zrelej úvahy ako riešiť otázku cigánskych obyvateľov“. Primátor se řídil stranickými instrukcemi KSČ v rámci takzvaného „riešenia cigánskej otázky“. Podle dobových zpráv bylo v první fázi v roce 1981 odstěhováno na Luník IX celkem 1 187 Romů z centra Košic.
Kůň ve druhém poschodí
Už za několik měsíců po přestěhování se ale podle Schustera počty Romů na Luníku IX ztrojnásobily až zčtyřnásobily.
Čtěte také
„V nových bytech jsem našel hory odpadků, ucpanou kanalizaci, v některých pokojích žily i kozy. A dokonce jsem v druhém patře jednoho paneláku potkal koně,“ dušoval se Schuster. Když zastával funkci slovenského prezidenta a z Bruselu mu spílali, aby řešil romskou diskriminaci v Košicích i jinde v zemi, vzkazoval evropským činovníkům sveřepě, ať sami zkusí bydlet právě na sídlišti Luník IX. Alespoň tři dny.
„Koně jsem tu nikdy neviděl, to pan prezident kecal,“ oponuje exprezidentovi Ladislav Žiga, který byl do Luníku IX v 80. letech vystěhován právě z centra Košic. Jinak s ním souhlasí: „Všechno skutečně zničili přistěhovalci z osad, kteří sem přišli za příbuznými. Tohle byly byty, ve kterých neuměli žít.“ Podle pět let staré studie Anny Jurové ze Slovenské akademie věd tehdejší vedení Košic odsunem Romů na Luník IX především položilo v dané lokalitě „časovanou bombu“.
Romský starosta s vysokou školou
Také Jozef Horváth žije na sídlišti Luník od dětství. „Za Šaňi je tu ale trochu lepší, to je studovaný člověk,“ chválí současného romského starostu Marcela Šaňu, jenž v roce 2014 nahradil Dionýze Slepčíka, který spáchal sebevraždu.
Čtěte také
Marcel Šaňa mě ve svém bytě na Luníku IX poprvé uvítal v půli minulé dekády, tehdy žil v šestém poschodí nejzachovalejšího panelového domu. I tam ale scházela okna na chodbách, částečně i zábradlí, které skončilo ve sběrně.
Šaňův byt byl jako ze škatulky, starosta zrovna druhým rokem studoval sociální vědy na vysoké škole a hrdě mi říkal: „Patřím mezi střední třídu. Neměl jsem důvod kandidovat na starostu z finančních důvodů jako někteří jiní.“ Mohl by bydlet v lepší košické čtvrti, na Luníku ale vyrostl a přál si ghetto vyvést z nejhoršího. To se mu částečně podařilo. „A po návštěvě papeže Františka dostane Luník další nové šance,“ přeje si.
Papež nejchudších
Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na zemi a nástupcem svatého apoštola Petra. Žádný z novodobých svatých otců přitom tak zásadně nebojoval za návrat k původním křesťanským ideálům jako František.
Ivan Motýl
Externí spolupracovník CNN Prima NEWS. Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
Ten dobře ví, na jak temnou až středověkou strunu se občas hraje v dnešní církvi, proto zvedá ukazováček na všechny strany. Třeba na kněze, kteří odmítají křtít děti zrozené ze znásilnění či děti svobodných matek. „To jsou dnešní pokrytci. Brání lidem dosáhnout božího požehnání,“ vytýká svatý otec farizejským duchovním. A stejně tak mu vadí přehlížení chudoby, František se proto hlásí k „chudé církvi pro chudé“.
Košická favela Luník IX je ztělesněním chudoby. Ovšem také úkazem, že člověk přežije jen s tím nejnutnějším. A ještě se u toho dokáže radovat. V košickém ghettu třeba návštěvníky fascinují školní děti hrající si na vybydlených balkonech paneláku, které nemají zábradlí. Na tom kousku betonu přitom skotačí jako akrobaté a nikdo nemá strach, že by děcka z té výšky spadla. A ona také nespadnou, na Luníku IX se přes všudypřítomnou bídu odehrává život v jakési zvláštní divoké přirozenosti. A od té se už majorita dávno vzdálila.
Ašunďipen le Dadeske
Ve vyloučené košické lokalitě působí od roku 2010 řeholní řád salesiánů Dona Boska, který se věnuje vzdělávání nejchudších dětí a mládeže. Řád v polovině 19. století založil italský kněz Jan Bosco, jenž se rozhodl dát šanci například mladíkům, kteří už v raném věku okusili kriminál. Dnes salesiáni působí na celém světě, například i v argentinském Buenos Aires, kde vyrůstal papež František. V chudinských favelách se tam přitom řád nesetkává jen s pochopením, nýbrž i s nenávistí ze strany drogových kartelů a s výhružkami smrtí.
Návštěva papeže na košickém sídlišti Luník IX je plně v režii salesiánů, kteří se s místními Romy modlí i v jejich rodném jazyce. Pro návštěvu svatého otce Františka byla vybrána i tato modlitba, jež zazněla při papežské mši: „Ašunďipen le Dadeske the o Čhavoske the o Spirito suntoneskre, sar ehas pro anglal, avka te avel the akana, the pro but aver vachta. Amen.“
Otče, smiluj se. Amen. Zda papežova návštěva v ghettu Luník IX skutečně přinese lokalitě i lepší budoucnost, ukáže čas. „Určitě ano, vždyť se teď o Luníku IX dozví celý svět,“ věří starosta vyloučené lokality Marcel Šaňa.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
