Vyvrátit i s kořeny, tak se samosprávy některých obcí v pohraničí pořád dívají na vyhnané německé obyvatele. A likvidují jejich hroby, což mimo jiné zapovídá i směrnice Úřadu vlády ČR. „Vzít buldozer a ničit, to je barbarství,“ říká Jindřich Machala ze spolku Lubavia, který rovy Němců naopak zachraňuje. Loni bylo zničeno třeba německé pohřebiště ve Starých Křečanech na Děčínsku, nyní hrozí zánik hřbitova v Chomýži na okraji Krnova.
Loni na sklonku léta nechala krnovská radnice vyvěsit na hřbitově v místní části Chomýž následující výzvu: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Šlo o hrozbu pozůstalým po německých vyhnancích z Chomýže. Paradoxně pouze v češtině a na lejstru přivázaném provázkem na hřbitovní kapli.
Na zdevastovaném pohřebišti lze napočítat cca 60 těžce poškozených hrobů. Čeští Němci museli z Chomýže (německy se obec nazývala Komeise) odtáhnout v rámci poválečného odsunu v letech 1945 až 1946. Před válkou přitom v obci žilo téměř 800 německých starousedlíků. Dnes je pozemek majetkem města Krnov, jehož samospráva se na hřbitově rozhodla vyhladit poslední stopy po bývalých sousedech.
Žalostný stav rovů
Reportér CNN Prima NEWS obraz postupné zkázy hřbitova dokumentoval loni na podzim i tento týden. Je to žalostný pohled, přesto si lze snadno představit, že povalené kříže a náhrobní desky budou znova vztyčeny, nejlépe na náklady radnice. A že se třeba hrob Marie Kretschmer opět změní v důstojný rov.
Nyní je pomník této ženy vyvrácen a polámán, přesto lze při troše snahy na kameni přečíst, že se narodila 27. července 1898 a zemřela v pouhých devětatřiceti letech. Příbuzní po válce nejspíše skončili v odsunu, její ostatky ale zůstávají v České republice. Jenže Marie Kretschmer teď přijde i o hrob. Od vyvěšení vyhlášky v Chomýži totiž uplynulo koncem srpna 365 dnů.
Porušování dohod i názoru vlády
K péči o hroby po odsunutých Němcích se Češi zavázali již ve Smlouvě o dobrém sousedství z roku 1992, za vládu ji tehdy podepsal ministr zahraničí Jiří Dienstbier, německou stranu zastupoval spolkový ministr Hans-Dietrich Genscher. Pro mnohé radnice je ovšem smlouva jen cárem papíru.
Nedodržuje se ani závazné doporučení pro obce vydané Úřadem vlády ČR v roce 2017 s názvem K péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech. Dokument mimo jiné uvádí: „Zakazuje se obecní původně německé hrobové zařízení odstraňovat a prodávat, zvláště pak je třeba zamezit tomu, aby bylo takové hrobové místo nabídnuto k nájmu a k dalšímu pohřbívání.“
Úřednice uklízí
Krnovská samospráva vsadila na likvidaci. Pod vyhláškou je podepsána Blanka Krištofíková z odboru správy majetku města. V rozhovoru s autorem tohoto textu připustila, že pokud by se našel nějaký potomek pohřbených Němců, jeho hrob odstraněn nebude. Když tedy bude zaplacen pronájem pohřebního místa.
Proč by ale náhrobní kameny nemohly zůstat na hrobech i v případě, že se k rovu nikdo nehlásí? „Rozhodli jsme tak kvůli údržbě hřbitova,“ vysvětluje plánovanou likvidaci Krištofíková. „Hroby jsou vyvrácené, špatně se to tam pak seká.“
K hrobům předků v Chomýži se příbuzní z Německa nehlásí už mnoho let. Ani jediný. „To ale neznamená, že tam musí přijet buldozer a hrobová zařízení zlikvidovat. Vždyť Němci byli po staletí naši sousedé, pak jsme je vyhnali, takže teď máme povinnost se starat alespoň o jejich hroby,“ říká Jindřich Machala, předseda spolku Lubavia.
Spolek toho času zachraňuje německé hřbitovy v oblasti Libavé (mezí Vítkovem a Olomoucí). Spadlé náhrobky znova vzpřimuje a čistí, toho času třeba v Milovanech.
Metody jak sovětská armáda
Přístup krnovské radnice a dalších samospráv, které německé hřbitovy ničí, považuje Machala za nedůstojný: „Dokonce bych řekl, že je to barbarský postup. Podobně se chovali na Libavé sovětští vojáci po roce 1968, když vybagrovali německý hřbitov ve Městě Libavé a na jeho místě postavili tělocvičnu.“ Plechová tělocvična už z pohřebiště zmizela a Machala nově zjistil, kam Sověti naházeli náhrobky, které chce spolek vrátit na zničený hřbitov.
V České republice je každoročně zničeno několik německých pohřebišť. Loni se tak stalo například ve Starých Křečanech na Děčínsku, kde byly náhrobní kameny a další části rovů vyrvány z pohřebiště a naházeny za hřbitovní zeď.
V roce 2000 vydaná publikace Německé hroby v Karlovarském a Ústeckém kraji je místy děsivým čtením. „Na některých hřbitovech jsme se báli udělat krok kvůli množství propadlých náhrobků a děr (Výsluní), někde byly obnažené lidské kosti a lebky (Litoměřice), často nás mrazilo z míry lidské neúcty (Mikulovice, Studený),“ zjistili autoři publikace.
Zhovadilost, buranství, neúcta
V Krnově byl přitom před lety obnoven pobořený židovský hřbitov, a to díky iniciativě spolku Krnovská synagoga, který vede Jan Stejskal.
„Plánované zničení hřbitova v Chomýži je zhovadilost, buranství a neúcta. Náš spolek ale v tuhle chvíli nemá energii, aby zachraňoval další pohřebiště.“ Že se krnovská radnice rozhodla rovy zlikvidovat, považuje za daň z minulosti.
„Je to tím komunismem v nás. Stereotypy, které tu pořád zůstávají z minulé éry, kdy byli všichni Němci považováni za nepřátele a ničit jejich hroby bylo normální. Někde se tohoto neblahého dědictví pořád nedokážou zbavit.“
Stejskal upozorňuje, že Češi nyní hodně nahlas protestují proti akcím Putinova režimu, který začal záměrně likvidovat hroby československých legionářů v Rusku. „To se nám pochopitelně vůbec nelíbí. Přitom děláme to samé, pokud jde o hroby českých Němců,“ porovnává předseda spolku Krnovská synagoga.
Naděje umírá poslední
Jediný, kdo může záměr likvidace hřbitova v Chomýži ještě zastavit, je krnovský starosta Tomáš Hradil, jenž byl zvolen za nezávislé hnutí Krnovští patrioti. A patriot má být přece hrdý na vše, co v daném místě připomíná minulost. Když reportér CNN Prima NEWS seznámil starostu s postojem Úřadu vlády ČR k péči o německé hroby, tak alespoň připustil, že před rokem vydané rozhodnutí bylo možná chybné.
„Pokusíme se ještě najít jiné řešení,“ slibuje starosta. „Nechci teď ale působit jako alibista, radnice skutečně přijala rozhodnutí, že německé náhrobky v Chomýži odstraní. Teď se mi to již nezdá jako nejvhodnější řešení, takže vyvolám jednání o jiném možném postupu. Jaký bude, to v tuto chvíli nedokážu říct.“ Naděje umírá poslední. Paradoxně i v kauze, v níž jde o mrtvé.
Myslí si, že okrašlují, přitom ničí
Hřbitov v Chomýži se tak možná nepromění v travnatý plac s kaplí na okraji města a zůstane vzpomínkou na starousedlíky, jejichž rodnou řečí byla němčina. Někde jinde v republice ale možná samospráva zrovna plánuje podobnou vyhlášku, jakou loni v srpnu vydali v Krnově.
Čtyřicetiletí či ještě mladší starostové přitom většinou necítí nějakou zášť vůči někdejším německým obyvatelům, takzvaným Sudeťákům. Vyvrácené náhrobky však v jejich očích hyzdí hřbitovy, tak se odstraňují, aby byly obce „krásnější“.
Takové samosprávy se na problematiku německých hřbitovů zkrátka nedokážou podívat hlouběji. „Byrokratické struktury v obcích mají obrovskou setrvačnost, řada věcí se prostě řeší bez přihlédnutí k historickým či obecně lidským rozměrům,“ myslí si krnovský aktivista Jan Stejskal.
