Partner má děti z předchozího vztahu? Tohle si o penězích řekněte ještě před sestěhováním
Ve smlouvách mohou být nástrahy, které vás připraví o peníze. Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Rodiny, ve kterých mají partneři děti z předchozích vztahů, řeší vedle běžných starostí také složitější finanční otázky. Výživné, dluhy z minulosti, rozdílné příjmy i náklady na děti mohou být zdrojem napětí. Podle finanční poradkyně Stanislavy Liškové z Partners Banky je přitom nejdůležitější o penězích otevřeně mluvit a předem si říct, co bude společné a co zůstane záležitostí každého z partnerů. Zásadní roli může hrát také správně nastavený společný účet.
Mohlo by se zdát, že právě finance budou v takzvaných „sešívaných“ rodinách jedním z největších problémů. Podle průzkumu, který zmiňuje finanční poradkyně Partners banky Stanislava Lišková, tomu tak ale není. Peníze se v žebříčku zdrojů napětí umístily až na třetím místě, a to jak u běžných párů, tak u rodin, v nichž mají partneři děti z předchozích vztahů. „Finance jsou až na třetím místě. U sešívaných rodin je výraznějším tématem odlišný přístup k výchově,“ vysvětluje Lišková.
Dává to podle ní smysl. Každý z partnerů totiž do nového vztahu přichází se zkušenostmi, návyky a pravidly z předchozího života. A společně se nespojují jen dva lidé, ale často také děti, výživné, střídavá péče nebo závazky, které vznikly ještě před novým vztahem.
Největší problém? Běžné utrácení
Když přijde na velké finanční rozhodnutí, například koupi domu nebo hypotéku, partneři spolu většinou mluví. Problém ale může nastat u každodenního provozu domácnosti.
Právě běžné hospodaření stojí podle průzkumu za 54 procenty finančních komplikací v „sešívaných“ rodinách. „U velkého výdaje se typicky partneři spolu baví. Řeší, jestli si něco takového mohou dovolit. U běžného hospodaření se to ale zřejmě tolik neděje,“ říká Lišková.
Jeden z partnerů tak může mít pocit, že peníze z domácnosti mizí příliš rychle, zatímco druhý přesně ví, kolik stojí školní obědy, kroužky, oblečení nebo třeba výbava pro děti. A právě tady podle expertky vzniká zbytečné napětí.
Kolik vyděláváme, víme, Kam peníze mizí, už méně
Zajímavý rozpor ukázal také průzkum Partners banky. Osm z deseti partnerů podle Liškové ví, kolik ten druhý vydělává. Přesto více než polovina lidí o financích mezi sebou příliš nemluví. „Mám někdy pocit, že otázka peněz je citlivější než návštěva u lékaře. Klient musí mít opravdu důvěru, aby vám řekl, jaké má příjmy, výdaje, závazky a co všechno finančně řeší,“ popisuje Lišková ze své poradenské praxe.
Podle ní si přitom lidé často tento model přinášejí už z vlastních rodin. Pokud se doma o penězích nikdy nemluvilo, není jednoduché začít s tím až v dospělém vztahu.
U „sešívané“ rodiny je potřeba odkrýt karty
V případě nového vztahu, do kterého přicházejí děti z předchozích partnerství, je podle Liškové otevřená finanční debata ještě důležitější. Partneři by si měli říct, co si každý z nich přináší z minulosti. Kolik má dětí, zda platí nebo dostává výživné, jak funguje péče o děti, zda má nějaké půjčky či jiné závazky.
Ideální je podle expertky udělat si takovou finanční „inventuru“ ještě před společným sestěhováním. „Je dobré odkrýt karty a říct si, jak to chceme dělit. Co je ještě tvoje věc a co už je naše společná věc“, doporučuje.
Právě tady často naráží realita na počáteční zamilovanost. Na začátku vztahu totiž podle ní nikdo nechce řešit „přízemnosti“, jako jsou dluhy, výživné nebo účty.
Každý svůj účet a jeden společný
Jak tedy společné finance prakticky nastavit? Jednou z možností je podle Liškové model, kdy má každý z partnerů vlastní účet a zároveň existuje jeden společný provozní účet.
Na svých účtech si mohou partneři řešit například závazky z minulosti. Ze společného účtu se pak hradí běžný provoz domácnosti – hypotéka, energie, obědy dětí, splátky, pojištění nebo další společné výdaje.
Důležité je také předem se dohodnout, jakou částkou bude každý přispívat. Nemusí jít automaticky o polovinu. „Můžeme přispívat každý stejným dílem, nebo poměrově podle výše příjmu. Důležité je, aby to bylo předem domluvené,“ vysvětluje Lišková.
Průzkum podle ní ukázal, že v případě „sešívaných“ rodin se na společné výdaje poměrem podle příjmů podílí 58 procent respondentů. Ostatní volí rovnoměrné rozdělení.
Stejně neznamená spravedlivě
U rodin s dětmi z předchozích vztahů se navíc objevuje otázka, která nemá jednoduchou odpověď: mají všichni dostávat úplně stejně?
Podle Liškové nemusí být rovnost automaticky spravedlností. „Všem stejně neznamená spravedlivě. Spravedlnost můžeme definovat třeba podle potřeb dítěte,“ říká.
Jako příklad uvádí dvě děti. Jedno je vášnivý čtenář a vystačí si s knihovnou. Druhé hraje hokej a jeho sport stojí rodinu desítky tisíc korun ročně. „Otázkou je, jestli je spravedlivé dát každému úplně stejnou částku. Každé dítě má jiné potřeby,“ upozorňuje.
V „sešívané“ rodině navíc nejde pouze o peníze. To, zda partner finančně přispívá také na dítě, které není jeho biologickým potomkem, může být vnímáno jako projev toho, že dítě považuje za součást nové rodiny.
Muži a ženy mohou stejnou situaci vnímat rozdílně
Průzkum podle Liškové ukázal také zajímavý rozdíl mezi muži a ženami. Celkem 78 procent respondentů uvedlo, že podle jejich názoru se v rodině přistupuje ke všem dětem stejně.
U mužů tento názor zastávalo 84 procent respondentů. U žen byl pohled výrazně odlišný – téměř 30 procent z nich uvedlo, že podle jejich názoru jsou upřednostňovány biologické děti.
Expertka upozorňuje, že průzkum nezkoumal, proč tento rozdíl vzniká. Jednou z možných hypotéz podle ní může být i to, kdo se v domácnosti více stará o každodenní provoz.
Právě žena totiž podle své zkušenosti častěji ví, kolik stojí obědy, kroužky, oblečení nebo boty. Muž naopak může mít větší přehled o hypotéce, investicích či dalších velkých výdajích.
Společný účet má ještě jednu výhodu
Společný provozní účet může podle Liškové pomoci nejen s rozdělením výdajů, ale také s tím, aby oba partneři měli přehled o financích domácnosti. „Obě strany potřebují vidět, kam peníze odcházejí a co všechno se platí. To může předejít nepříjemnému překvapení nebo otázce: Proč to stojí tolik?“ vysvětluje.
Důležité je podle ní také to, aby oba partneři měli k účtu skutečně rovnocenný přístup. „Velmi bych varovala před tím, že jeden je hlavní majitel účtu a druhý má jen dispoziční práva. To by mohl být velký problém,“ upozorňuje.
Smrt partnera může společné finance zkomplikovat
Důvod je jednoduchý – dědické řízení. Pokud je účet veden pouze na jednoho z partnerů a druhý k němu má pouze dispoziční oprávnění, může po smrti majitele dojít k omezení tohoto oprávnění. Peníze na účtu se zároveň stávají součástí dědického řízení. „Celý účet a peníze, které na něm byly, vstupují do dědického řízení. To může trvat libovolně dlouho,“ upozorňuje Lišková.
Obzvlášť citlivé to může být u nesezdaných párů. Do dědického řízení totiž vstupují dědicové podle zákonných pravidel, přičemž postavení nesezdaného partnera může být výrazně odlišné od postavení manžela či manželky.
U „sešívaných“ rodin může být situace ještě složitější, protože do dědictví mohou vstupovat také děti z předchozích vztahů.
Rovnocenný společný účet může být pojistkou
Lišková v rozhovoru upozorňuje také na rozdíl mezi účtem, kde jsou oba partneři skutečnými spolumajiteli, a účtem, na kterém je jeden majitel a druhý pouze disponuje penězi.
U skutečně společného účtu mají oba partneři podle jejího vysvětlení rovnocenné vlastnické postavení. To může být důležité právě v případě úmrtí jednoho z nich. „Pokud jsou vlastníky oba, je to do určité míry i ochrana rodiny. Ať už jde o pár sezdaný, nebo nesezdaný,“ říká.
Pravidla, která vzniknou dřív, než přijde problém
Finance se podle Liškové nemusí stát důvodem k hádce. Základem je ale dohoda, která vznikne v době, kdy je vztah bez problémů. „Je dobré mít nějaká pravidla, ale ještě v době, kdy se nic neděje a kdy to neskřípe. Když už to skřípe, všechno potom samozřejmě bolí o to víc,“ shrnuje.
U „sešívaných“ rodin je podle ní důležité nejen rozdělit účty, ale především si otevřeně říct, co každý z partnerů považuje za společné a co zůstává jeho vlastní odpovědností.
A pokud se partneři o penězích sami obtížně baví, může podle Liškové pomoci i finanční poradce. Nejen jako člověk, který počítá příjmy a výdaje, ale také jako určitý prostředník. „Když se pár potká u finančního poradce, může jim do jisté míry dělat moderátora. O věcech, o kterých spolu doma nemluví, mohou mluvit právě na schůzce,“ dodává.
