„Pro vaši radost tady zahynuly nevinné hrozny.“ Nápis před vinotékou v Pavlově upozorňuje na největší, ale zdaleka ne jediný zdejší fenomén.
Pálava není jen geografický název
Vtip o tom, že víno se dělí na to, které se vypije na Moravě, a to druhé nabízené do Prahy, už dávno ztratil svou pointu. I když jsme podle spotřeby piva národem pivařů, jsou znalosti o víně a jeho kvalitě ve společnosti čím dál více znát. Rozhodně se na tom podepsaly turistické ochutnávky ve sklepích kolem Pálavy. Ostatně samotný název Pálava se stal jménem odrůdy vinné révy, kterou Josef Veverka vyšlechtil křížením odrůd Tramín červený a Müller Thurgau.
Kvasící víno v pavlovském sklepě
Kvasící víno v pavlovském sklepě
Vinice kolem Pavlova tvoří s Dívčím hradem extrémně romantickou scenérii. Víno je tady všudypřítomné, i lustr v kostele svaté Barbory má tvar vinného hroznu. Jako jinde mají obecní knihovnu, tak v Pavlově mají obecní vinotéku. Vinice nemusí být vidět, jejich přítomnost zaznamenáte i sluchem. Když sedíte u vína venku a nikoliv ve sklípku, čas od času uslyšíte prásknutí plynového děla plašící ptáky, kteří si na bobulích rádi pochutnají. „Špačci jsou schopní zlikvidovat úrodu,“ stěžuje si pavlovický vinař Bednář.
Památky nad zemí, v kameni, i pod zemí
Nad Pavlovem se vypíná gotický Dívčí hrad zvaný Děvičky, který je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka. Po výstupu mezi silné stěny se shora dá krásně přehlédnout kraj pod Pálavou. Štěpán z Medlova, zdejší první purkrabí, byl shodou okolností zakladatelem rodu Pernštejnů. Historie sídla byla dlouhá a dramatická.
Jednu z nejdrsnějších ran dostal hrad během třicetileté války, kdy ho obsadila švédská vojska, jež ho při svém odchodu zplundrovala a vypálila. Přesto se dnes romantická zřícenina o délce zhruba 65 metrů těší nebývalému turistickému ruchu. Hrad sice stojí na kopci, kam je nutno zdolat převýšení zhruba 220 metrů, ale vzdálenost Pavlov–Děvičky nepřekračuje 2 km. Nejde tedy o nijak náročný pochod.
Výšlap na Děvičky z Pavlova je sice prudký, ale poměrně krátký.
Výšlap na Děvičky z Pavlova je sice prudký, ale poměrně krátký.
Nedaleká přírodní památka Kalendář věků je vepsaná do kamene a leží v Dolních Věstonicích, v těsné blízkosti hotelu U Langrů. „Na odkrytém půdním profilu lze rozeznat různě zbarvené vrstvy půdy a každá pochází z jiného období. Ty jsou dobře viditelné na očištěném sprašovém profilu, vlivem povětrnostních podmínek se rozdíly mezi vrstvami časem ztrácí. Vrstvy se od sebe neliší jen zbarvením. Jde také o to, co půda v nich obsahuje. Důležité je chemické složení, jejich další fyzikální vlastnosti, ale i ulity plžů nebo pylová zrna. Ukazují nám, jak se příroda (nejen) na jihu Moravy vyvíjela. Kalendář věků začíná zaznamenávat změny krajiny od poslední doby ledové, tj. jdeme-li v kalendáři od nejsvrchnějších vrstev až k té poslední, vrátíme se v čase o přibližně 100 000 let. Jak šel čas, jedna vrstva překrývala druhou, někdy byly nánosy silnější, jindy se uložila jen tenká vrstvička materiálu,“ píše na svých stránkách Agentura ochrany přírody a krajiny.
Stavba Archeoparku Pavlov se většinou skrývá pod zemí v místě, kde se v minulosti rozkládalo sídliště lovců mamutů. Ostatně replika hrobu tří mladých jedinců je přímo součástí expozice. Odkryté kosterní pozůstatky, tedy jejich repliky, jsou přikryté, takže návštěvník chodí přímo nad nimi.
Replika Věstonické venuše
Replika Věstonické venuše
Nejvzácnější exponát, soška Věstonické Venuše, která byla nalezena v popelišti paleolitických lovců, je taky zastoupena kopií, neboť originál je skryt v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně a je vystavován jen ojediněle. Zdejší archeologické naleziště spolu s ostatními v okolí představuje v celoevropském měřítku jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů, jaké moderní Homo sapiens v období před 30 000 lety v Evropě vytvořil. A jeden malý bonus navíc. Vyplatí se zvednout oči od exponátů a podívat se ven skrz okno. Jedno z nich je situováno tak, aby vynikly Děvičky. Spojí se tak dvě historické linie: život paleolitických lovců s hradem, který byl poprvé zmiňován roku 1222 pod názvem Dewitczky.
Setkání u sudů
„Vy jste paní Olejáková z Opavy, já jsem měla vaše děti ve školce,“ oslovila náhodnou příchozí dáma ve středních letech v podzemí sklepa v Kobylí. Zrovna probíhal Den otevřených sklepů a zdejší proslavené víno se hledalo cestu k nováčkům i zkušeným konzumentům. „Ale to bylo před dvaceti lety,“ podivila se oslovená a nakonec se ukázalo, že paní učitelka má nejen na děti, ale i jejich rodiče extrémně dobrou paměť. A to i po několika sklenkách vína.
Pohoda ve sklepě v Kobylí.
Pohoda ve sklepě v Kobylí.
Ve sklepích ve vinařských obcích, ať už to je Pavlov, Zaječí, Kobylí, Horní či Dolní Věstonice, vznikají lásky a utužuje se přátelství. A po výletě jsou ideálním místem odpočinku.
Pro cyklisty je kolem Novomlýnských nádrží vybudovaná cyklostezka, nutno říct, že hojně využívaná, která se zaměřuje zejména na místní přírodu (ryby Novomlýnských nádrží a ptactvo), ale neopomene ani zaniklou vesnici Mušov, která padla za oběť stavbě nádrží a kterou dnes připomíná jen kostelík svatého Linharta na ostrůvku, jež je veřejnosti po většinu roku nepřístupný.
Varování nakonec
Rozsáhlá vodní plocha může lákat ke koupání, nicméně podrobnější pohled na hladinu odhalí množství řas a sinic, které jsou jak na hladině, tak ve vodním sloupci. Ani s velkou fantazií nelze vodu označit za průzračnou či křišťálově čistou. Stačí obejít po okraji nádrže mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi a na břeh vyvržené mrtvé ryby jsou důkazem nepříliš kvalitní vody.
Druhá zpráva se týká spíše podzimu než léta. Po sklizni vína začíná vinařům druhá vlna turistické sezony, ochutnávky, burčák, mladá vína... Ubytovací kapacity jsou v nejznámějších lokalitách už teď silně obsazené, sehnat pro partu známých ubytování je čím dál složitější.
