S historiky o atentátu na Heydricha (zdroj: CNN Prima NEWS)
Pro Němce byl obrovský šok, že někdo zaútočil na tak vysokého funkcionáře. Bez zázemí a bez pomoci stovek mimořádných lidí v protektorátu by Kubiš s Gabčíkem svou akci nedotáhli do konce. Atentát na Heydricha, k němuž došlo 27. května 1942, ve vysílání CNN Prima NEWS okomentovali historici Eduard Stehlík a Jindřich Marek.
Podle vojenského historika a ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka byl atentát obrovským šokem pro německou třetí říši. „Do té doby se jim dařilo téměř vše, na co sáhli. A že si někdo dovolí zaútočit na takhle vysoce postaveného funkcionáře třetí říše, si těžko někdo dovedl představit. V Goebbelsových denících je vyloženě napsáno ‚Přichází neskutečná, neuvěřitelná zpráva z Prahy‘,“ uvedl.
Nacista Reinhard Heydrich byl dle Stehlíka mimořádnou osobou. „My ho máme trošku zaškatulkovaného jako zastupujícího říšského protektora, že si myslíme, že to zastupující znamená nějaký funkcionář třetí kategorie, kterému to nedali ani na plný úvazek. Ale on zároveň zůstal šéfem hlavního říšského bezpečnostního úřadu. Tedy byl doslova a do písmene pánem nad životem a smrtí.“
Nejednalo se o politickou akci, ale vojenskou mstu
Čeští letci zahraničního odboje si podle Jindřicha Marka z Vojenského historického ústavu zkraje války v letech 1940 a 1941 získávali kredit a „právě útok na Heydricha na okupované Československo upozornil výrazným způsobem“.
Podle Stehlíka je zajímavé, že až donedávna se vždycky tvrdilo, že myšlenka na atentát vznikla kdesi v okruhu prezidenta Beneše. „V současné době už víme naprosto bezpečně, že tím mužem, který dal pokyn k atentátu, byl tehdejší šéf druhého odboru ministerstva národní obrany v Londýně, plukovník generálního štábu František Moravec. Že se nejednalo v první řadě o politickou akci, ale šlo o vojenskou mstu za popravené kamarády.“
Tuzemský odboj byl podle historika Marka v době příchodu Gabčíka s Kubišem v troskách. „Ale vždycky se najde nová vlna a v tomto případě to byli sokolové. Sokolové se skutečně výrazným způsobem podíleli na úspěchu atentátu. Proto i pomník v Kobylisích, kde stojí figury parašutisty, vojáka a civilisty, nádherně symbolizuje sepjetí domácího a zahraničního odboje.“
Stehlík na historika navázal a připomněl důležitost pomoci stovek lidí. „Pořád hovoříme o Gabčíkovi a Kubišovi, ale bez zázemí, bez pomoci, které jim udělali stovky mimořádných lidí, by ten atentát nikdy nedotáhli do konce.“
Atentát byl plánován na svátek 28. října
Atentát měl být podle Stehlíka původně uskutečněn 28. října 1941, tedy na nacisty zakázaný státní svátek, nicméně v průběhu přípravy se jeden z parašutistů Karel Svoboda zranil a byl nahrazen Janem Kubišem. „Tím se celá příprava i vyslání do protektorátu o něco oddálila. Nakonec parašutisté seskakovali až v noci z 28. na 29. prosince 1941 a místo a čas mise si měli určit dle svého vlastního uvážení. Nakonec k ní došlo 27. května,“ dodal.
Čím byli vybaveni členové výsadku? „Disponovali z našeho dnešního pohledu možná minimálním množstvím munice, každý měl svoji osobní zbraň, měli k dispozici i jeden samopal Sten Gun. Tehdy dostali samopal, který se dal rozmontovat, který se dal přinést na místo atentátu skrytě, a proto byl z tohoto důvodu použit,“ uvedl Stehlík.
„Zajímavostí byly i některé další věci: Ruční granáty, bomby vyrobené speciálně ve Velké Británii,“ komentoval. Prý se léta tradují nesmysly, že si Gabčík s Kubišem bombu sami vyráběli až v protektorátu. „V neposlední řadě měli k dispozici třeba jednu střelu takového speciálního nástražného minometu,“ zmínil s tím, že jde o jednu z velkých záhad, protože se střela nikdy nenašla. Dále měli parašutisti k dispozici třeba i jed k otravě.“
Naivní Čurda zrádcem
Po atentátu pochopitelně došlo k masovému zatýkáni a likvidováni všech, kteří parašutistům pomáhali. „Když přijdeme ke kostelu Cyrila a Metoděje, vidíme tam před několika lety instalovaný památník, kde jsou stovky jmen lidí, kteří se přímo podíleli na spolupráci s parašutisty v době atentátu,“ uvedl Marek.
Do protektorátu byli v rámci vyšetřování staženi nejlepší úředníci gestapa, kteří byli k dispozici. „Zvláštní komise gestapa vedená Heinzem Pannwitzem nakonec měla na tři sta osob. Do pátrání byly zapojeny i jednotky SS, wehrmachtu, protektorátní policie,“ vysvětlil Stehlík.
Ale i přes represálie a vraždění byli nacisti dlouhé týdny neúspěšní. Češi navzdory hrůze a tlaku podle Stehlíka nic neprozradili. „Vlastně první relevantní informace se dostávají gestapu do rukou teprve 16. června, kdy dorazí na gestapo jeden z parašutistů Jan Čurda, který se možná naivně domnívá, že tím to vraždění zastaví, a potom se stává skutečně odporným zrádcem.“
Jindřich Marek také jako zajímavost zmínil, jakou cestou se po heydrichiádě vyměňovaly informace, když náš odboj ztratil rádiové spojení s Londýnem. „Řešilo se to tenkrát tak, že zprávy se vozily do Bratislavy, tam je drogista Otakar Svatoš převáděl na mikrofilmy a ve falešných dutých penězích je prokurista firmy Cukrospol vozil do Švýcarska. Odtud se to vysílačkou předávalo do Londýna.“
Proč si za svůj odvetný cíl Němci po atentátu na Heydricha zvolili obce Lidice a Ležáky? A jak je to se záhadnou „Gabčíkovou“ botou a mincí, kterou má ve své úschově jedno ze slovenských muzeí? Odpovědi na tyto i další otázky naleznete v přiloženém videu.
