Německá okupace začala brzy zrána 15. března 1939. A večer už Adolf Hitler pojídal šunku na Pražském hradě, tamtéž pak 16. března vyhlásil protektorát a 17. března vyrazil do Brna. Dramatické okamžiky rozhodující o dalším osudu českého národa se ale prolínaly i s bizarnostmi. „Na Pražském hradě připravili pro Hitlera večeři. Důstojníci říšské branné moci, kteří na Hrad dorazili před Hitlerem, si ale mysleli, že je recepce určena jim, a během několika minut všechno snědli,“ zjistil přední český znalec protektorátu Jan B. Uhlíř.
Ve středu 15. března ve 3 hodiny a 55 minut ráno podepsal československý prezident Emil Hácha v Berlíně protokol, jímž „vložil osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou Vůdce Německé říše“. Záhy poté vydal ministr obrany generál Syrový rozkaz, aby armáda nekladla odpor a v šest ráno vyrazily nacistické jednotky na Prahu, kam dojely před osmou.
Udavač nad půllitrem z Břevnova
„Zachovejte klid a vyčkejte dalších zpráv,“ opakoval hlasatel česko-slovenského rozhlasu. „Jděte po své práci. V práci je naše síla. Nezdržujte děti doma. Děti patří do školy! Dnes více než kdykoli jindy!“ Učebnice dějepisu popisují náladu v okupované Praze jako demonstraci tichého vzdoru: Češi vojákům hrozili zaťatými pěstmi, jiní plakali. Podstatný díl Pražanů se však řídil výzvami rádia a „šel po své práci“, našli se však i udavači.
„Hned odpoledne 15. března jeden hospodský z pražského Břevnova udal druhého, že německým vojákům nalévá pivo pod míru,“ vypráví historik Jan B. Uhlíř o dokumentu, který nalezl během svého dlouholetého pátraní nad dějinami Protektorátu Čechy a Morava.
Nacisté 15. března berlínský rychlík s Emilem Háchou úmyslně zpozdili, první musel být v Praze jejich vůdce Hitler. „Na trati byl vlak opožděný téměř o tři hodiny,“ uvedla ČTK. Na pražské Wilsonovo nádraží Hácha dojel až v půl osmé večer. Němci prezidenta zdržovali, jak jen mohli. Třeba obřadným loučením. „Kancléř Adolf Hitler poslal presidentově dceři kytici nádherných žlutých růží, ozdobenou rudými stuhami s výsostným znakem Německé říše a svou vlastní vizitkou. Německý státní ministr Meissner pak přidal na cestu velkou bonboniéru,“ informovala ČTK.
Hitler mezitím vyrazil z Berlína do Sudet, ve tři odpoledne byl v České Lípě. „Ulice byly několik hodin předem naplněny hustými zástupy lidu, který přes prudkou vánici vytrval, aby Vůdce pozdravil,“ psala pražská Národní politika. V 16:45 nastoupil Hitler do přistaveného automobilu. Kolona, v níž mimo jiné cestoval i šéf SS Heinrich Himmler, přijela na Pražský hrad v 19:15. Vůdce demonstroval sounáležitost s vojskem tím, že po celou cestu stál v otevřeném voze a zdravil jej vztyčenou paží.
Jak svému vůdci snědli večeři
Hitler i Hácha pak paradoxně strávili noc pod jednou střechou, byť každý v jiném křídle Pražského hradu. „Pobavila mě tato příhoda,“ přiznává historik Uhlíř. I osudové okamžiky v dějinách totiž mají komické okamžiky. „Na Hradě připravili pro říšského kancléře improvizovanou, ale bohatou večeři skládající se z obložených chlebů, několika druhů nápojů, šunky, sýrů, ovoce a jiných pochutin. Důstojníci jednotek říšské branné moci, kteří na Hrad dorazili před Hitlerem, si ale mysleli, že je recepce určena jim, a během několika minut všechno snědli. Večeře tak musela být připravena znova a stůl zůstal až do Hitlerova příjezdu pro jistotu pod dozorem,“ vypráví Uhlíř.
Traduje se, že ačkoli německý diktátor Adolf Hitler nejedl maso a nepil alkohol, okupaci Čech a Moravy oslavil na Hradčanech velkým plátkem pražské šunky, kterou zapil vychlazeným plzeňským pivem. Vítězství tedy bylo završeno lačným spořádáním národních lahůdek
Ve čtvrtek 16. března nacistický vůdce vyhlásil Protektorát Čechy a Morava a z oken pozdravil pražské Němce. V poledne se na Hradě setkal s novým primátorem Otakarem Klapkou. Praha Vůdce okouzlila, později vyšla i poštovní známka zobrazující Hitlera zasněně hledícího na malostranské střechy a ke kupoli svatomikulášského chrámu.
„Věřím, že město Praha rozkvete,“ slíbil Hitler primátorovi. Ve 14:30 pozval k audienci prezidenta Emila Háchu. „U kancléře, který byl oděn ve světlehnědou uniformu oddílů SA a který svému hostu přišel vstříc na práh komnaty, setrval pan president téměř půl hodiny,“ informovala ČTK.
V pátek 17. března vyrazil Hitler do Brna a Lidové noviny označily návštěvu za velký svátek pro celé město. „Vzhledem k početnosti brněnské německé menšiny se Adolf Hitler choval v Brně zcela jinak než v Praze. Tam si dovolil nechat se oslavovat stejně jako v Sudetech. Navštívil radnici, zapsal se do pamětní knihy, přijal zdravici představitelů města. V Praze se v podstatě zdržoval pouze na Pražském hradě. Pražský primátor ho na rozdíl od brněnského nevítal s květinami, ani se to od něho neočekávalo,“ porovnává historik Uhlíř vůdcovu návštěvu Prahy a Brna.
Hitler se podle odborníka na protektorát „rád koupal v přízni davu“, utvrzovalo ho to v pocitu výjimečnosti. Do Prahy jel především proto, aby symbolickým gestem vyhlášení protektorátu osobně připoutal Čechy a Moravu, tedy „staré říšské země“, ke svazku Říše. „Hitler tehdy dokonce konstatoval, že od této chvíle se stal největším Němcem všech dob. V této souvislosti bychom asi neměli zapomínat, že se Hitler narodil v Rakousku-Uhersku, po rozpadu mocnářství byl rakouským státním občanem a občanství německé získal až po několika neúspěšných pokusech v roce 1932,“ upozorňuje Uhlíř.
Český obdiv štíhlých esesáků
Český tisk se po 15. březnu začal téměř předhánět v proněmecké loajalitě a třeba Moravskoslezský deník takto blahořečil německé vojáky: „Obdivujeme ty skvělé hochy urostlých postav a korektního vystupování.“ V článku nazvaném Zájem o německé vojáky zase redaktor Lidových novin užasle líčil uniformy lyžařského stylu, v nichž se po Praze procházeli němečtí tankisté. I nacistické písničky, které šíří politruci z jednotky Propagationstruppe.
Předpokládaný počet obětí nacistické okupace v českých zemích se v průběhu poválečných dějin různě měnil. Nyní se historická obec nejvíce přiklání k údajům ze studie Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí z roku 2006. Ta uvádí přes 8 tisíc popravených občanů z území protektorátu, asi 20 tisíc zemřelých v koncentračních táborech, 73 tisíc mrtvých v rámci holocaustu (ze 118 300 protektorátních Židů), 6 tisíc romských obětí, 8 tisíc padlých v květnovém povstání roku 1945 a další méně početné skupiny obětí. Celkově asi 120 tisíc osob. Pokud by se však k tomuto číslu přidaly i mrtví z řad armády (na Západě i Východě) a statistika se rozšířila na celé Československo v předválečných hranicích, šlo by až o 360 tisíc obětí. Největší skupinu by tvořili Židé z protektorátu, Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi – 270 tisíc zavražděných. Připočteme-li k tomuto výčtu ve válce padlé sudetské Němce, dostáváme se na číslo převyšující 600 tisíc.
Zalíbení našli čeští novináři také ve „štíhlých a vysokých postavách členů SS“ (autorem jejich stejnokrojů nebyl nikdo jiný než Hugo Boss), uznale líčili německý polní guláš i řadové vojáky: „Velká většina vojáků má světlé vlasy a zdravé, kulaté obličeje.“ Okupace začala gulášem a naparováním vojáků v parádních uniformách, skončila však děsivým účtem. Nacistický teror si mezi protektorátními občany vyžádal přes 120 tisíc obětí.
Historik Jan B. Uhlíř našel v archivech tisíce nepublikovaných fotografií z éry protektorátu a postupně je zveřejňuje v novém knižním počinu Ottova nakladatelství. Zatím vydal první svazek dvojdílného projektu s názvem Protektorát Čechy a Morava: 1939–1942, Srdce Třetí říše. „Je smutné, že historikové nechávali tyto snímky tak dlouho bez povšimnutí,“ přemítá.
„Stále nám chybí zásadní dílo o protektorátu. Žádná česká vědecká instituce se tomuto klíčovému období nevěnuje programově,“ lituje Uhlíř, který svůj knižní projekt pojal jako reakci na současný neuspokojivý stav výzkumu dějin této éry. Redakci CNN Prima NEWS také u příležitosti 82. výročí okupace a vzniku Protektorátu Čechy a Morava nabídl sérii málo známých či zcela zapomenutých snímků z prvního dne okupace. A to z různých končin právě okupované republiky. Z Prahy, Českých Budějovic, Brna, Plzně, Kolína, Mladé Boleslavi či Turnova.
Historik Jan B. Uhlíř nad těmito snímky také přemítá o emocích, které okupace vyvolala mezi občany právě zabíraného Československa: „Českoslovenští Němci nadšeně vítali krajany, Češi svírali pěsti a plakali a Židé uvažovali o úprku ze země. Poslední, čtvrtá, kategorie rovnou páchala sebevraždu. Myslím tím německé antinacistické emigranty, kteří ztratili víru v možnost slušné existence kdekoli v kontinentální Evropě.“
Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler v Brně, 17. březen 1939. Nároží náměstí Svobody a Rašínovy ulice (zdroj: J. B. Uhlíř, kniha Protektorát Čechy a Morava) Zdroj: CNN Prima NEWS, Ivan Motýl
