Výročí Anthropoidu: Heydrich se s Gabčíkem i Kubišem viděl několik dní před útokem

Právě 27. května si připomínáme 79. výročí od hvězdné chvíle českých a československých dějin, kdy byl proveden útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Národ okupovaný hitlerovským Německem tím dal najevo, že se nenechá zatlačit krutovládou a dokáže držet při sobě. Přestože si vojáci Jozef Gabčík a Jan Kubiš zpočátku mysleli, že se akce nezdařila, nakonec si mohli říci, že jejich nasazení nebylo zbytečné. Heydrich totiž útok přežil a zemřel až několik dní po něm, 4. června 1942.

Co ale předcházelo atentátu? To v reportáži v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS připomněl reportér Vladimír Procházka, který si vzal na pomoc vojenského historika a ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka. Celý příběh a vlastně i poslední Heydrichova cesta začínají v Panenských Břežanech nedaleko Prahy. Řidič Johannes Klein jede s luxusním mercedesem pro svého nadřízeného do jeho sídla. Okolo desáté hodiny vůz i se zastupujícím říšským protektorem vyjel ven směrem k Pražskému hradu.

Žádný druhořadý úředníček

„Ono to slovíčko zastupující možná v některých lidech evokuje, že šlo o nějakého funkcionáře nacistického Německa druhé kategorie. Ta situace byla úplně jiná. Heydrich si zároveň s touto funkcí ponechal funkci šéfa hlavního říšského úřadu. On byl doslova pánem nad životem a smrtí nejen v okupované Evropě, ale i v Německu,“ vysvětlil Eduard Stehlík.

Heydricha na spodní zámek v Panenských Břežanech zavedla jeho rodina. Se svojí manželkou Linou a dětmi totiž potřeboval nějaké klidnější místo k životu. Sídlo nejdříve hlídal běžný strážní oddíl a následně i další příslušníci praporu SS Praha. Nacistické bezpečnostní složky měly totiž informace o možném atentátu některých skupin odbojových parašutistů. „Uvědomili si, že kromě těch různých sabotážních a zpravodajských úkolů, které tyto skupiny plní, by některá z nich mohla mít za úkol zaútočit na některého vysokého představitele nacistické správy. A pochopitelně Heydrich byl první na mušce,“ dodal Stehlík.

V osudný den, tedy 27. května 1942, se ale odjezd Heydricha o hodinu opozdil. Večer předtím byl totiž s chotí na koncertě v Praze, a tak si chtěl před svojí cestou ještě přispat. „Zpátky s Linou se vrátili pozdě večer, takže si dopřál ten luxus, vyspal se, posnídal, pohrál si s dětmi a teprve potom se svým řidičem Johanesem Kleinem vyrazil na cestu do Prahy. Pochopitelně netušil, že na svou poslední cestu v životě,“ řekl Eduard Stehlík.

Klaněli se a mávali čepicemi

Podle Stehlíka byly pro akci vybrány tři možné lokality, a to už v době, kdy se parašutisté na útok připravovali ve Velké Británii. „Buď místo, kde Heydrich bydlel, místo jeho úřadu, nebo nějaká lokalita na cestě z jednoho místa do druhého. Tu nakonec britští instruktoři doporučovali jako nejlepší,“ dodal historik.

Heydrich i jeho řidič se s Jozefem Gabčíkem i Janem Kubišem před útokem viděli. Po provedeném útoku si na to vzpomněl Heydrichův řidič Klein. „Dá se předpokládat, že to skutečně bylo někde tady v tomto prostoru,“ ukazoval Stehlík cestou z Panenských Břežan. „Když tudy Heydrichovo auto projíždělo a oni si to od konce dubna sledovali. Heydrichův řidič uvedl, že když kolem nich projížděli, tito muži vylezli ze škarpy, postavili se, klaněli se, a dokonce prý i smekali čepici,“ dodal Stehlík. Heydrich jim prý dokonce pobaveně pokynul rukou. „Netušil, že mává mužům, kteří zásadním způsobem změní jeho život tím, že ho ukončí,“ řekl Eduard Stehlík.

K útoku nakonec došlo v pověstné holešovické zatáčce u pražské Bulovky, kde si Gabčík s Kubišem na Heydrichův vůz počkali. Kolem samotné akce stále panuje nejasnost, která se týká vysvětlení, proč z Gabčíkova samopalu Sten Gun nakonec rána nevyšla. Útok „zachránil“ Kubiš, který na mercedes hodil speciálně upravenou, původně protitankovou bombu. Ta nezasáhla vnitřní prostor kabrioletu, ale explodovala vně vozidla pod pravým zadním kolem. V roce 2015 se objevila informace z archivu v hlášení protektorátní policie, podle kterého se v hlavni zbraně zasekl náboj.