Postřehy po vypadnutí se Švýcarskem: Propadák, neúspěšný Pešán musí okamžitě skončit

Nedisciplinovanost

Tohle je velká a tradiční bolest českého nároďáku. Bohužel se projevila i v důležitém souboji o postup do olympijského čtvrtfinále.

V první třetině nejdřív spáchal naprosto zbytečný faul v útočném pásmu Jan Kovář – gólem na 1:1 to potrestal Andreas Ambühl. Ve druhém dějství se pak s dalším absolutně nic neřešícím faulem vytasil Jakub Jeřábek. A i za tuhle klukovinu dostal tým Filipa Pešána přes prsty – tentokrát se trefil Denis Malgin, bylo to už 3:1 pro soupeře.

Hříšník Jeřábek navíc vzápětí potvrdil, že Češi se neumí poučit ani z obzvlášť bolestivých lekcí. Za pouhý okamžik byl totiž vyloučen znovu, opět za problematický zákrok; čtvrtým gólem v Hrubcově síti to neskončilo jen díky štěstí.

Třináct vteřin hrůzy

Češi měli na turnaji jedno z nejstarších mužstev, vyzrálost je ovšem nezdobila ani náhodou. Jinak by se nenechali v první třetině tak vyvést z míry Ambühlovou trefou, jinak by jim už 13 vteřin poté nedal další gól Killian Mottet.

Skutečně velké, vnitřně silné týmy by podobný dvojitý úder nepřipustily. Češi však tuhle vnitřní sílu neměli. Bez ohledu na věkový průměr.

Bídná koncovka

Třeba ve druhé třetině vyslali Češi šestnáct střel na branku, Švýcaři pouze pět. A přece padl jediný gól, do Hrubcovy branky.

Tenhle detail přesně vystihuje jeden z podstatných rozdílů mezi oběma soupeři. Outsider byl daleko efektivnější, jeho pumelice nebezpečnější, převaha družiny Davida Krejčího působila platonicky.

Hlavně nemluvme o tom, že vzhledem k mírné české převaze nepostoupil do čtvrtfinále ten správný tým. Postoupil. Švýcaři byli kompaktnější, měli lepší pohyb. Češi se loučili v křečí. V naprosto symbolické křeči.

Průměrný Hrubec

Neprohrálo se kvůli němu, to ani náhodou. Jenže k úspěchu na velkých turnajích je vždycky potřeba, aby brankář podal mimořádný výkon. Aby chytil něco navíc. To ovšem v kvalifikačním kole proti Švýcarsku nebyl případ Šimona Hrubce.

Souvisí to s předchozím postřehem – Švýcaři měli méně střel než česká reprezentace, dohromady to na rány dopadlo 33:18.

Přesto to skončilo fiaskem.

Třeba pokus Raphaela Diaze se přitom dal zkrotit, dost možná i jiné švýcarské góly. I kvůli tomu, že se to nevyvedlo, strádání českého hokeje pokračuje. Možná bolestněji než kdy před tím.

Pešán musí skončit

V pořadí pátý, ale vlastně nejdůležitější postřeh. Série porážek se dala celou sezonu stále nějak omlouvat, zdůvodňovat, relativizovat. Propadák v Pekingu je ovšem naprosto neodpustitelný.

Podle jmen měl Filip Pešán k dispozici obstojnou soupisku. Dovolil si navíc luxus opomenutí extraligové celebrity Milana Gulaše. V normální hrací době pak během čínského turnaje nevyhrál ani jediný duel. V prodloužení se sice podařilo přetlačit Rusy, stalo se tak ale ve zběsilé bitvě, která byla vším možným, jen ne takticky bravurně zvládnutou partií.

Je úplně jedno, jestli mladý kouč na střídačce působí jako sfinga, nebo zda hýří emocemi jak Vladimír Menšík v silvestrovském programu. Počítá se jediné: Výsledek. A ten je ubohý. Reprezentace selhala. Poprvé v historii neprošla mezi osm nejlepších týmů velkého turnaje. Už tohle konstatování stačí, nic se nemusí dodávat.

Pešán by měl skončit. Sám. Hned.