Právo na dítě i bez partnera? Česko debatuje o přelomové změně v umělém oplodnění
Hostem pořadu Nový den byla Hana Višňová, vedoucí lékařka kliniky IVF Cube a Cube Clinic. Zdroj: CNN Prima NEWS
Téma asistované reprodukce se v České republice znovu stává centrem intenzivní veřejné debaty. Hlavním hybatelem diskusí je připravovaná novela zákona, která by mohla přinést zásadní zlom: možnost podstoupit léčbu neplodnosti i pro ženy bez partnera. O tom, zda současná pravidla odpovídají realitě 21. století a jaké dopady má stávající legislativa na reprodukční chování společnosti, hovořila v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS Hana Višňová, vedoucí lékařka kliniky IVF Cube a Cube Clinic.
Současná legislativa versus realita 21. století
V současné době jsou pravidla v České republice nastavena velmi konzervativně. O léčbu metodami asistované reprodukce může požádat výhradně heterosexuální pár. Partneři sice nemusí být manželé, ale zákon striktně vyžaduje svazek ženy a muže, kteří svým podpisem deklarují, že jsou neplodný pár. Současná legislativa tak z možnosti založit rodinu s pomocí lékařů úplně vylučuje single ženy, lesbické dvojice i gay páry. Podle odborníků však toto nastavení naráží na demografickou realitu moderní doby.
„Jsme ve 21. století, modely rodiny jsou různé a legislativa by se měla přizpůsobit tomu, jak se vyvíjí společnost. Čelíme obrovskému propadu porodnosti a celkový demografický vývoj je prostě špatný. Na druhé straně vidíme, kolik samostatných žen bez problémů zvládne vychovávat děti. Máme tu lidi, kteří po dětech touží, mají odvahu i energii jim věnovat lásku, tak proč jim v tom bránit, i když nejsou klasický heterosexuální pár?“ upozorňuje vedoucí lékařka kliniky IVF Cube Hana Višňová.
Cesta do zahraničí jako výsada bohatých
Kvůli domácím zákazům jsou české ženy, které touží po mateřství, ale nemají partnera, často nuceny volit takzvanou reprodukční turistiku. Řada evropských zemí, jako jsou Španělsko, Belgie, Dánsko nebo některé spolkové republiky v Německu, již dnes single ženám oplození spermatem dárce běžně umožňuje. Například Dánsko je v tomto směru celosvětovým lídrem a distribuuje dárcovské sperma do celého světa. Problémem však zůstává, že taková cesta vyžaduje nemalé finanční prostředky a velkou osobní odvahu, což z této možnosti dělá výsadu dostupnou pouze pro ekonomicky dobře zajištěné ženy.
Moderní medicína přitom v rámci konceptu označeného jako „third party reproduction“ (reprodukce za účasti třetí strany) dokáže efektivně pomoci kombinací různých forem rodičovství.
„Dnes už jasně rozlišujeme genetické rodičovství, biologické rodičovství a sociální rodičovství, tedy to, kdo se o dítě skutečně stará a kdo ho vychovává. Genetický materiál může pocházet od dárce, biologicky dítě donosí a porodí žena, ale sociální rodičovství je o tom, kdo mu věnuje svou energii a lásku. Těch kombinací může být celá řada,“ vysvětluje Hana Višňová.
Rizika černého trhu a psychologický tlak
Absence partnera přitom z čistě medicínského hlediska není relevantním důvodem k tomu, aby žena neměla k léčbě neplodnosti přístup. V Česku se navíc úhrada od pojišťoven zcela váže na zdravotní pojištění ženy, která na svých bedrech nese celou finanční i hormonální zátěž. Psychologické průzkumy navíc ukazují, že touha mít děti je u žen v průměru o 10 až 15 % vyšší než u stejně starých mužů. Jako nejčastější faktor odkládání mateřství se přitom neukazuje neochota mít rodinu, ale prostý fakt, že ženy nenašly vhodného partnera, se kterým by ji mohly založit.
Stávající legislativní bariéry tak ženy vystavují obrovskému tlaku a mohou mít velmi nepříjemné dopady. Vedle finančně náročných cest do zahraničí se některé ženy uchylují k hledání náhodných partnerů pro přirozené početí. Extrémním a vysoce rizikovým důsledkem rigidního zákona je pak situace, kdy si ženy kupují spermie od neověřených dárců na internetu či takzvaném dark netu za peníze, čímž ohrožují své vlastní zdraví. Odborníci se proto shodují, že vstřícnější legislativa by byla logickým krokem, který by pomohl jak toužícím matkám, tak nepříznivému demografickému vývoji.
