Přeučená introvertka Irena Piloušková k románu Buď hodná: Snadno soudíme druhé

Buď hodná. Pod dvouslovnou větou si člověk představí ledasco. My teď máme na mysli stejnojmenný román spisovatelky Ireny Pilouškové, který se v knihkupectvích objeví už 8. února. Od roku 2012 se jedná o třetí knihu mladé autorky, která se mimo jiné věnuje také televizní scénáristice a dramaturgii. S oblibou píše o závažných celospolečenských problémech, jako je mentální anorexie, šikana anebo, jako právě v případě posledního díla, domácím násilí. Navzdory těžkým tématům je ovšem Irena Piloušková od pohledu optimistka s vřelým přístupem k lidem. A byla tak hodná, že nás nechala vyzvědět bližší podrobnosti o nové knize i o sobě samé.

První knihu dnes devětadvacetiletá Irena Piloušková napsala už na střední škole. Druhou stihla vydat při studiu na vysoké a od vydání třetího románu ji dělí už jen pár týdnů. Jeden by řekl, že se jí brzy podařilo dosáhnout snu mnohých autorů snažících se o vydání vlastního díla. Ovšem sama autorka v tomto ohledu našlapuje velmi opatrně:

„Kdysi mi jeden člověk řekl: ‚Běda lidem, kteří už si splnili všechny sny, protože nemají pro co žít.‘ Nemyslím si, že u činnosti, jako je psaní, existuje finální cíl. Dokud člověk udrží pero, aby mohl psát, pořád je prostor pro učení.“

Irena Piloušková příběhy nejen vymýšlí a píše, ale také ráda čte ty, které vyprávějí jiní. Čas dospívání trávila ve společnosti hrdinů knih Stephena Kinga a světově proslulému tvůrci hororů je dodnes věrná i co by Richardu Bachmanovi. „Líbilo by se mi, kdyby jednou v budoucnu někdo poznal mou knihu jenom na základě stylu psaní, což se zrovna u něj děje,“ říká spisovatelka s tím, že ale žádnou konkrétní metu či idol, jehož věhlasu by jednou ráda dosáhla, nemá. Ocenit dokáže také práci českých kolegyň, oblíbila si příběhy z per Aleny Mornštajnové nebo Kateřiny Tučkové.

O svých prvních dvou románech dnes mluví jako o návratu do minulosti. „Když teď čtu své starší knihy, mám pocit, jako by to psal někdo jiný. Cítím rozdíl mezi devětadvacetiletou a šestnáctiletou osobou. Písemný projev je jiný, mám pocit, jako bych to ani nebyla já. Věřím ale, že za 10 let vám budu říkat to samé o knize Buď hodná. Psaní je stejné jako každý jiný koníček, trénink dělá hrozně moc,“ nebojí se Irena Piloušková střízlivého nadhledu na vlastní tvorbu.

„Lidé mají tendenci hodnotit druhé, aniž by o nich věděli dost.“

Svůj nejnovější román Buď hodná Irena Piloušková začala psát před třemi lety. Tvorba ale pokračovala vzhledem k náročnosti studia na univerzitě a pracovnímu vytížení na etapy. „Když máte psát knihu a k tomu diplomovou práci, tak najednou zjišťujete, že píšete hrozně moc a nebaví vás už ani jedno. Během covidové krize, kdy jsme si mysleli, že opravdu teda bude hrozně zle, jsem se nastěhovala zpátky k mamince, abych se o ní starala. Pak jsem se vrátila zpátky do Prahy a pokračovala jsem, takže čistého času jsem psala asi rok a půl.“

Irena Piloušková se od raného mládí soustředí na zásadní sociální problémy a jejich dopad na celou společnost. První příběh Hvězdy s nadějí se věnoval problému mnohých dospívajících dívek, mentální anorexii. I druhý román Ireny Pilouškové byl tématicky velmi aktuální, Jeho královna vyprávěla o kyberšikaně. A novinka, kterou si čtenáři budou moci koupit v únoru, se věnuje domácímu násilí. Ústřední postava přitom prý na první pohled příliš sympatií nebudí. „S hlavní hrdinkou budeme procházet v podstatě celý její život od samého narození. Myslím, že si k ní čtenář dokáže vytvořit nějaký vztah. A přestane se divit tomu, jaká je,“ nastiňuje autorka hlavní dějovou linku. A dodává, že příběh mimo jiné upozorňuje i na lehkost, s jakou často soudíme druhé:

„Myslím, že máme obecně jako lidi tendenci hodnotit druhé, jací jsou. Někdo je třeba nepříjemný nebo nepřístupný, ale my nemáme vhled do toho, jak se to stalo. Je hrozně snadné se těm lidem prostě vyhnout.“

Zásadní společenské problémy tak podle autorky mají v beletrii jisté místo. I smyšlené příběhy mohou pomoci zorientovat se lidem bez zkušeností nebo pomoci na dosah. „Nejen spousta žen, ale i jiných obětí domácího násilí potřebuje, nechci říkat úplně vzory, ale dejme tomu, příklady, že se to děje i někomu dalšímu a že oni nejsou divní, že nejsou blázni a že nejsou slabí, že to jen ještě nezvládli vyřešit.“

Přeučený introvert s optimismem ve vínku

Kdo se Ireny Pilouškové zeptá na její vlastní osobnost, dočká se sice váhavé, nicméně otevřené a upřímné odpovědi. Sama o sobě mluví o jako přeučeném introvertovi, který se k dovednosti sociální interakce s druhými musel naučit. Velkým pomocníkem jí při tom jistě byl vrozený optimismus.

V současnosti se mladá autorka věnuje uvedení posledního románu na trh. Už teď prý ale tuší, o čem bude její další kniha. „Nápad mám, mám i nějaké poznámky, ale musím napřed dokončit jeden proces, než začnu další,“ říká autorka s tím, že podrobnosti si zatím nechá pro sebe.