Při epidemii je velká obava z takzvaného supernosiče. Sám může nakazit desítky lidí
vyšetření pacienta podezřelého z nákazy koronavirem Zdroj: foto AP
Známý je případ britského občana Steva Walshe, který se na své cestě domů ze služební cesty v Singapuru zastavil v alpské vesničce Contamines-Montjoie, kde stačil nakazit koronavirem jedenáct lidí. U jedné z cestujících, která s ním letěla do Francie, rovněž panuje podezření, že se od Walshe nakazila.
Walsh je nyní v Británii v karanténě, když předtím vyvolal paniku v Brightonu, odkud pochází. Mimochodem dvoutisícová alpská vesnička je vinou nákazy naprosto v kolapsu.
Toto je příklad případu, kterému se říká supernosič a BBC informuje o tom, jaké nebezpečí tito lidé představují. Supernosič, který rozšíří nemoc na velký počet lidí, je průvodním znakem každého případu epidemie, jaká vznikla v Číně. Člověk, který je supernosičem, za to nemůže, ale podle lékařů – epidemiologů má podstatný význam na šíření nemoci. Stejně tak i v případě infekce z ohniska z Wu-chanu.
Podle BBC je supernosič pacient, který infikuje větší počet osob, než je obvyklé. V průměru nakažená osoba infikuje dvě až tři osoby. Jsou lidé, kteří nenakazí nikoho, a naopak jsou tací, kteří přenáší nemoc na více osob.
Šíření nemoci má někdy masový charakter a velký vliv na epidemii. V roce 2015 se stalo, že jeden pacient nakazil 85 lidí virem MERS. Při epidemii eboly v Západní Africe se velké množství pacientů, až 61 procent, nakazilo z výjimečně malého počtu osob – tří procent. „Stačil jeden pohřeb v červnu 2014 a došlo k více než stovce nových řetězových přenosů viru,“ říká lékařka Nathalie MacDermottová z londýnské King's College.
Čtěte také
Jde o to, že některé osoby přichází do kontaktu s mnohem větším počtem lidí. Důvodem může být jejich zaměstnání nebo místo jejich bydliště, a to bez ohledu, zda sami mají symptomy nemoci.
„Z tohoto ohledu jsou nejlepším příkladem děti, a uzavírání škol je tak dobrou metodou k zabránění šíření nákazy,“ popisuje případy John Edmunds.
Jsou tací lidé, kteří ze svého těla uvolňují virus (nebo i jinou infekci) a každý, kdo s nimi přijde do styku, má velkou šanci, že se nakazí.
Nemocnice, kde byli léčení pacienti, kteří onemocněli akutním respiračním syndromem (SARS) se staly centrem rychlého šíření nákazy. Nejvíce postižení pacienti zároveň nákazu nejvíce šíří a jsou v kontaktu s řadou zdravotnického personálu.
Způsob šíření a démonizace
Když se virus přenese na prvního pacienta, může také dojít k tomu, že se nemoc vůbec nerozvine, než dojde k jejímu šíření. V případě, že si virus najde cestu k supernosiči, tak tato osoba způsobí další šíření nemoci. To platí i v přenosu do jiných zemí. „Jestliže existuje několik supernosičů na malém teritoriu, je šance zvládnout epidemii,“ vysvětluje pro BBC lékařka MacDermottová a dodává, že je důležité podchytit v začátku právě supernosiče.
V minulosti byli supernosiči až démonizovaní a postihovaní. Příkladem je „Tifová Mary“. Mary Mallonová byla irská imigrantka ve Spojených státech amerických, kde pracovala jako kuchařka. Byla to první osoba v USA, u níž bylo zjištěno, že je skrytou přenašečkou břišního tyfu, kterým nakazila asi 50 lidí, z nichž tři zemřeli. Její jméno je synonymem pro vědomé či nevědomé šíření něčeho nežádoucího či nebezpečného. Byla zdravotními úřady dvakrát násilně izolována a v izolaci strávila téměř třicet let.
