Rtuťový teploměr se už nevyrábí, řada lidí ho ale má ještě doma... Zdroj: pixabay.com
Už deset let není na pultech obchodů či lékáren k dostání, přesto má rtuťový teploměr řada domácností stále doma. To legislativě nijak neodporuje. Máte ho také a používáte ho? A je na místě panikařit, když se rozbije?
Důvod, proč v roce 2009 zakázala Evropská unie výrobu a prodej rtuťových teploměrů, byla ochrana životního prostředí. Rtuť je totiž toxický kov, zákeřný tím, že jde o kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní). Pokud byste každodenně vdechovali určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin.
Není důvod k panice
I přes zákaz prodeje má ale teploměr s rtutí řada domácností stále doma, protože velmi dobře měří. A podle lékařů nepředstavuje výrazné riziko, ani když se rozbije. Což se stává v desítkách (ohlášených) případů ročně. Otravy jsou známé spíš z pracovišť, kde se rtutí zaměstnanci přicházejí do styku denně. Panika při pohledu na rozlitou rtuť po podlaze není podle profesorky Daniely Pelclové z Kliniky pracovního lékařství při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, která provozuje Toxikologické informační středisko, na místě. „Velmi vzácně se stává, že rtuť z rozbitého teploměru může vyvolat zdravotní obtíže. Takových případů bylo popsáno jen pár. Musí navíc jít o malou místnost, kde se v zimě hodně topí, málo větrá,“ říká Daniela Pelclová. A navíc byste v dané místnosti museli trávit hodně času.
Velmi často se v případech rozbitého teploměru stává, že dítě krásně se lesknoucí kuličky rtuti sní. V takovém případě otrava nehrozí už vůbec. „Kovová rtuť při požití otravu nevyvolá, jen projde rychleji zažívacím traktem,“ říká Daniela Pelclová. Podobné to je i při náhodném spolknutí amalgámové zubní výplně.
>> Otravy hrozí dětem ve zcela jiných případech. Kdy nejčastěji a jak takovým situacím zabránit? Podívejte se na video:
Likvidace krok za krokem
Co je ale na místě, je bezpečná likvidace. Právě kvůli tomu, abyste zamezili případnému vdechování. Jak na to?
- Než začnete s úklidem, otevřete okno, nasaďte si gumové rukavice a vykažte z kontaminovaného prostoru děti a domácí zvířata.
- Kuličky rtuti rozsypané na tvrdém povrchu můžete sesbírat pomocí lepicí pásky, smést pomocí tvrdého papíru do uzavíratelné nádobky nebo nasát do plastové stříkačky. Poté dejte do dvojitého plastového obalu a odneste do toxického odpadu, případně se informujte na hygienické stanici na možnosti likvidace. Pokud to jde, nepoužívejte smeták či mop. V takovém případě byste je museli také vyhodit jako nebezpečný odpad.
- Pokud by se potřísnil koberec, sesbírejte kuličky do uzavíratelné nádoby. Nejste-li si jistí, že se podařilo uklidit vše, je dobré koberec podle Daniely Pelclové ještě vyluxovat, ale sáček z vysavače hned vyndat, zabalit do igelitového pytle a odnést do toxického odpadu. Pokud by ale zůstala viditelná rtuť v koberci, je nutné ho raději zlikvidovat jako nebezpečný odpad.
- K úklidu nepoužívejte čisticí prostředky, které obsahují chlór. Tyto chemikálie se rtutí reagují, a přitom se uvolňují toxické výpary.
- Rtuť, která se z teploměru vylila do dřezu, odstraňte po demontáži odpadního potrubí v U-kolínku a zlikvidujte jako nebezpečný odpad. Jinak se po styku s horkou vodou odpařuje a prodlužuje se tak doba expozice.
- Gumové rukavice, které jste k úklidu použili, zlikvidujte s běžným domovním odpadem.
- Po likvidaci rtuti místnost důkladně větrejte otevřeným oknem alespoň 24 hodin.
Ivana Kropáčková, s využitím informací na webu Tis-cz.cz
