Herec Pavel Trávníček o svém soukromí a zdraví. Jak hodnotí Babišovu vládu a prezidenta Pavla?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Pavel Trávníček po operaci srdce: Má bypass.
Herec slaví 76. narozeniny a stále aktivně pracuje.
Jak hodnotí současnou politiku a prezidenta Pavla?
Manželství s o 35 let mladší partnerkou podle něj stále klape.
Jak mu to klape v manželství s o 35 let mladší produkční a manažerkou Monikou, jak je na tom se zdravím poté, co podstoupil náročnou kardiologickou operaci, čemu se věnují jeho tři synové a co říká na současné politické dění? Nejen o tom v rozhovoru pro web CNN Prima NEWS mluvil herec Pavel Trávníček, který 26. října slaví 76. narozeniny.
Nedávno se o vás strachoval celý národ. Některá média informovala o tom, že vám šlo o život. Můžete nyní prozradit, o co se jednalo a jak vážné to ve skutečnosti bylo?
V létě jsem měl vážné problémy se srdcem a musel jsem podstoupit kardiologickou operaci, čtyřnásobný bypass, který mi provedl pan doc. MUDr. Jaroslav Benedík, Ph.D., a jeho tým. Na velký malér přišel prof. MUDr. Petr Neužil, CSc., FESC, který rychle konal. Díky všem v nemocnici Na Homolce, kteří o mě skvěle pečovali – a nadále pečují. Nebyla to žádná legrace a člověk si v takové chvíli uvědomí, že zdraví je skutečně to nejdůležitější. Jsem rád, že se situaci podařilo zvládnout, a jsem vděčný lékařům, kteří se o mě postarali.
Jak jste to psychicky zvládal?
Člověk se samozřejmě snaží být statečný, ale když jde o zdraví, má najednou úplně jiné starosti než běžně. Hodně mi pomáhala rodina, především manželka Monika a náš syn Maxmilián. Člověk si v takových chvílích uvědomí, kolik toho má ještě před sebou a jak moc mu záleží na lidech, kteří jsou mu nejbližší. Snažil jsem si zachovat optimismus, protože bez něj se těžko zvládá cokoli.
ČTĚTE TAKÉ: Ondřej Sokol žije s o 21 let mladší ženou v moderně zařízeném domě. Na chalupu jezdí do rodného kraje
Jak jste na tom po zdravotní stránce nyní?
Zdraví mi slouží, i když už to není ono. Samozřejmě po takovém zážitku člověk začne některé věci vnímat jinak a musí na sebe více dbát. Nechci nic zakřiknout, ale věřím, že bude dobře.
Ještě pracujete, nebo si užíváte toho, že už vlastně nic dělat nemusíte?
Já jsem nikdy nebyl člověk, který by dokázal jen tak sedět a čekat, co přinese další den. Ale přiznávám, že dnes už si vybírám. Nemusím přijímat každou nabídku a nemusím nikomu dokazovat, že ještě něco dokážu. Pokud mě nějaký projekt zaujme, rád se do něj pustím. A když ne, věnuji čas rodině, zahradě nebo sám sobě. Po tolika letech práce mám na trochu klidu nárok. Občas jezdím se svojí talkshow a v listopadu mě čekají v Německu tři televizní živé vánoční přenosy, tak se pilně připravuji, neboť tam je to vždy kolosální, jak to Němci umí. A samozřejmě u nás v Praze moje žena připravuje vánoční galakoncert Hvězdy Vánoc na Žofíně, který budeme dohromady moderovat. Samozřejmě vás srdečně zvu.
Čtěte také
Někteří umělci v seniorském věku si stěžují na to, že musí stále pracovat, protože pouze z penze by nedokázali vyžít. Jak to máte vy?
Člověk by si samozřejmě přál, aby důchod odpovídal tomu, kolik let odpracoval a kolik toho společnosti odevzdal. Umělecká profese je navíc specifická, protože člověk často pracuje i ve věku, kdy už jiní dávno odpočívají. Já jsem rád, že si mohu vybírat práci podle toho, co mě baví, a nemusím dělat úplně všechno jen kvůli výdělku. Peníze jsou důležité, ale v určitém věku už člověk ví, že za ně zdraví ani čas s rodinou nekoupí.
Z předchozích vztahů máte dva syny: Adama a Pavla. Můžete prozradit, čemu se věnují?
Každý člověk si musí najít svou vlastní cestu a u dětí to platí dvojnásob. Nerad bych mluvil za své syny nebo zveřejňoval něco, co si třeba chtějí nechat pro sebe. Každopádně jim přeji, aby byli spokojení, zdraví a aby se jim v životě dařilo. To je pro mě jako pro otce nejdůležitější.
Se současnou manželkou Monikou máte syna Maxmiliána, kterému letos na Silvestra bude deset let. Co nejvíce baví jeho?
Maxmilián je pro mě obrovská radost. Člověk si s ním znovu připomíná, jaké to je být klukem a objevovat svět. Baví ho fotbal, obdivuje Cristiana Ronalda, hraje na kytaru a je velký komediant. Samozřejmě má také období, kdy by nejraději trávil spoustu času u počítače nebo telefonu. To zná dnes asi většina rodičů. Proto je důležité, aby děti měly oblíbené záliby. Já se ho snažím vytáhnout ven, zahrát si s ním fotbal nebo podniknout něco společného. Nejdůležitější je, abychom spolu měli hezký vztah a aby věděl, že se na mě může vždycky obrátit.
Čtěte také
Vaše manželka Monika pracuje jako produkční, manažerka a dnes i jako producentka projektů. Úzce spolupracuje se známými osobnostmi. Co na její kariéru říkáte?
Monika je velmi schopná a pracovitá žena. Obdivuji na ní, že dokáže zvládat tolik věcí najednou a že se jen tak něčeho nezalekne. Práce produkční a manažerky není jednoduchá, protože za každou akcí je spousta příprav, telefonátů, domlouvání a starostí, které divák vůbec nevidí. Jsem rád, že se jí daří a že dělá práci, která ji baví, neboť má skvělou průpravu z mého divadla (smích). Doma se snažíme najít rovnováhu mezi pracovními povinnostmi a rodinou.
Letos v srpnu jste spolu v manželství oslavili 11 let. Podotýkám, že jste se brali po dvanáctiletém vztahu. Jak vám to klape?
Myslím, že nám to klape dobře. Samozřejmě žádné manželství není každý den zalité sluncem, to by nebylo ani uvěřitelné. Důležité je, aby spolu dva lidé dokázali mluvit, respektovali se a uměli si ze sebe někdy udělat legraci. S Monikou jsme spolu prožili spoustu krásných okamžiků, ale také běžné starosti, které k životu patří. A máme Maxmiliána, který nás oba drží v neustálém pohybu. Nuda u nás rozhodně nehrozí!
Politika je dnes velmi vyhrocená a někdy mám pocit, že se lidé více hádají, než aby spolu skutečně mluvili. Myslím si, že každá vláda by měla být posuzována především podle toho, co skutečně dělá pro občany.
Máte velký dům a zahradu. Jak zvládáte náročnou údržbu, která kolem toho je?
Zahrada mě baví a beru ji jako příjemný způsob, jak si odpočinout od práce. Člověk je na čerstvém vzduchu, něco udělá rukama a večer vidí výsledek. Samozřejmě je kolem domu pořád co dělat. Jednou je potřeba zastřihnout keře, podruhé něco opravit, jindy se postarat o trávník, bazén… Někdy mi někdo pomůže, ale řadu věcí zvládám sám. A mám kolem sebe i zvířecí společnost, takže o zábavu je postaráno.
Jste manuálně zručný? Nebo si raději najímáte řemeslníky?
Myslím, že jsem docela zručný. Člověk se během života naučí spoustu věcí, zvlášť když má dům a velkou zahradu. Rád si něco udělám sám, protože mě těší, když vidím výsledek vlastní práce. Na druhou stranu se nepovažuji za odborníka na všechno. Když je potřeba něco opravdu profesionálně opravit, raději zavolám řemeslníka. Není žádná ostuda přiznat, že někdo jiný danou věc umí lépe.
Čtěte také
Navždy budete spjat s nesmrtelnou pohádkou Tři oříšky pro Popelku, v níž jste ztvárnil postavu prince. Vím, že jste už o ní poskytl mnoho rozhovorů. Je ale ještě něco, co jste ze zákulisí natáčení neprozradil?
Víte, ono je to už více než půl století a člověk má někdy pocit, že se z natáčení stala skoro legenda. Když jsme tehdy film točili, nikdo z nás nemohl tušit, jak dlouhý život bude mít. Bylo mi dvaadvacet let a bral jsem to jako další hereckou příležitost. Dnes mě těší, že pohádka stále spojuje několik generací a že se na ni dívají rodiče s dětmi i prarodiče s vnoučaty. A možná je na tom nejhezčí právě to, že se k ní lidé stále vracejí. Nemusí se kolem ní vymýšlet žádné velké tajemství. Její kouzlo spočívá v příběhu, hudbě, atmosféře a v tom, že v ní dobro a láska nakonec vítězí. To je něco, co lidé potřebují v každé době.
Patříte také k významným českým dabérům. Svůj hlas jste propůjčil například Alainu Delonovi, Johnu Travoltovi, Melu Gibsonovi nebo Alanu Aldovi v seriálu M*A*S*H. Koho z nich jste daboval nejraději?
Každý z nich byl jiný a každý vyžadoval trochu odlišný přístup. Alain Delon měl nesmírně osobitou tvář, výraz a způsob herectví. Když jste ho daboval, musel jste vnímat i to, co neřekl slovy. U Alana Aldy v seriálu M*A*S*H to byla zase úplně jiná práce. Tam šlo o rytmus dialogů, humor, ironii a přesné načasování replik. Na seriálu jsem pracoval dva a půl roku, takže to byla opravdu dlouhá zkušenost. Kdybych si měl vybrat, Delon pro mě představuje mimořádnou osobnost světového filmu, ale rád vzpomínám i na ostatní.
Čtěte také
Setkal jste se s někým z nich osobně?
Ano, setkal jsem se s Alainem Delonem v roce 1999, když měl v Praze premiéru film Poloviční šance, v němž hrál společně s Jean-Paulem Belmondem. Pamatuji si, že když se objevil, všichni kolem něj najednou zpozorněli. Tehdy jsem si uvědomil, co znamená opravdová filmová hvězda. Někteří lidé mají charisma, které se nedá naučit ani nahradit. Delon ho měl mimořádné. Bohužel jsme se pak už znovu nepotkali.
Když jsem v minulosti dělal rozhovor s Jiřím Krampolem, prozradil mi, že za dabing Belmonda v kultovním snímku Muž z Ria dostal 2 760 korun hrubého. Jak jste na tom byl vy?
To se nedá jednoduše srovnávat. Odměny se lišily podle období, rozsahu práce, smluv i konkrétního projektu. A také každý umělec zná svoji cenu. Přesné částky za jednotlivé filmy si po tolika letech samozřejmě nepamatuji. Dabing byl vždycky trochu specifická disciplína. Člověk musel podat kvalitní výkon, často v krátkém čase, a přitom zůstat věrný původnímu herci. Pro mě byla důležitá také samotná práce a možnost podílet se na filmech, které mají své místo v historii kinematografie.
Jak vůbec vnímáte český dabing dnes? Herci si stěžují, že ani dnes není adekvátně zaplacený.
Dabing se za ta léta výrazně proměnil. Dříve se často pracovalo tak, že se herci sešli ve studiu a společně vytvářeli dialogy. Dnes je práce mnohem rychlejší a často se jednotlivé repliky natáčejí odděleně. Technika pokročila, ale podle mého názoru se nesmí zapomínat na hereckou stránku věci. Dobrý dabing není jen správně přečtený text. Je to herecký výkon, který musí odpovídat emocím, rytmu a osobnosti původního představitele. A co se týče odměn, práce by měla být zaplacena tak, aby odpovídala nárokům, zkušenostem i času, který jí člověk věnuje. Diváci si často ani neuvědomují, jak moc český hlas přispívá k tomu, že si zahraniční film oblíbí.
Čtěte také
Někteří umělci kritizují vládu Andreje Babiše. Jaký názor na současné politické dění máte vy?
Politika je dnes velmi vyhrocená a někdy mám pocit, že se lidé více hádají, než aby spolu skutečně mluvili. Myslím si, že každá vláda by měla být posuzována především podle toho, co skutečně dělá pro občany. Důležité je, aby se lidem dobře žilo, aby měli jistotu a aby se nezapomínalo na vzdělání, kulturu a zdravotnictví. Nechci všechno hodnotit podle stranických barev. Každý politik by měl nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Některým je trnem v oku ministr kultury Oto Klempíř. Vadí i vám?
Ministr kultury má velkou odpovědnost, protože kultura není jen zábava pro volný čas. Patří k tomu, jak se jako společnost vyjadřujeme, jak přemýšlíme a co po sobě zanecháváme dalším generacím. Každý ministr by měl dostat prostor ukázat, co chce udělat, ale zároveň musí počítat s tím, že jeho kroky budou lidé z kulturního prostředí hodnotit. Já bych se díval především na konkrétní výsledky a na to, zda kultura dostává podporu, kterou potřebuje.
Čtěte také
Jak hodnotíte prezidenta Petra Pavla?
Myslím, že prezident by měl být především důstojnou reprezentací naší země a člověkem, který dokáže společnost v důležitých chvílích spojovat. Nemusíme se všemi jeho názory souhlasit, to je v demokracii naprosto přirozené. Podstatné je, aby jednal odpovědně, respektoval ústavní pravidla a dokázal komunikovat s lidmi napříč různými názorovými skupinami. U prezidenta bych vždy hodnotil především jeho konkrétní kroky a způsob, jakým svou funkci vykonává. Člověk musí mít nejen přirozenou autoritu, ale také politický přehled, schopnost rozhodovat se v obtížných situacích a nést odpovědnost za celou zemi. Rozhodnutí by ale nakonec měli udělat voliči podle programu, schopností a důvěry, kterou v něj budou mít.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zpěvák Dalibor Janda o umělcích. Nejsou tak moudří, aby lidem říkali, co si mají o politice myslet
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
