Samoživitelka skončila v azylovém domě
Pro stále více lidí je čím dál tím obtížnější udržet si bydlení. Nejohroženější jsou samoživitelky a samostatně žijící důchodci. Zdražování v kombinaci s dalšími problémy pak může řadu lidí dostat do kritické situace a někteří končí v azylových domech. Právě azylové domy potvrzují, že v letošním roce čelí obrovskému náporu.
Snaha postarat se o smrtelně nemocného otce, všudypřítomné zdražování a fakt, že dceru nevzali do školky. Právě tyto události poslaly samoživitelku Elišku do azylového domu.
„Nájemné bylo deset tisíc, služby tři a půl tisíce s tím, že jsem dostávala pomoc od státu v podobě příspěvku na péči,“ popisuje samoživitelka. Jenže dávky od státu nestačily. Na otce, o kterého se starala 24 hodin denně, dostávala jen osm set korun.
Oblečení jen přes charitu
„Určitě zaplatíme každý týden o pětistovku víc za potraviny. Kupuju hodně potravin ve slevě... Zaznamenala jsem, že jedno máslo stojí i osmdesát korun, litr oleje také. To je dost šílené,“ svěřuje se samoživitelka.
Oblečení shání jen přes charitu. „Byla jsem postavená před volbu, že se buď postarám o svého otce, nebo uhradím nájem,“ připouští. Otec jí zemřel před několika týdny, o byt ale také přišla velmi rychle. Využila proto možnosti azylového domu.
Kritická životní situace přivádí do azylových domů stále více lidí. „Máme stále plno, v posledních době úplně,“ popisuje ředitelka Azylového domu pro matky s dětmi Michaela Nováková.
Příspěvky se zpožděním
K dispozici mají 57 lůžek a denně registrují několik žádostí o umístění, například před dvěma lety to byla jen jedna až dvě žádosti týdně. „Úřad práce posílá dávky na bydlení s velkým zpožděním… Soukromý majitel pak nechce čekat a dává výpověď,“ líčí své zkušenosti.
Zvýšený zájem o pomoc zaznamenávají i další. „Evidujeme v poslední době enormní počet volajících, kteří potřebují ubytovaní tady a teď,“ říká vedoucí Azylového domu Šormova Martina Majerová.
V Azylovém domě mohou být lidé maximálně jeden rok. To se týká i Elišky, které se nakonec pro dceru podařilo najít místo ve školce a pro sebe alespoň brigádu. „Na dvacet hodin týdně, což samozřejmě není moc, ale dceru mi vzali do školky teprve od příštího týdne,“ říká.
Se státem se také přetahuje o zpětné doplacení dávek, na které podle svých slov měla nárok. „Doufám, že nám to bude zpětně schválené, protože jsem si musela půjčit i na tátův pohřeb,“ dodává.
