sebeupálení

Ten pohřební průvod byl dlouhý až tři kilometry. Československo se 12. dubna 1969 loučilo s Evženem Plockem. Po Janu Palachovi a Janu Zajícovi to byla další oběť sovětské okupace z 21. srpna 1968. Sebeoběť, neboť Plocek se na jihlavském náměstí upálil na protest proti invazi a také stupňující se normalizaci. I mnozí reformní komunisté, kteří sovětskou agresi dříve odsuzovali, totiž začali přítomnost okupační armády označovat jako bratrskou pomoc. „Vzpomínám, že moje maminka tehdy osudy upálených obětí hodně prožívala,“ říká pro CNN Prima NEWS ústavní soudce a jihlavský rodák Jan Svatoň. V době upálení Evžena Plocka mu bylo 16 let.

Dvacetiletý student Jan Palach podlehl těžkým popáleninám 19. ledna 1969. Sebevražda upálením, kterou spáchal o tři dny dříve na Václavském náměstí, měla český národ vyburcovat z letargie, s jakou se pozvolna podvoloval sovětské okupaci. A zatímco v lednu před 55 lety i ústřední deník KSČ Rudé právo o živé pochodni referoval do jisté míry objektivně, záhy se v normalizačních médiích o celé události začalo masivně lhát. „Byl to právě on, který tuto hroznou vraždu inspiroval, organizoval a připravoval,“ neváhalo Rudé právo v roce 1979 označit za spoluviníka Palachova úmrtí třeba šachového velmistra Luďka Pachmana. Nenávistná kampaň trvala 20 let a ukončila ji až sametová revoluce v roce 1989.

V centru běloruského hlavního města Minsku se před sídlem vlády zapálil muž, uvedl v pátek nezávislý server Tut.by s odvoláním na očitá svědectví a pořízené snímky a videa. Zraněného odvezla sanitka do nemocnice. „Zatím nemáme informace, že by někdo zemřel,“ řekla mluvčí ministerstva vnitra Olga Čemodanovová podle agentury Interfax.

Příběh Jana Palacha, studenta, který se 16. ledna 1969 na protest proti srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy a ústupkům okupantům upálil, slyšel snad každý z nás. 25. ledna se konal Palachův pohřeb, který se stal manifestací proti měnícím se poměrům. Na poslední cestě studenta doprovodilo na 200 tisíc lidí. Mezi nimi byl i tehdejší posluchač prvního ročníku gymnázia Jiří Janovský.

V polovině devadesátých let minulého století napsal Bohuslav Šalanda, etnolog FFUK, přednášející také kulturologii,  pozoruhodný soubor úvah na téma hrdinství a obětování se.