Ten pohřební průvod byl dlouhý až tři kilometry. Československo se 12. dubna 1969 loučilo s Evženem Plockem. Po Janu Palachovi a Janu Zajícovi to byla další oběť sovětské okupace z 21. srpna 1968. Sebeoběť, neboť Plocek se na jihlavském náměstí upálil na protest proti invazi a také stupňující se normalizaci. I mnozí reformní komunisté, kteří sovětskou agresi dříve odsuzovali, totiž začali přítomnost okupační armády označovat jako bratrskou pomoc. „Vzpomínám, že moje maminka tehdy osudy upálených obětí hodně prožívala,“ říká pro CNN Prima NEWS ústavní soudce a jihlavský rodák Jan Svatoň. V době upálení Evžena Plocka mu bylo 16 let.
Evžen Plocek se demonstrativně zabil počátkem dubna 1969, skoro tři měsíce po Palachově smrti. Na Velký pátek 4. dubna 1969 se na hlavním náměstí v Jihlavě polil ředidlem a pak škrtl zápalkou. Nebyl to unáhlený skutek, učinil tak s velkým rozmyslem, vždyť už mu bylo 39 let. Do nemocnice ho odvezli s popáleninami na třech čtvrtinách těla, zemřel pět dnů poté a pohřeb z 12. dubna se proměnil ve velkou demonstraci, na kterou přišlo pět tisíc lidí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vraždu Jana Palacha připravili zavilí antikomunisti a hochštapleři, lhalo 20 let Rudé právo
Pamětníků ubývá
Pamětníků ubývá, od tragédie uplynulo 55 let. „Význam této oběti nikdy nezmizel z povědomí dospívajících Jihlavanů a jejich rodičů,“ říká současný ústavní soudce Jan Svatoň, jihlavský rodák. Jenže soudce již oslavil sedmdesátku a jméno Evžen Plocek u mladších generací tolik nerezonuje.
„Asi jsem v té době byla příliš mladá, takže jsem to úplně nevnímala. Informace o Plockovi kolem mě jen proběhla, zřejmě jsem měla jiné starosti, vždyť mi bylo sotva patnáct,“ vzpomíná Alena Vykulilová z Jihlavy, později významná česká fotografka.
„Samozřejmě, že jsem tehdy jméno Evžen Plocek všude slyšel, plně jsem ale celý ten čin pochopil až v dospělosti. Paradoxně si pamatuji, že 12. dubna 1969 proběhly v Jihlavě i oslavy osmého výročí Gagarinova vzletu do vesmíru,“ vypráví jihlavský radní Jaroslav Huňáček (ODS), tehdy osmiletý kluk.
Sovětský zásah z nejvyšších míst
Pohřeb Evžena Plocka, který se upálil na protest proti okupaci. Jihlava, 12 dubna 1969 Zdroj: ČTK
Ve smutečním průvodu převažovali 12. dubna 1969 občané Jihlavy. Státní bezpečnost i komunistické špičky v Praze vydaly na šíření informací o sebevraždě embargo, lidé mimo Jihlavu se o smrti další hořící oběti neměli šanci mnoho dozvědět. Spíše nic. Přímo do Jihlavy pak z Moskvy přichvátal první náměstek ministra zahraničí Sovětského svazu Vasilij V. Kuzněcov a ve jménu okupantů si předvolal předsednictvo jihlavského okresního výboru Komunistické strany Československa. A nařídil zákaz šíření informací o tragédii i veřejný pohřeb.
Jihlava se sovětským rozkazům hrdinně postavila. Především díky zaměstnancům místní továrny Motorpal, ve které Evžen Plocek pracoval a také se tam angažoval pro reformy Pražského jara, načež po srpnu 1968 hlasitě odsuzoval sovětskou okupaci. Dá se dokonce říci, že patřil k nejangažovanějším reformním komunistům v celé Jihlavě. Těžce proto nesl nástup normalizace a velmi si vážil Jana Palacha i Jana Zajíce, kteří chtěli sebeobětováním vyburcovat národ z postupující letargie. A nakonec se také Evžen Plocek rozhodl, že se stane zápalnou obětí.
Pět tisíc lidí, vlajky a vzdor
Plockův pohřeb z 12. dubna 1969 skutečně vybudil občany k nebývalé občanské statečnosti. Byť na jediný den. Do smutečního průvodu se zařadilo až 5 tisíc lidí, mnozí i s československými vlajkami. Rozloučení se tak proměnilo v mohutnou svobodomyslnou demonstraci, na dlouhou dobu největší ve městě. Překonala ji až sametová revoluce v roce 1989, kdy se během generální stávky zaplnilo hlavní jihlavské náměstí.
„Od brány Motorpalu ve Starých Horách jsou to ke hřbitovu dobré tři kilometry, tam všude stály na chodnících, šly v průvodu a přidávaly se k němu tisíce lidí; rakev už snášeli k hrobu, a konec průvodu byl ještě u továrny,“ líčila později pohřeb spisovatelka Eva Kantůrková v exilovém časopisu Listy.
Odkaz v péči vnuka
O odkaz Evžena Plocka dnes pečuje hlavně jeho vnuk Aleš Plocek. „Děda je pro mě hrdina, protože se obětoval na protest proti sovětské okupaci a návratu totality,“ uvažuje. Rusové podle něho neřekli poslední slovo ani tady ve středu Evropy. „Svoboda se musí chránit,“ říká.
V sedmdesátých a osmdesátých letech sice bylo jméno Evžen Plocek na veřejnosti tabu, po roce 1989 však oběť dostala pamětní desku i čestné občanství města. „V roce 2011 jsem za dědečka přebíral i vyznamenání Zlaté lípy in memoriam od ministra obrany,“ ukazuje vnuk Aleš lesknoucí se medaili.
Byl pro lidskou tvář, zabil ho nelidský režim
Na pohřeb Evžena Plocka přišlo 12. dubna 1969 asi 5 tisíc občanů. Průvod se táhl městem v délce tři kilometry a proměnil se v mohutný protest pro sovětské okupaci a nastupující normalizaci. Zdroj: Ivan Motýl
Jihlavský publicista Martin Herzán na příběhu Evžena Plocka hledá i stinné stránky. „Od poloviny padesátých let Plocek zastával vysoké funkce v závodním výboru KSČ, byl také pověřen ideologickou propagandou,“ říká. Lze ovšem namítnout, že během Pražského jara 1968 Plocek jedním slovem prozřel. Také všichni tehdejší vůdcové obrodného procesu byli dříve kovanými stalinisty. Dubček, Smrkovský, Kriegel i další. Pražské jaro nebylo revolucí, jež měla národu přinést úplnou svobodu, byl to především mocenský boj komunistických špiček, který nakonec s pomocí sovětských tanků vyhrálo ultrakonzervativní křídlo partaje.
Plocek zanechal na jihlavském náměstí dva letáky, jež mluví jasnou řečí. Na jednom stálo: „Jsem pro lidskou tvář, nesnesu necit, Evžen.“ Strana přece od jara 1968 slibovala socialismus „s lidskou tváří“, v dubnu 1969 už ale opět prosazovala nelidsky prosovětskou ideologii. Pod namířenými hlavněmi tanků. A Plocka to zkrátka hodně štvalo, tak škrtl sirkou.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: USA mohou Ukrajině prohrát válku, míní experti. Hrozí útok na klíčové město
