Památní cizinci v derby: Američan ve škodovce, oběť tragédie i olympijský vítěz milující vodku

Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst

  • V derby pražských S hráli několikrát zajímavou roli cizinci.

  • Prvním cizincem derby byl Maďar Schaffer.

  • První Afričan v lize se v Praze často ztrácel v autobusech.

  • Který cizinec musel kvůli finančnímu krachu roznášet letáky?

Více

Fotbalová Sparta přivedla těsně před nedělním derby dvě zahraniční posily. Fanoušci doufají, že se Loïc Mbe Soh a Ki-Jana Hoever v zápase proti Slavii promění v klíčové žolíky. Nebyli by prvními cizinci, kteří v téhle slavné bitvě sehráli zajímavou roli. Pamatujete si třeba na Američana, který po Praze jezdil ve škodovce? Slyšeli jste o Belgičanovi, kterého Spartě záviděla i Anglie?

Daleko, předaleko od branky Zdeňka Jánoše se odhodlal k troufalé střele, pořádně se opřel do míče a jeho pumelice, k překvapení všech, zapadla za záda kudrnatého brankáře.

Gól!

„Steve Trittschuh se vyznal, že si v Praze pochutnává na kuřatech, teď si ale pochutnal na Jánošovi,“ poznamenal televizní komentátor.

ČTĚTE TAKÉ: Místo gólů koncentrák. Čeští fotbalisté za války pomáhali odboji i hajlovali

Byl srpen 1990, půl roku po sametové revoluci. A ve starém Edenu, kde na poloprázdných tribunách fandilo při derby ani ne pět tisíc diváků, právě došlo k historické události. Trefa na 2:2 totiž patřila americkému obránci Stephenu Trittschuhovi, jehož si sparťanský trenér Václav Ježek vyhlédl na nedávném mistrovství světa v Itálii.

Něco takového vážně nebylo zvykem.

Příchod blonďáka z Illinois byl pro čerstvě svobodné Československo jako zjevení. Cizinci tu jinak v lize vůbec nehráli, tedy až na Sověta Alexandra Bokije v Olomouci a Trittschuhova letenského spoluhráče, Zambijce Timothyho Mwitwu, který o tři roky později tragicky zahyne při leteckém neštěstí. Hráči se zahraničním pasem sem začali přicházet až později. A zdaleka ne každý se do dějin sledovaného derby zapsal tak výrazně jako právě Američan, který ve Spartě dostal po podepsání smlouvy Škodu Favorit.

Cizinci v S+S, na které se nezapomnělo:

Sladjan Ašanin (Slavia, Chorvatsko)

Dragiša Binič (Slavia, Jugoslávie)

Vladimir Tatarčuk (Slavia, Rusko)

Michael Ngadeu-Ngadjui (Slavia, Kamerun)

Tijany Belaid (Slavia, Tunisko)

Mickaël Tavares (Slavia, Francie/Senegal)

Simon Deli (Slavia, Pobřeží slonoviny)

Christos Zafeiris (Slavia, Řecko)

Adauto (Slavia, Brazílie)

Peter Olayinka (Slavia, Nigérie)

Ibrahim Traore (Slavia, Pobřeží slonoviny)

Muris Mešanovič (Slavia, Bosna a Hercegovina)

Mick van Buren (Slavia, Nizozemsko)

Oscar Dorley (Slavia, Libérie)

El Hadji Malick Diouf (Slavia, Senegal)

Abdallah Sima (Slavia, Senegal)

Alexander Bah (Slavia, Dánsko)

Nicolae Stanciu (Sparta, Slavia, Rumunsko)

Srdjan Plavšič (Sparta, Slavia, Srbsko)

Leandro Lazzaro Liuni (Sparta, Argentina)

Manuel Pamič (Sparta, Chorvatsko)

Costa Nhamoinesu (Sparta, Zimbabwe)

Vjačeslav Karavajev (Sparta, Rusko)

Léonard Kweuke (Sparta, Kamerun)

Bony Wilfried (Sparta, Pobřeží slonoviny)

Guélor Kanga (Sparta, Gabon)

Angelo Preciado (Sparta, Ekvádor)

Kaan Kairinen (Sparta, Finsko)

Florin Nita (Sparta, Rumunsko)

Asger Sørensen (Sparta, Dánsko)

Qazim Laci (Sparta, Albánie)

Veljko Birmančevič (Sparta, Srbsko)

David Moberg Karlsson (Sparta, Švédsko)

Benjamin Tetteh (Sparta, Ghana)

Pozn.: Seznam je pouze orientační, nezahrnuje Slováky.

Musel to pro něj být nesmírný kulturní šok.

O angažmá v zemi, kde ještě před pár měsíci visely na každém rohu srp s kladivem, však mluvil pouze v dobrém.

„Při vyslovení jména Sparta si ze všeho nejdříve vzpomenu na všechny ty bezvadné lidi, které jsem během svého angažmá v Praze potkal,“ přiznal později pro web spartaforever.cz.

 

Nejsi Slovan? Do Slavie nesmíš

Vůbec prvním cizím hráčem pražského derby byl roku 1925 Alfred Schaffer. Maďarská primadona platila ve své době za nejlépe placeného fotbalistu kontinentu. Během své kariéry vystřídal těžko uvěřitelných 21 klubů, údajně se vyznačoval kromobyčejnou náladovostí.

Schaffer v říjnu 1926 pomohl Spartě gólem k výhře 4 : 2 ve Středočeském poháru. A pikantní bylo, že o něm uvažovala i Slavia. K přestupu však nedošlo, protože (alespoň podle legendárního reportéra Josefa Laufera) „sešívaní“ podle svých stanov nemohli angažovat fotbalistu neslovanského původu.

Z dnešního pohledu těžko k uvěření, že?

Spartu žádné takové omezení nelimitovalo ani za Masaryka, takže roku 1930 přivedla skutečnou legendu legend – Belgičana Raymonda Braineho. To byl opravdový bombarďák, později i filmová hvězda. V semifinále Středoevropského poháru vyřadil dvěma góly Inter Milán, během šesti let nasázel za Letenské 120 tref. Z toho čtyři Slavii – v květnu 1931 a říjnu 1932 to byly branky vítězné.

„Před tak skvělým publikem, jaké má Praha, se hraje každému dobře,“ tvrdil účastník mistrovství světa 1938.

Očima roku 2026 se dá jen nesnadno vyjádřit, o jak mimořádného machra šlo. Třeba britský rozhodčí Fogg ho vychvaloval, že „útočníka podobných kvalit nemá ani žádné anglické mužstvo“. A něco na tom asi bylo, na Ostrovech jej skutečně chtěli – o Braineho svého času marně usiloval klub Clapton Orient.

Belgičan v Praze vydržel do roku 1936, kdy si Spartu trochu nahněval nenadálým útěkem zpět do vlasti. Tou dobou už byl známý i lidem, kteří se obvykle o sport nezajímali – v Praze měl totiž obchod s vyhlášenou konžskou kávou.

Ještě za jeho působení se v derby roku 1935 blýskl dvěma góly i sparťan Géza Kalocsay, křídelní útočník z Podkarpatské Rusi, který reprezentoval Československo i Maďarsko. I slávistická ikona Josef Bican si ostatně vedle startů za ČSR připsala utkání za jinou zemi – v dresu Rakouska vyběhl na hřiště devatenáctkrát, dal 14 gólů, byl dokonce účastníkem MS 1934.

V derby se mu dařilo. Poprvé je – už i podle pasu jako Čechoslovák – rozhodl v říjnu 1938 (1:0), podruhé o rok později (dva góly, 3:1). V březnu 1942 ztrapnil Spartu při výhře 8:1 dokonce čtyřmi brankami, do konce roku 1945 stihl dva další hattricky.

 

Rusy šokovaly plné regály

Za komunistické totality se bitvy S + S musely obejít bez zahraničních akvizic, od 90. let se ale kabiny zase plnily emisary všelijakých končin.

Tentokrát už ve velkém.

Vzpomenete si třeba na jugoslávského dravce Dragišu Biniče? Vítěz Poháru mistrů evropských zemí 1991 (předchůdce Ligy mistrů) údajně jezdil po Praze s tisícovkami dolarů a nabitou zbraní. K angažmá u Vltavy ho přiměla především česká manželka. Rodinný typ to však věru nebyl – proslul tu pak ze všeho nejvíc odvázanými diskotékovými eskapádami.

V paměti zůstal i jeho slávistický spoluhráč Vladimir Tatarčuk, náturou poněkud klidnější chlapík. Sovětský vítěz olympiády 1988 byl oblíbeným míčovým kouzelníkem střílejícím nádherné góly. Derby si zahrál dvakrát, týmu v lize významně pomohl ke druhému místu. Za asketu byste ho nicméně rovněž neoznačili – hodně kouřil, v zimních zápasech se podle vyprávění spoluhráčů zahříval dvěma panáky vodky.

Dlouho v červeno-bílém nepobyl, měl to tu ovšem rád.

„Po rozpadu SSSR byly moskevské obchody prázdné. Pokud se na regálech přece jen něco objevilo, hned bylo narváno. To v Praze bylo najednou naopak všechno. A za velmi přijatelnou cenu. Když za mnou do Česka dorazila manželka, která se do ciziny dostala vůbec poprvé, byla doslova šokována,“ přiznal s odstupem v rozhovoru.

Cizinci v S+S, na které jste už možná zapomněli:

Dick Lidman (Slavia, Švédsko)

Ludovic Youté (Slavia, Kamerun)

Karim Adippe (Slavia, Uruguay)

Samir Pinjo (Slavia, Bosna)

Hocine Ragued (Slavia, Tunisko)

Danny (Slavia, Portugalsko)

Gino van Kessel (Slavia, Curacao)

Halil Altintop (Slavia, Turecko)

James Dens (Slavia, Brazílie)

Niall Cousens (Slavia, Kanada)

Vitali Trubila (Slavia, Bělorusko)

Yira Sor (Slavia, Nigérie)

Ruslan Rotaň (Slavia, Ukrajina)

Aldo Baez (Slavia, Argentina)

Fernando Neves (Slavia, Kapverdy)

Gianluca Litteri (Slavia, Itálie)

Viktor Dvirnik (Sparta, Ukrajina)

Ruslan Ljubarskij (Sparta, Rusko)

Steve Trittschuh (Sparta, USA)

Timothy Mwitwa (Sparta, Zambie)

Kehinde Fatai (Sparta, Nigérie)

Tiémoko Konaté (Sparta, Pobřeží slonoviny)

Mauro Lustrinelli (Sparta, Švýcarsko)

Igor Gluščevič (Sparta, Černá hora)

Ludovic Sylvestre (Sparta, Francie)

Andrej Kerič (Sparta, Chorvatsko)

Dejan Joksimovič (Sparta, Jugoslávie)

Patrice Abanda (Sparta, Kamerun)

Niklas Hoheneder (Sparta, Rakousko)

Tal Ben Chaim (Sparta, Izrael)

Semih Kaya (Sparta, Turecko)

Jonathan Biabiany (Sparta, Francie)

Rio Mavuba (Sparta, Francie)

Marco Paixao (Sparta, Portugalsko)

Fafá Picault (Sparta, USA)

Pablo Gil (Sparta, Španělsko)

Sergio Peter (Sparta, Německo)

Pozn.: Seznam je pouze orientační, nezahrnuje Slováky.

Pro jiné to bylo v českém prostředí těžší. Třeba už zmíněnému Mwitwovi, prvnímu Afričanovi v lize, který debutoval právě v derby opentleném Trittschuhovým gólem, bylo ve střední Evropě neustále zima. Věčně chodil se šálou kolem krku. Bydlel na ubytovně, hodně se mu stýskalo po rodině. A protože po městě jezdil autobusy, s nimiž si příliš nevěděl rady, často ho zavezly úplně jinam, než zamýšlel.

I tak to pro něj ve městě pod Hradčany bylo lepší než pro Malijce Bassiroua Dembélého. Za jeho angažmá (2010-12) spadla Slavia do tak strašného finančního maléru, že si její africký hráč musel na jídlo vydělávat roznášením letáků po Václavském náměstí…

 

A Oscara získává: Oscar

Nebudeme-li v našem výčtu počítat Slováky, z cizinců nastoupil do ostře sledovaného klání o Prahu nejčastěji Oscar Dorley. Liberijský záložník, který před pár dny odešel ze Slavie do Saúdské Arábie, stihnul velkých bitev hned čtrnáct. 314. vzájemný duel dokonce loni v květnu sám rozhodnul, byť své trefy na 2:1 podle všeho docílil rukou.

Od Trittschuhovy dělovky žijeme už v úplně jiném světě.

Cizinci běžně válí nejen v prvoligových klubech, ale i v nižších soutěžích.

Dávno před Oscarem bavil slávistické fanoušky usměvavý Brazilec Adauto nebo spolehlivý chorvatský bek Sladjan Ašanin, sparťané zase v první polovině 90. let tleskali Ukrajinci Viktoru Dvirnikovi. Vlastně je až s podivem, že se v porevolučních derby po Trittschuhovi ze zahraničních fotbalistů (opět kromě Slováků) gólově prosadil až francouzsko-senegalský záložník Mickaël Tavares, který byl v říjnu 2008 u slávistické výhry 4:1.

Pak už se to začalo sypat: V říjnu 2009 se na fantoma bojů se Slavií pasoval Wilfried Bony z Pobřeží slonoviny, který jedinou brankou utkání připravil Vršovickým první ligovou porážku v novém Edenu. Minutu před koncem vzápětí rozhodl i další ligové derby na hřišti nesmiřitelného rivala.

Jeho obrovitý útočný parťák Leonard Kweuke srazil Slavii v dubnu 2011 dvěma góly (2 : 0), jindy vítězný zásah připsali obránci Costovi ze Zimbabwe, který přitom obvykle soupeře dráždil spíš ostrou hrou. Ještě výrazněji derby opanoval devatenáctiletý senegalský čahoun Abdallah Sima. Když Slavia v prosinci 2020 vyrabovala Letnou poměrem 3 : 0, její nepolapitelný teenager k tomu přispěl dvěma góly.

To už kolikrát cizinci v sestavách počtem převýšili i našince – v nových časech se ve vzájemných duelech gólově prosadili třeba Simon Deli, Alexandru Baluta, Petar Musa, Peter Olayinka, Christos Zafeiris, El Hadji Malick Diouf (všichni Slavia), Benjamin Tetteh, Guélor Kanga, Asger Sørensen, Victor Olatunji (všichni Sparta).

A vlastně ještě někdo…

V legendárním derby z března 2018, v němž se slávisté za nenadálé sněžné bouře dokázali ze stavu 0:3 probojovat k remíze 3:3, si po svých dvou gólech hrdě plácal na sparťanský znak Rumun Nicolae Stanciu.

Ach ano, právě ten, který se po svém angažmá v Saúdské Arábii stal miláčkem slávistických tribun. To už na něj ale sparťanští příznivci neházeli obdivné pohledy, nýbrž plyšové krysy…

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Derby pražských „S“ láká i podvodníky, kluby zabavují permanentky. Na co dávat pozor?