Stehlíková: O Cimickém to věděla celá Praha. Zeman chtěl ocenit predátora, jako je on

Prezident Miloš Zeman chtěl vyznamenat stejného predátora, jako je on sám, naráží na kauzu s psychiatrem a spisovatelem Janem Cimickým v rozhovoru pro CNN Prima NEWS psychiatrička a exministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Podle ní věděla celá Praha, že Cimický sexuálně obtěžoval ženy. Že nakonec vyznamenání nedostane, podle Stehlíkové může pomoci i dalším obětem sexuálního násilí.

Psychiatr a spisovatel Jan Cimický měl dostat od prezidenta Zemana vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury. Poté, co jej několik žen obvinilo ze sexuálního násilí, vyznamenání odmítl, proti tvrzení se chce ale bránit. Neměl vyznamenání stáhnout sám prezident?
Samotný fakt, že prezident chtěl vyznamenat stejného predátora, jako je on sám, svědčí o mnohém. Zemanovi jsou sympatičtí alfasamci Kajínkem a Cimickým počínaje a Putinem a prezidentem Číny konče. Má rád takové ty násilnicky agresivní typy, to je jeho krevní skupina, protože on sám je politik stejného ražení. Tohle vyznamenání je takový výsměch. Ale to Zeman dělá celou dobu, někoho ponižuje a vysmívá se poníženým tím, že povýší jejich utlačovatele. On je sám vrchní postavou, která se snaží někoho ponížit nebo urazit, je takovým tím člověkem, který do někoho kope.

Vyznamenání spustilo přiznání dalších žen, které byly sexuálně obtěžovány. Může obětem pomoci, že jej Cimický nakonec nepřebere?
Obětem bezesporu pomůže, že Cimický vyznamenání mít nebude. Kdyby ho dostal, byl by to zároveň i výsměch pro ostatní, kteří dostanou vyznamenání a zasloužili si ho.

K tomu, aby Cimický nedostal vyznamenání, nakonec vyzval i premiér Andrej Babiš (ANO). Ten ale před tím seznam vyznamenaných podepsal. Proč obrátil?
Připadá mi to jako s Green Dealem, na který nesmírně nadává, ale sám ho podepsal. I když s vyznamenáním souhlasil, vystoupil jakože proti rozhodnutí prezidenta a hlásal, že by jej Cimický dostat neměl. To ukazuje jeho slabost, hledá témata a zatím je nenachází. Je evidentní, že nastoupil prezidentskou kampaň. Porážka ve volbách do Sněmovny je pro něj ponižující, nesnesitelná, protože je zvyklý být tím, kdo ponižuje. V prezidentské kampani zatím moc munice nemá, takže se mu hodí kopnout si i do Cimického. Kope hlavně do ležících, bojí se někoho, kdo má moc.

Věcně je ale jeho vyjádření k vyznamenání Cimického správně. Musíme rozlišovat Babiše-člověka a Babiše-politika. Jsem přesvědčena, že Babišem-člověkem to otřáslo a myslím, že to řekl upřímně. Jiná věc je, že politicky mu to nijak nepomůže. Prezident si dělá, co chce. Ostatně dal milost Kajínkovi. A co u toho říká Babiš, je naprosto bezvýznamné.

O tom, co pan Cimický dělal, věděla celá Praha. Stejně jako celá Praha věděla, že Zeman je těžký alkoholik.

Vy se s panem Cimickým znáte?
Ne, neznáme se osobně.

Mluvilo se o tom, co dělal, v odborných kruzích?
O tom, co pan Cimický dělal, věděla celá Praha. Je to obecně známý fakt. Stejně jako celá Praha věděla, že Zeman je těžký alkoholik.

Vy jste to také věděla?
Pochopitelně. Nevyšetřovala jsem a neléčila jedinou jeho pacientku, ale mluvilo se o tom, že zneužívá ženy. V prostředí psychiatrů a psychologů k takovým případům dochází častěji, totéž platí pro chirurgy. Muži lékaři se častěji pokoušejí o agresivní sexuální strategii, o mnohých z nich se to ví. A nějak to vždy dopadne. Buď se to nepotvrdí, nebo to oběť neohlásí. Když má někdo moc, pokouší se ji sexuálně využít, to je obecný fenomén.

Když to všichni věděli, proč s tím někdo neudělal něco dříve?
Existuje takový výraz „ví o tom celá Praha“ nebo „to se o něm ví“. Když se třeba lékaři sejdou na konferenci a někdo řekne, že chce dát dceru na psychiatrii, kolegové řeknou: Já bych dceru zrovna k Cimickému neposílal. Všichni se zasmějí a nic. Mluvilo se o tom, ale nic jsme nemohli udělat. Stejně jako se vědělo o Zemanovi, že je těžký alkoholik, ale také s tím nikdo nic neudělal. Nikdo nechce vystoupit z řady a říci něco, za co může být potrestán nebo popotahován. Je to fenomén kolektivní zodpovědnosti. To znamená, že když o tom všichni vědí, já nemusím nic. Říkají si: Proč zrovna já? To je stejné, jako když někdo spadne v metru a spousta lidí to ignoruje a jen jeden přiběhne na pomoc. Kolektivní zodpovědnost znamená žádná zodpovědnost.

Navíc je to vždycky horší, když se jedná o mocného člověka. Oběti se bojí, že se pachatel může pomstít. Ti lidé mají deset právníků na každém prstu a je to těžké. Problémem je, že oběti nepromluví, protože se cítí poníženě, pošpiněně, mají pocit méněcennosti. Navíc se velice často útočí na ženy a dívky v bezbranném postavení.

Vy jste s tím tedy také nemohla nic dělat?
Cimického jsem neznala osobně a neměla jsem jedinou jeho oběť v péči, která by si na něj stěžovala. Navíc když naše pacientky a pacienti něco vyprávějí jiným psychiatrům, tak existuje taková ta solidarita, lékař má pocit, že pacient zveličuje. Nový kolega je jednak rád, že pacient přešel k němu, a také ho bere s velkou rezervou, přece jen je to psychiatrický pacient.

Proč se o sexuálním násilí tedy více nemluví?
Teď se o tom začalo mluvit. Na Západě to už proběhlo a u nás byla nizoučká vlna stejně jako feminismus, který na západě slavil revoluci a u nás to byla taková vlnka. Ale měli jsme socialismus, tak není divu. Teď s kauzou Feri, která společnost šokovala, přišla kauza Cimický.

Tady selhala společnost, okolí, selhali kolegové a nebýt vyznamenání, možná by se to provalilo daleko později. A nadále by pacienti trpěli. Je zajímavé, že v souvislosti s případem Cimického se ozvali další pacienti a pacientky, kteří byli zneužíváni jinými lékaři. Myslím, že je načase mluvit o tom. Musí být zvýšený dohled nad lidmi konajícími moc, aby svou pozici nezneužívali. A tím dohledem myslím to, že se lidé mají ozývat. Máme v sobě, že když něco řekne pan prezident, ředitel, nebo hlava rodiny zmlátí své dítě, že to je v pořádku. Protože je to Pán. Není to pravda. Ani pan doktor nebo politik není vrchnost, které musíme podléhat jako za časů monarchie.

Tím, že se o tom mluví, se obětem hodně uleví. Je to důležité spíš pro mladou generaci, která si to nenechá líbit.

Jak reagují oběti sexuálního násilí na to, že se o tom začíná mluvit? Může jim to pomoct, nebo je to naopak nějakým způsobem poškodit?
Tím, že se o tom mluví, se obětem hodně uleví. Myslím, že je to důležité spíš pro mladou generaci, která si to nenechá líbit. A pro starou generaci je to takové zadostiučinění, že se to stalo spoustě dalších žen, že nejsem ta oběť, špinavá a špatná. Mám mnoho pacientů, kteří jsou oběťmi třeba sexuálního zneužívání v dětství, mimo jiné chlapců zneužívaných v církvi a mnoho znásilněných žen. Že se o tom mluví, jim nesmírně pomáhá a už se necítí jako oběti.

Myslíte, že sexuální násilí může vymizet tím, že se o tom bude více mluvit?
Násilí nevymizí nikdy, celá politika stojí na moci a na dobrovolném podvolení se pozici lídra, ale bude to vždy s dobrovolným souhlasem a podporou lidí. Když nám někdo vládne, musí být zvolen ve volbách a společnost ho musí podporovat. A když nějakým způsobem projevuje sexuální choutky, musí to být se souhlasem.