Štěstí z Kokury: Město velké jako Plzeň uniklo oběma atomovým bombám, zasáhla náhoda
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Kokura unikla atomové bombě díky mrakům a kouři.
Američané měli k dispozici pouze tři vyrobené pumy.
Proč se pilot nad městem třikrát neúspěšně otočil?
Invaze do Japonska mohla stát půl milionu životů.
Japonská Kokura byla 6. srpna 1945 náhradním cílem pro případ, že bude nad Hirošimou špatné počasí. To se ale nestalo a USA svrhly první atomovou bombu právě na Hirošimu. Tři dny poté byla Kokura vybrána za primární cíl druhé atomové bomby. Město ale 9. srpna 1945 zakrývaly husté mraky a kouř z předchozích náletů na sousední Jahatu. Bombardér nad Kokurou třikrát přelétl, zaměřovací bod v cílové oblasti ale stále nebylo vidět. Pilot proto pokračoval k náhradnímu cíli, kterým bylo Nagasaki.
Výběr cílů pro první atomové bomby měl v popisu práce zvláštní výbor jednoduše nazvaný Target Committee. Podle odtajněného zápisu se jeho jednání 27. dubna 1945 účastnili například generálmajor Leslie Groves, který velel projektu Manhattan, jeho zástupce generálmajor Thomas Farrell, dále generálporučík Lauris Norstad nebo americký fyzik David M. Dennison.
ČTĚTE TAKÉ: Japonec přežil atomové bomby v Hirošimě i Nagasaki. Cameron mu slíbil, že příběh zfilmuje.
Ten poukazoval na to, že na základě všech meteorologických map a dostupných údajů je srpen nejméně příhodný pro letecké operace a Spojené státy mohou počítat s maximálně šesti dny vhodnými pro svržení pumy, přičemž konzervativní odhad tento počet snižoval na tři. „Tyto tři dny ale nelze pozitivně dopředu předpovědět ve lhůtě kratší než 48 hodin,“ řekl na zasedání Dennison. Podle generála Farrella přitom bylo nutné mít s cílem vizuální kontakt a nepřicházelo v úvahu, že by se bombardér vrátil zpět na základnu s neshozenou pumou.
Kam shodit bomby, aby se Japonci vzdali?
Aby se maximálně využilo účinku nové cenné zbraně, zavrhli plánovači demonstrativní odpálení atomové bomby nad neobydlenou oblastí nebo například nad Tokijským zálivem. Cíl měl být důležitý z hlediska vojenské produkce, přičemž se počítalo s tím, že zbraň zasáhne i civilní čtvrti. Možnost shodit atomovou bombu na císařský palác v Tokiu Američané zavrhli.
Čtěte také
Pozornost se soustředila hned na několik cílů. Na prvním místě byla Hirošima jako město minimálně zasažené dosavadními americkými nálety, což nabízelo příležitost ověřit si ničivý účinek bombardování. V úvahu přicházela také Jawata v prefektuře Kjóto, která už ale byla kvůli zdejším ocelárnám několikrát bombardovaná. Další na seznamu byl přístav Jokohama jižně od Tokia.
Samotné Tokio si svou pekelnou dávku pozornosti amerického bombardovacího letectva vybralo už v noci z 9. na 10. března 1945, kdy zápalné pumy zabily na 100 000 lidí a zničily 90 procent města. Bylo to v souladu s probíhající bombardovací ofenzivou, jejímž cílem bylo každý měsíc svrhnout na Japonsko 100 000 tun bomb a nenechat kámen na kameni především ve městech, kde se nacházely letecké továrny, montážní haly nebo podniky vyrábějící letecké motory. Kromě Tokia se to týkalo Jokohamy, Nagoji, Ósaky, Kjóta, Kóbe, Jahaty a Nagasaki.
Ve hře jsou Hirošima a Kokura
Na druhém zasedání výboru 10. a 11. května 1945 se na seznamu prioritních cílů kromě bývalého hlavního města Kjóta, v jehož aglomeraci žilo kolem milionu lidí, znovu objevila i Hirošima. Členové výboru oceňovali, že město je vhodné pro radarové přiblížení a také že ho obklopují kopce, což může účinky bomby zesílit.
Nově se Američané zaměřili i na starobylé japonské město Kokura ležící na severním cípu ostrova Kjúšú (dnes je součástí aglomerace Kitakjúšú). Část z jeho tehdejších 140 000 obyvatel, což pro představu přibližně odpovídá Plzni, byla zaměstnána v jedné z největších muničních továren v zemi, kterou navíc obklopovaly další podniky. Ani Kokura dosud nebyla zasažena nálety a představovala tak vhodný cíl pro měření přesných účinků tlakové vlny nové zbraně.
První bomba udeřila
Ke svržení první atomové bomby na Hirošimu nakonec došlo za bezmračného letního dne 6. srpna 1945. Posádka bombardéru B-29 Enola Gay bez problémů zaměřila předem určený most ve tvaru „T“ a v 8:15:15 ve výšce 9 360 metrů otevřela pumovnici. Bombě trvalo 42 vteřin, než klesla do výšky 550 metrů, kde s oslepujícím zábleskem explodovala.
Čtěte také
Exploze bomby nazvané „Little Boy“ (Chlapeček) vygenerovala teplotu 2 982 °C a okamžitě zabila kolem 70 000 lidí. Po některých z nich zbyly na zemi jen stíny. Tlaková vlna se šířila z ohniska výbuchu rychlostí 3 200 metrů za vteřinu. Do konce roku 1945 na následky výbuchu a ozáření zemřelo odhadem až 166 000 lidí.
Štěstí Kokury bylo neštěstím pro Nagasaki
Tři dny po shození první atomové bomby udeřili Američané znovu. Letadlo B-29 Bockscar s plutoniovou bombou „Fat Man“ (Tlouštík) mířilo 9. srpna 1945 podle plánu ke Kokuře. Oproti předpovědi meteorologů ale město zakrývaly husté mraky a kouř z předchozích náletů na sousední město Jahata. Stroj nad Kokurou třikrát přelétl, zaměřovací bod v cílové oblasti ale stále nebylo vidět. Bylo proto rozhodnuto pokračovat k náhradnímu cíli, kterým bylo Nagasaki.
Bomba explodovala v 11:02 ve výšce 500 metrů, přičemž vznikl žár o teplotě 3 900 °C. Zahynulo 39 000 až 45 000 lidí, do konce roku jejich počet vzrostl až na 80 000.
V poválečném Japonsku se rčení „štěstí z Kokury“ vžilo jako označení situace, kdy se člověk nevědomky v poslední chvíli vyhne velkému nebezpečí. Příběh s totožným názvem je také součástí povídkového filmu Knoflíkáři z roku 1997. Mladý Japonec v něm za vydatného lijáku večer před náletem učí svou rodinu v Kokuře peprné anglické nadávky na počasí.
Plán na vylodění desítek divizí
Bombardování Japonska atomovými pumami bylo výsledkem tajného projektu Manhattan, který vedl fyzik Robert Oppenheimer. Jeho tým měl dost obohaceného uranu a plutonia k výrobě pouhých tří bomb – jedné uranové a dvou plutoniových. Když pak 16. července 1945 jednu plutoniovou bombu vědci obětovali v rámci testu Trinity, zbyly už jen dva exempláře.
Čtěte také
Pokud by projekt Manhattan z jakéhokoliv důvodu selhal, anebo by účinek dvou atomových bomb morálku Japonců nezlomil, chystali se Američané k vylodění na japonských mateřských ostrovech. V rámci operace Downfall byly vytipovány pláže, na nichž se mělo nejprve vylodit šest divizí námořní pěchoty následovaných 32 divizemi armády USA.
V další fázi mělo po moři dorazit 70 divizí z Evropy, kde válka skončila už 8. května porážkou Německa. Z moře mělo gigantickou operaci podpořit 42 letadlových a 24 bitevních lodí.
Cesta k ukončení války
Nejsmělejší plány hovořily až o dvou milionech amerických vojáků, kteří by si do roku 1947 probojovávali cestu od pobřeží do vnitrozemí japonských ostrovů. Po masakru amerických sil na Okinawě v červnu 1945 si o možných ztrátách nikdo nedělal iluze. Plánovači odhadovali, že jen během prvních 90 dnů invaze by bylo zabito, zraněno nebo zajato na půl milionu amerických vojáků. To bylo mnohem víc, než činily americké ztráty za celou válku v Pacifiku (odhadem 161 000 mrtvých a 265 000 raněných).
V tomto směru si ale mohli američtí generálové oddechnout. Bombardování Hirošimy a Nagasaki, které si bezprostředně vyžádalo přes 120 000 obětí, bylo hlavním důvodem, proč 15. srpna 1945 císař Hirohito v rozhlasovém projevu zaskočeným Japoncům oznámil, že přistupuje na podmínky Postupimské konference. Válka definitivně skončila podpisem kapitulačních listin 2. září 1945.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Šándor: Na masy ruských vojáků budou ukrajinské drony krátké. Konflikt se nevyvíjí dobře
