Stolař Oldřich Lupomeský – vůně dřeva ho dovedla zpátky domů

Svůj první výrobek, dřevěnou poličku, vytvořil Olda už ve školce. Z tátovy dílny se prakticky nehnul – podával nářadí, brousil, uklízel a obstarával další pomocné práce. Dá rozum, že pily, hoblovky ani soustruhy děti obsluhovat nemohou… To ale malému truhláři vůbec nevadilo. Důležitá pro něj byla vůně dřeva, jeho sametová hebkost a krása, kterou se snad žádný jiný přírodní materiál pochlubit nemůže.

Oldřicha postavil osud v patnácti letech před důležitou volbu – má se vydat cestou studia elektromechaniky, nebo zůstat věrný třískám a hoblinám? Zvítězila první možnost. Jenže elektromechanika se nakonec přeci jen ukázala jako slepá ulička. Po střední škole následovala krátká epizoda na pozici kancelářského pracovníka a zaměstnance ve fabrice. Nic z toho se Oldřichovi nezamlouvalo, a tak se sbalil a odjel do světa na zkušenou. Ve Spojených státech, na Aljašce, Islandu i v Asii si ho dřevo opět našlo –⁠ pracoval totiž jako stavební truhlář.

S nabytými zkušenostmi se rozhodl vrátit domů do Česka, kde dnes patří mezi vyhledávané a uznávané stolaře. Specializuje se na netypické konstrukce stolů i dalšího nábytku. Dřevo vkusně kombinuje s pryskyřicí, sklem i kovem. A společně s tátou mají tolik práce, že neví, kam skočit dříve. Truhlářů, a těch kvalitních zvlášť, je totiž jako šafránu. A nikdo, kdo tomuto řemeslu propadne, se o obživu strachovat nemusí. Chcete důkaz? Tak tedy ano. U Lupomeských se už plánuje nová dílna, která pojme více práce i první nové zaměstnance. Až si od nich za pár let koupíte nábytek, ponese značku OldRich Wood.

Ještě jedna věc se v Oldřichově životě změnila. Od doby, co se vrátil zpátky k řemeslu stolaře, už nic nehledá. Všechno totiž našel – vůni dřeva i skvělý pocit, že vlastníma rukama dělá výrobky, které jsou krásné a přetrvají celé generace. A to jsou hodnoty, jež člověk najde jedině v řemeslu.