Země Keltů
V Nasavrkách na Chrudimsku žijí Keltové. Tedy samozřejmě už ne ti původní, ale nadšenci, kteří vytvořili a stále zvelebují skanzen, díky němuž se můžete ve starých dobách rázem ocitnout i vy. Anebo si prostě pusťte reportáž z pořadu Prima Česko, která vás do něj zavede.
Starověk jako na dlani, přesně to vás čeká v keltské osadě na okraji Nasavrk. Inspirací k jejímu vybudování byly pozůstatky jediného opida neboli keltského opevněného sídliště ve východních Čechách.
O chod skanzenu se stará 25členný spolek a řada dobrovolníků. Většina budov, ale také místní výrobky vznikají pomocí dobových nástrojů a materiálů. „Snažíme se ukázat různé typy domů, od malých pro chudší Kelty až po velké luxusní domy, jako je právě dokončovaný dům náčelníka nebo dům kováře, který už má tři samostatné místnosti. A to je na keltské poměry opravdu luxusní stavba. Návštěvníci tady také mohou vidět původní plemena zvířat, zkoušíme tady pěstovat staré odrůdy rostlin,“ vysvětluje Blanka Zelená, archeoložka a edukátorka.
Program skanzenu je pestrý. V různých termínech tu můžete navštívit třeba dny řemesel, vyzkoušet si práci kováře, upéct vlastní pečivo či se za Kelta jen přestrojit. Nebo je libo zatočit si mlýnkem na mouku? Keltové ho měli. Byli totiž velcí inovátoři. Případně je tu možné narazit na ukázku stříhání ovcí a samozřejmě přiložit ruku k dílu, což příchozí vítají s radostí: „Líbilo se mi, že jsem si to mohla vyzkoušet, to bylo dobré. Ovečka se nehýbala, takže to bylo celkem lehké,“ říká první. A další oceňuje už zmiňovanou rozmanitost zdejších řemesel: „Od hrnčířství, chovu divokých prasat po pěstování... Prohlídka je krásně udělaná, zabojovali jsme si s meči, lidé jsou příjemní, opravdu to dělají tak, jak se to dělalo předtím. Snaží se žít postaru, je to skvělé.“
ČTĚTE TAKÉ: Skřítci, barevný mlýn i jednooký strážce. Nechte se okouzlit pohádkovou říší u Černilova
Návštěvu skanzenu ocení i hudebně založení lidé. Mohou si tu vyzkoušet, jak se troubí na roh. A není to tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát: „Udělejte do rohu pfrrrrrr... Je potřeba to trénovat dál,“ uklidňuje jedna ze zdejších „Keltek“ reportéra Martina Holka, kterému troubení zpočátku příliš nejde.
Nejde zdaleka jen o atrakce pro turisty. Místní kmeny berou pobyt ve své zemi vážně a snaží se žít co nejautentičtěji. Nocují tu i přes zimu, a to prý vytáhnou teplotu v domě na celých šest stupňů Celsia. „Spíme tady v těch domech v kožešinách, ve vlněných dekách, vaříme si jídla, která by si mohli vařit ti předkové, protože třeba brambory byly pro Kelty tabu, to tehdy rozhodně ještě nebylo,“ říká Blanka Zelenová.
Jednomu ze zdejších nejzajímavějších domů se říká čeledník. Nadšenci z keltského kmene tu vytvářejí jeho podobu a interiér, zkoušejí žít tak, jak žili skuteční dávní Keltové třeba včetně spaní na kamenném loži. „Když sem přijedeme, zahodíme všechny moderní věci a dáme si detox od civilizace. A to je jeden z pilířů toho, co v kmeni děláme. Druhým pilířem je zájem o naše vlastní kořeny. Žijeme jako naši předkové a studujeme, na čem stojí naše civilizace. S tím souvisí, že se rádi věnujeme starým řemeslům. Takže zkoušíme věci, jako je výroba látek od samých začátků, když třeba ostříháte ovci a spředete si z toho nitě, utkáte látky, nabarvíte je. Vyrábíme keramiku tím nejprostším způsobem, jak to jde,“ objasňuje náčelnice kmene Roo, Mihara.
A vzápětí ukazuje, o čem mluví: „Když vřeténko roztočím, tak díky setrvačníku se vydrží poměrně dlouho točit. To je základ, protože mi to skrucuje pramínek vláken, které si vytahuji z nějakého většího chumáče.“
Navštívit Zemi Keltů můžete jen tak nebo si najít program a vyrazit cíleně na plánovanou akci – například v polovině srpna tu budou slavnosti medu.
