
Světový šampionát v agility v Liberci
Do Liberce se sjeli nejšikovnější psi z planety na světový šampionát v agility. Sport, ve kterém pes a jeho dvounohý parťák zdolávají na rychlost a přesnost překážkovou dráhu, si i v Česku získal značnou popularitu. I proto se nejprestižnější klání koná v Liberci už potřetí, letos se pod Ještěd vrátilo po šesti letech.
Na ploše liberecké multifunkční arény postavili organizátoři desítky překážek. Přes některé psi skáčou jako při koňském parkuru (s tím rozdílem, že na psovi nikdo nesedí), probíhají ale i několik metrů dlouhé tunely nebo neuvěřitelnou rychlostí kličkují mezi slalomovými tyčkami. „V agility je důležité, jak rychle pejsek poběží a jestli překoná všechny překážky ve správném pořadí a neudělá žádnou chybu,“ popsala ředitelka šampionátu Michaela Bakrlíková.
Aby bylo poměřování schopností spravedlivé, závodí se v kategoriích podle velikosti. „Ještě do loňska byly tři – small, mediate a large, letos přibyla ještě kategorie intermediate, ti nejmenší jsou do 35 centimetrů v kohoutku, ti největší od 50 centimetrů výšky,“ vysvětlila mluvčí šampionátu Pavla Růžičková s tím, že psi mohou začít závodit od 18 měsíců věku.
Naopak dvounozí parťáci psích soutěžících žádné speciální kategorie nemají. „Agility je jeden z mála sportů, kde může i na vrcholné úrovni soutěžit každý, startují tu proti sobě se psy muži i ženy, věkové rozdíly jsou často i desítky let,“ zdůraznila Růžičková. Medaile z mezinárodních soutěží často míří i do Česka.
V domácím týmu se například na šampionátu v Liberci ukázala Kateřina Burdová se svou fenkou Pepper, která má na kontě i světový titul mezi belgickými ovčáky. Na letošním šampionátu se se závodní kariérou loučí. „Už je jí osm a půl, závodí sedm let, teď už ji čeká psí důchod,“ mazlí se se svou chlupatou parťačkou závodnice z Prahy. To co její šampionka se prý dokáže naučit skoro každý pes, i když třeba nebude tak rychlý nebo mrštný. „Kdo se psovi věnuje, ten by to s ním měl zvládnout. Záleží hodně na jejich vztahu, pes by měl být oddaný svému pánovi a měl by mít vůli zavděčit se tomu člověku. Když jde Pepper na start, tak vím, že se rozkrájí, aby to udělala co nejlíp pro mě,“ usmívá se Kateřina Burdová. Pepper si samozřejmě po každém výkonu vyslouží pamlsek a hru s oblíbenou hračkou.
Jak důležitá je vztahová chemie mezi psem a člověkem, si uvědomuje i řada reprezentačních týmů. „Mnozí si vozí pro psy fyzioterapeta a pro páníčky psychologa. Pes totiž přejímá náladu svého páníčka a pokud je psovod rozhozený z té atmosféry, jsou pak nervózní oba,“ vysvětlila ředitelka šampionátu. To potvrzuje i zkušená Kateřina Burdová. „Já musím být v klidu a vydat ze sebe to nejlepší a pak už jen čekat, jestli mě pes podpoří,“ tvrdí závodnice. Na mistrovství dorazilo celkem 662 psů ze 43 zemí. Největší zastoupení měly border kolie, mezi účastníky ale diváci viděli i russel teriéry, chorvatské ovčáky nebo třeba i tři zástupce plemene corgi, které měla v oblibě zesnulá anglická královna Alžběta.
Letošní šampionát je už šestadvacátý. Agility má kořeny v sedmdesátých letech v Anglii, v současnosti je nejpopulárnější v severských zemích, kde vyrostla řada krytých hal speciálně pro tento sport.