TEST: Honda DAX 125 vzpomíná na sedmdesátky. Je pro lidi, které už skútry nebaví

Skoro zapomenutou kategorii minimotocyklů se Honda po modelech Grom a Monkey rozhodla osvěžit také reminiscencí na klasický typ DAX. Zábavnější stopětadvacítku na trhu asi nenajdete. Je sice méně pohodlná než skútr a musíte normálně řadit, vyšší cenu si ale i tak zaslouží.

Původ popularity modelu DAX (DAX = Dachshund, německy jezevčík, pozn. red.) lze vystopovat na konci 60. let v USA, kde byli zákazníci nadšení hravostí malé motorky a její skladností, díky které nebyl problém jí nacpat do karavanu a popojet zase o pláž dál.

ČTĚTE TAKÉ: TEST: Honda Civic je normální auto do nenormální doby. Skvěle funguje, levné ale není

Malá velká motorka se v pohodě vejde do úložného prostoru ve větším karavanu. Zdroj: Michal Borský

Hravý jezevčík

DAXy se postupně vyráběly v kubaturách 50 a 70 cm3 a přišly i s několika originálními specifiky, které velmi věrně přebírá i dnes vyráběný stroj. Kromě celkových rozměrů zmenšeniny klasické motorky je to manuální čtyřstupňové řazení s odstředivou spojkou (tedy bez páčky na řídítkách, pozn. red.) a také zvláštní konstrukce daná ocelovým lisovaným rámem, ve kterém byla schovaná palivová nádrž, elektroinstalace a veškeré další příslušenství pohonu. Dnešní model vyráběný od loňska vychází z těch samých premis, když techniku převzal z neméně legendárního mopedu Super Cub

Kardinálním důvodem, proč se zamýšlet nad koupí DAXu, je určitě jeho vzhled, stylisticky velmi doslovně převzatý z původního designu z konce 60. let. Jestliže českému „pionýru“ se rádo přezdívalo „splašené trubky“, malá Honda by zasloužila označení „hravý jezevčík“. Malá kolečka, dostatek chromu, výrazný světlomet a pohodlné dvousedlo, to vše nápaditě sešroubované a svařené dohromady vytváří pozoruhodné slepenec nezaměnitelného vzhledu.

Z horního pohledu vynikne extrémně úzká stavba. Zdroj: Michal Borský

Malá velká motorka

Kdo by se bál, že se na minimotorku nevejde, toho mohu uklidnit. Rozměry je sice DAX malý stroj, geometrií a vzdálenostmi mezi řídítky, sedlem a stupačkami, resp. pedály, je však zcela dospělý. Sedlo je nanejvýš pohodlné a více stylový než funkční digitální budíček nabídne všechny podstatné informace.

Ne, že by si člověk snad vzal Hondu na ramena jako pytel brambor, vnímaná lehkost motorky je ale opravdu výjimečná a řízení je extrémně hravé. Má to samozřejmě i své nevýhody. Když jedete například po frekventovaném městském okruhu, stačí, abyste se minuli s kamionem, a DAX se pod vámi nepříjemně zavlní. Chce to ale klid, řízení je zcela nezákeřné a kdybych měl někomu doporučit nejlepší motorku na proplétání hustou městskou zácpou, byla by to právě tato. I nejmenší skútr má větší rozměry než DAX, mini Honda má navíc vynikající rejd.

Řadí se manuálně klasicky pravou nohou, avšak dnes už vzácným stylem pata-špička, tedy stále dokola. Zdroj: Michal Borský

Řazení pro labužníky

Hbitá čtyřdobá stopětadvacítka podvěšená pod rámem zajistí, že z křižovatky vystřelíte jako první, i když je nejdřív potřeba se trochu sžít s řazením tradičního systému „pata-špička.“ V praxi to znamená, že vyšší stupně „kopete“ špičkou boty směrem dolů, patou zadní polovinu řadičky tlačíte směrem k zemi při zájmu o podřazování.

Nemusíte se bát, že by vám motor potupně zhasl – odstředivá spojka se o rozjezdy postará, protože se vypíná při zvýšení tlaku na řadící páku. To sice teoreticky vypadá jednoduše, abyste však skutečně docílili elegantního řazení bez škubání, a to zejména směrem dolů, je zapotřebí citu nohy k páce při „předpřípravě.“ Zejména při řazení z jedničky na dvojku to chce meziplyn, jinak kousavá spojka vcelku bez okolků zablokuje zadní kolo, což není zrovna to, co byste chtěli zažívat na mokru. Chce to cvik, ale je to zábava.

Dvoumístné sedlo je vcelku pohodlné, což je dobře, protože o odpružení stroje už se to moc říct nedá. Zdroj: Michal Borský

Jízda je jinak překvapivě stabilní a vzdor malým zdvihům pérování i překvapivě pohodlná – dvanáctipalcová kolečka toho zjevně pohltí dost. Motůrek si příjemně vrní a z výfuku vyvedeného elegantně nahoru podél sedla vychází jen jemné vrnění. Když se DAX rozvášní, svede jet i tachometrových 110 km/h.

Jednak už je to ale na minimotorce přece jen trochu zbytečný adrenalin a za druhé citelně chybí „pětka“ – takhle už je motor na pokraji svého otáčkového maxima. Příjemně se tedy jede okolo 80–90 km/h. Brzdy se hezky dávkují a účinku mají až až. Honda má povinné ABS jen vepředu a použití zadní brzdy, zejména pokud jedete sólo, vyžaduje větší pozornost.

Dvanáctipalcová kolečka s vysokým profilem dokáží filtrovat i větší nerovnosti. Na závodění to s nimi ale není, Zdroj: Michal Borský

Přiměřená cena za velkou stylovost

Honda DAX není z těch motorek, které by člověk kupoval rozumem, jako typicky skútr. Na první pohled vám buď nic neříká, nebo si ji naopak zamilujete a bude vám jedno, že nemá skoro žádnou soudobou výbavu typu bezklíčového zamykání a startování nebo vyhřívaní řídítek. S cenou 101 900 korun stojí přitom víc než kdejaký stejně výkonný skútr.

Úplně nepraktický ale DAX přesto není. Zejména ve městě se provozem proplétá jako úhoř a jízda na něm je prostě rozkošná a zábavná nehledě na fakt, že před kavárnou na vás budou hosté moct oči nechat. Jen ten batoh si musíte vézt na zádech a přilbu také nikam neschováte. Když na to ale přijde, těch 107 kilo bez problémů sami naložíte do karavanu nebo na vozík. Já bych to bral.

Tagy:

skútr motocykl test motocyklu Honda DAX 125 minimotorka