TEST: Peugeot 508 je nejhezčí sedan neprémiového segmentu. S plug-in hybridem se musí umět

Vlajková loď Peugeotu přišla o naftové motory a o zákazníky bude dál bojovat už jen s hybridní verzí. Cena za designově velmi zdařilé auto není nijak přehnaná, je ale potřeba se smířit s některými kompromisy a naučit se žít s hybridem do zásuvky. Snažili jsme se o to během tradičního testovacího týdne.

Automobilky verze plug-in hybrid, tedy benzinová nebo naftová auta s bateriemi, které se nabíjí ze sítě jako klasické elektromobily, s oblibou prezentují jako edukativní prostředek při přeškolování řidičů na „elektriky“. Ostatně, po nadcházejícím „zaříznutí“ ostatních výhod jako je parkování na modrých zónách zdarma nebo bezplatné ježdění po dálnicích, už plug-in hybridy žádná zásadní pozitiva mít nebudou. Lze s nimi sice jezdit opravdu za málo, to ale platí jen v případě, že baterie je nabitá − jinak s sebou taháte jen těžký akumulátorový batoh a na hospodárnosti jízdy je to znát. Pravidelné nabíjení je tedy základním předpokladem a nejinak je tomu u Peugeotu 508.

Jeden z posledních mohykánů

S příchodem druhé generace Peugeotu 508 v roce 2018 spadla automobilovým příznivcům brada. Nevlastní dvojče Opelu Insignia, jehož výroba už skončila, nadchlo nejen veskrze povedeným designem, ale i schopnostmi na silnici. Ani po necelých šesti letech na trhu „pětsetosmička“ prakticky nezestárla. Velkou ránu prodejním číslům ovšem přineslo ukončení prodeje zdaleka nejoblíbenějšího pohonu v podobě naftového dvoulitru. Ten lákal na úsporný provoz i velmi slušnou dynamiku, evropský elektrodiktát je však neúprosný, a tak zbyl jen hybrid. Zatím to vypadá, že bude hřebíčkem do rakve jednoho z posledních modelů s klasickou karosérií, ale rádi se budeme mýlit.

Interiérová avatgarda

Jestliže exteriér prakticky nezestárl, platí to neméně i o interiéru - což není nutně ku prospěchu věci. V rámci nedávného faceliftu se ho inženýři prakticky nedotkli. Netradiční exteriér prakticky nezestárl a pro interiér to platí dvojnásob. Čeká vás tedy kontroverzní „pežoťácký“ i-cockpit s vysoko umístěnou kapličkou přístrojů a maličkým nekulatým volantem. Když si za něj se svými 187 cm předpisovým způsobem sednu, neumím to komfortně udělat tak, abych dokonale viděl na všechny budíky – obruč volantu mi vždy nějakou výseč zakryje.

Na kvalitních materiálech, zejména pak na kůži se u testované verze GT rozhodně nešetřilo. Najdeme ji tu opravdu všude. Nejvíc nás zaujala na sedadlech, která jsou čalouněná zajímavým dekorem. Nutno ale dodat, že se povedla nejen po stránce designu, ale také komfortu a funkčnosti držení těla v zatáčkách.

Kaskádovitě poskládané palubní desce vévodí desetipalcový multimediální displej. Ze špičkové verze GT určitě stojí za zmínku také ambientní osvětlení, hliníkové pedály, vyhřívaná přední sedadla, adaptivní tempomat a několik dalších asistenčních systémů. Nutno však dodat, že už základní verze Allure (nabízí se pouze Allure a GT) má opravdu všechno, na co si jen vzpomenete. Kompletní souhrn všech výbavových prvků včetně jejich cen najdete zde.

Prostoru je dostatek na předních sedadlech, vzadu se budou dospělí cestující koleny a zejména nad hlavou trochu tísnit. Kufr pobere 487 litrů nákladu a po sklopení zadních sedadel až 1537.

Motorová kouzla

Systém pohonu sestává z benzinového motoru 1.6 PureTech o výkonu 132 kW, elektromotoru, který přidává dalších 81 kW a osmistupňové automatické převodovky. Pod podlahou dlí lithium-iontová baterie s kapacitou 12,4 kWh, což by teoreticky mělo vystačit až na 64 kilometrů „bezemisní“ jízdy, ale většinou nestačí - tím spíš, že jsme jezdili v krutých lednových mrazech. Vyloženým nadšencům je k dispozici i verze PSE (Peugeot Sport Engineered), což je nejvýkonnější a nejdražší Peugeot v historii. Chlubí se výkonem 360 koní a stojí ke dvěma milionům korun. Koupit si ho může pouze zákazník, který přijde k dealerovi a osobně požádá o nabídku. Zajímavé...

Ruku na srdce, na trhu se vyskytují plug-in hybridy, které mají techniku fungování tohoto systému zvládnutou lépe než Peugeot 508. Při přepínání mezi jednotlivými pohony dochází k častému škubnutí i výraznému zvukovému doprovodu. To když elektřině začne dopomáhat benzinový motor, který je už sám o sobě ve vyšších otáčkách dost hlučný. Při tvrdším sešlápnutí plynu zase trvá, než převodovka podřadí na nižší stupeň, což je navíc znovu doprovázeno nepříjemným škubnutím.

Výkonu je nicméně za všech okolností dost a dost, jen elektronice občas trvá než impulzy od plynového pedálu „přežvýká“ a vydá pokyn k prudké akceleraci. Ryze na elektřinu jezdí 508 naopak velmi plavně, jen mu ta energie dlouho nevydrží a pokud chce člověk spořit, musí počítat s častými návštěvami nabíjecích stanic. Pakliže pravidelně nedobíjíte, auto si řekne o 9-10 litrů na sto, což při 43litrové nádrži moc sexy není. Pakliže si baterku hlídáte, dá se po městě jezdit prakticky zadarmo, na okresce za 3,5 litru a na dálnici o další tři méně úsporně.

Jízda bez kompromisů

Z pohledu jízdních vlastností bychom naopak chyby hledali jen stěží. I po letech patří Peugeot 508 mezi nejpříjemněji jezdící manažerské vozy střední třídy. Řízení je i díky malému volantu velice „rychlé“, což je fajn ve městě a v zatáčkách, jinak to ale chce trochu zvyku. U plug-in hybridů býval občas problém s  „rekuperačním" brzděním, kdy auto zprvu téměř nebrzdí, aby následně brzdilo až příliš. U Peugeotu 508 je ale dávkování brzdného účinku příkladné.

A co podvozek? Navzdory velkým 19" kolům dokáže 508 příkladně vyhlazovat všechny nerovnosti vozovky. Akusticky je sice zaznamenáte, otřesy se však nekonají. V zatáčkách se občas dostaví vrozená nedotáčivost, náklony a pískání gum, ale jen pokud jedete opravdu bezohledně k vozu. Při trochu citlivější práci se naopak podvozek ukázal jako zábavný, neutrální a co je hlavní, dobře držící stopu. Jak říkal jeden starý mechanik, musíte jezdit vy s autem, ne auto s vámi.

Závěr

Automobily typu Peugeot 508 nemají v posledních letech na růžích ustláno. Lidé místo sedanů volí raději praktická kombi nebo SUV, ti movitější zase raději sáhnou po německých či japonských prémiovkách. Peugeotu vůbec nepomohlo ani vyřazení dieselu z nabídky. Jinak je pětsetosmičku v zásadě radost řídit, musíte se ale naučit rozumět hybridnímu pohonu. Na poměry trhu ale není vůbec drahý – za cenu lehce přes milion srovnatelné auto s hybridním pohonem neseženete. Bude to ale stačit? Těžko říct. Kompletní ceník modelu tradičně ukrýváme pod tímto odkazem.

Tagy: