TEST: Toyota Hilux GR Sport. Špatný nápad? Ani náhodou. Pracuje a dobře u toho vypadá Zdroj: Bart Běhal
Jít s dobou je důležité, i když ne pokaždé to úplně dává smysl. Sportovní pick-up? Co by to vlastně mělo být? Užitkový vůz s nízkým podvozkem? To je přece hloupost. A tak si užitné vlastnosti teréňáků Toyota Hilux ponechává a k tomu v paketu GR Sport dodává sportovní vzhled. Uvnitř i navenek. A funguje to.
Že se roky osvědčený a spolehlivý dělník, používaný v těch nejtěžších podmínkách snad po celém světě, vydává cestou sportovního střihu, je celkem logické. V posledních letech je totiž celkem trendy dělat si z obrovských vozů také pomůcky do města. Úspěch konkurenčního modelu Ford Ranger a jeho „zlejší“ verze Ranger Raptor si žádá protiútok.
K TÉMATU: Toyota sází na vodík, elektromobily pro ni nejsou prioritou, potvrdil nový šéf automobilky
V Česku jezdí Hiluxů mnoho a jeden z vozů vlastní také můj letitý kamarád. A rozhodně ne pro parádu, auto si pořídil jako parťáka pro práci na svých mnoha akrech půdy. Když jsem mu sdělil, že mě čeká týdenní testovací soužití s verzí GR Sport, dorazil mi od něj celkem trefný dotaz. GR Sport? „To je ten oplastovanej Hilux?“
Toyota Hilux GR Sport Zdroj: Martin Tomaides
Podívejme se na něj zblízka a netřeba se extrémně soustředit. Toyota se rozhodla, že auto nemusí sými úpravami křičet do světa, že se od svých obyčejných sourozenců liší, ale třeba maska chladiče je úplně jiná. Zmizelo logo a objevil se nápis „TOYOTA“, který odkazuje na čtvrtou generaci vyráběnou v 80. letech.
Ale to není zdaleka všechno. Přidejme například lemy blatníků v barvě karosérie, černý schůdek pod dveřmi (budete ho rádi využívat i s výškou přes 180 centimetrů), nová sedmnáctipalcová kola a různě umístěná loga GR Sport, která ale nebijí do očí. K nim se pojí dynamická rudá barva, využitá na tlumičích i pružinách. Toyota se do sportovního střihu pustila decentně, a to je dobře.
A ještě jedna připomínka k velikosti kol. „Sedmnáctky“ se zdají na 5,3 metru dlouhý a 2,2 tuny vážící kolos sice na pohled málo, ale brzy si zvyknete. Možná jde jen o lehkou deformaci dobou, ve které každé druhé SUV jezdí na jedenadvacítkách.
Uvnitř se sedí vysoko, výhled je parádní. Kolem vládne díky GR výbavě kombinace černé s červenou. Připravte se na sportovní přední sedadla a červené prošívání například na ruční brzdě, volantu či právě sedadlech. Přes celou palubní desku se navíc táhne červená lišta. Nechybí sportovní volant a několik dalších připomínek toho, že jste majitelem vozu ve verzi GR Sport. Na to poukazují i hliníkové pedály, řazení pod volantem nebo sportovní budíky. Původní. Staré. Analogové. Prostě nádhera.
Toyota Hilux GR Sport Zdroj: Bart Běhal
Stejně jako drobné digitální hodiny jako z osmdesátek nad obrazovkou infotainmentu. Mají obyčejná tlačítka H a M pro nastavení hodin a minut, je to syrové a zábavné, nic si tu uvnitř zbytečně nehraje na modernu a měšťáctví. Ale zároveň je to i lehká připomínka toho, že model je osm let starý.
Jinak je všude velké množství tlačítek, a to je tentokrát dvojnásob dobře. Tohle auto má pořád hlavně sloužit, počítá se s tím, že majitel může mít rukavice od bahna a zaneřádit si dotykovou obrazovku by bylo ještě víc nepříjemné. Všude je také dostatek zásuvek všeho druhu, jak se na správný pracovní vůz sluší a patří.
No a zavazadlový prostor? Tašky je třeba naházet na zadní sedadla a co je těžké, to se hodí na korbu. Hotovo. Korba má mimochodem metr a půl na délku.
Nastartování naftového motoru, to je čiré retro snad pro každého majitele moderního vozu. Hlavně při nízkých teplotách. Hashtag traktor. Jednotka se ale brzy uklidní a zůstane na běžné dieselové frekvenci.
Hilux pohání naftový čtyřválec s objemem 2,8 litru a výkonem 204 koní. Ten podporuje točivý moment 500 Nm a na stovku se auto dostane dvě desetiny po desáté vteřině. Tohle je ale statistika, kterou u pickupu asi nikdy nevyužijete. Na rozdíl od krouťáku v nízkých otáčkách, jenž pomáhá auto rozhýbat a daří se mu to slušně.
Toyota Hilux GR Sport Zdroj: Bart Běhal
Jednu zkušenost s tímto motorem už za sebou mám, před několika lety jsem si o 20 kW slabší verzi zkusil v modelu Land Cruiser a zdálo se mi, že motor prostě dva válce postrádá. U Hiluxu mi šestiválec zase tak nutný nepřijde.
Ačkoliv každým svým pohybem na silnici dává vědět, že je kolosem na kolech, řidič ten pocit nutně mít nemusí. Samozřejmě dokud třeba nedojde na střet například s parkovacím domem u obchoďáku. Narovinu, tam jsem si ani netroufl.
Jízda je hladká, setkání s aerodynamikou přichází až ve vyšších rychlostech a dynamika je skutečně solidní. Ani dálniční předjíždění, kde je třeba dostat se vysoko nad stovku, není vůbec problémem a taková delší trasa je naopak příjemným překvapením.
Právě na ní jsem si Hilux zkusil především a překvapila mě stále klesající spotřeba, která se zastavila na 8,7 litrech. Na běžné bázi, která bude kombinovat město a terén, je ale 10 litrů takovým příjemným standardem, se kterým se i vzhledem k proporcím vozu rozhodně počítá. Podívejme se také, jak je na tom jeho přímý konkurent.
Pick-up stojící na bytelné rámové konstrukci vzadu samozřejmě využívá také tuhou nápravu s litsovými pery, jakmile se na silnici auto rozhoupe, chvíli mu trvá, než se zase uklidní. Prostě pravý teréňák. A samozřejmě i dělník, na korbě uveze papírově tunu a zapřáhne přívěs o váze 3 500 kilogramů-ve skutečnosti ale mnohem víc.
I to je důvod, proč Hilux GR Sport může klidně ovlivnit rozhodovací proces někoho, kdo by normálně sáhl po modelu Proace či konkurenčních stálicích jako VW Transporter nebo Mercedes třídy V. Má sloužit, ale zároveň poskytnout prostor na cesty či práci. Cena je samozřejmě trochu vyšší, testovaný vůz se vyšplhal na 1 718 120 Kč.
Standardní záruka Toyota Professional je platná na 5 let či 250 tisíc ujetých kilometrů. Pravidelné prohlídky jsou třeba po roce užívání či 15 tisících ujetých kilometrech a jejich ceny se během šesti let pohybují mezi 9 a 21 tisíci korun.
Hilux je stálicí na trhu už dlouhé roky a vidět je to i na prodejích. Skladem auta nejsou a čekací lhůta je zhruba dvanáctiměsíční. Verze GR Sport tvoří aktuálně zhruba 10 % prodejů, a to celkem ujde když vezmeme v potaz, že vůz slouží především na práci.
Tady je každopádně konkurence napřed. Operační systém Touch 2 občas naskakuje pomaleji, grafické zpracování navigace není nijak závratné a díky tomu cesta následně dokáže být nečitelná. Aspoň podporuje Android Auto a Apple CarPlay, a to bez problémů.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
