Rusové jí zabili muže, započala pomstu. „Bilka“ líčí příběh své jednosměrné cesty na frontu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Manžel ji odrazoval, teď Irina pilotuje drony.
Dva týdny po pohřbu se rozhodla pro pomstu.
Ve dvaceti ovdověla, nyní slouží v 63. brigádě.
Jak zvládá práci, při níž vidí umírat kolegy?
Od roku 2018 bojoval Pavlo Kolobajev jako operátor průzkumného dronu. Věděl, co je válka a svou manželku se snažil ochránit před tím, čím si prošel. Ve 20 letech však ovdověla a dnes Irina „Bilka“ Kolobajevová pilotuje drony v rámci 63. samostatné mechanizované brigády. Dva týdny po pohřbu svého manžela se rozhodla: „Bude pomsta“. Svůj příběh popsala v rozhovoru pro web RFE/RL.
Když se Irina „Bilka“ Kolobajevová seznámila se svým manželem, poznala zároveň, co to znamená sloužit armádě. „Byl operátorem bezpilotních letounů. A už tehdy se mi celé toto téma moc líbilo, rezonovalo se mnou. Pochopila jsem, že chci dělat totéž. Ale dokud žil, na mou žádost: ‚Sakra, chci s tebou pracovat,‘ neustále říkal: ‚Do armády půjdeš, až se mi zavře‘,“ popsala Kolobajevová v rozhovoru pro RFE/RL.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajina dokončuje ničivou raketu. Bude silnější než ruský Iskander, v bezpečí není ani Moskva
Za manžela se provdala na Donbasu. „Pro mého manžela bylo nezbytné, abych nosila jeho příjmení. A vždycky jsem měla na paměti, že kdyby se mu něco stalo, nebudu k němu moci přijít – do nemocnice, na ošetřovnu, nikam,“ popsala Kolobajevová a vzpomínala, že na svatbě byla v pantoflích a manžel ve špinavé uniformě. „Ale nejdůležitější bylo, že jsme se navzájem cítili dobře,“ podotkla.
Důvodem, proč manžel nechtěl, aby vstoupila do armády, byla mimo jiné obava o její život. „Než vstoupil do praporu, kde teď sloužím a kde sloužil on, byl u jiné jednotky. A asi že ze čtyř nebo pěti set mužů tam přežilo jen 47. Zúčastnil se pohřbů většiny svých kamarádů. Lidí, kteří pro něj byli jako rodina. A každá taková ztráta pro něj byla tak těžká. Takže nechtěl, abych si něčím takovým musela projít,“ uvedla Kolobajevová.
Čtěte také
S manželem byli v Lymanu – on ji učil, jak se ve městě vyznat. „Pravděpodobně už tehdy věděl, že tu budu pracovat. A naučil mě, jak se ve městě orientovat. A to mi později vlastně hodně pomohlo,“ popsala Kolobajevová.
Dva měsíce pila, přežít bylo nejtěžší
O smrti manžela se dozvěděla od příbuzných. „Ovdověla jsem ve dvaceti letech. Devátý den po pohřbu mého manžela připadl na mé narozeniny. Plánovala jsem si budoucnost trochu jinak. Téměř dva měsíce jsem hodně pila. Abych se úplně nezbláznila, našla jsem si práci – v běžném vesnickém obchodě, jako prodavačka. Nejtěžší tehdy bylo prostě přežít, protože se mi zdálo, že se prostě zblázním, nebo si něco udělám,“ svěřila se.
Trochu vzpamatovávat se prý začala asi dva týdny po pohřbu a následně se rozhodla, že se přidá k armádě. „Uvědomila jsem si, že tohle bude pomsta. Bude to jednosměrná jízdenka. Moje matka to chápala, můj otec taky. Nemohli nic změnit, ale chápali. Šla jsem rovnou k jednotce, kde sloužil můj manžel,“ uvedla Kolobajevová. Dodala, že armáda se pro ni stala domovem a rodinou. „A vlastně je pro mě velmi důležité s nimi udržovat alespoň nějakou komunikaci. Uplynulo něco málo přes týden dovolené a já se k nim už chci vrátit. Miluji lidi, se kterými pracuji. A miluji tu práci,“ řekla Kolobajevová.
Pozice operátora dronů je podle ní velmi důležitá. „Pracujeme pro pěchotu. Jsme jednou z hlavních opor našich chlapů. A když přijde hlášení, že je na jedné z pozic kontakt s nepřítelem, vyletíme pátrat, aby se našim klukům nic nestalo. Je to obrovská zodpovědnost, protože se na nás spoléhají. Je to také ale velký tlak. A je to fyzicky velmi náročné, protože na pozici není mnoho lidí a pracujeme 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,“ uvedla Kolobajevová.
Čtěte také
Nejtěžší na její práci je prý pocit, že člověk nemůže nic dělat. „Za určitých povětrnostních podmínek jsme prostě bezmocní. Když slyšíme, že někde dochází k útoku, že naši mají problém, a vy tam sedíte a nemůžete s ničím pomoct... Také pravidelně vidíme, jak naši chlapci umírají. A je to děsivé. Sedíte v bunkru, pod střechou, a prostě nemůžete nic dělat, zatímco vám tam umírají lidé,“ řekla Kolobajevová.
Dodala, že má dobrý pocit, že může pokračovat v práci svého manžela a obhajovat to, co bylo pro oba důležité. „Bojím se opakovat jeho osud, ale zároveň k jeho životnímu dílu přistupuji s velkou láskou a zodpovědností. Nežiji se ztrátou, ale se vzpomínkou a zodpovědností, protože nosím jeho příjmení. A to je ve skutečnosti velmi velká zodpovědnost. V práci si často buď vzpomínám, jak se choval v podobných situacích, nebo se snažím představit si, jak by se zachoval. Znala jsem ho velmi dobře, takže je to pro mě jako vnitřní referenční bod,“ popsala s tím, že její manžel byl hrdý na to, že se mohl nazývat vojákem.
Rusko zahájilo v únoru 2022 invazi na sousední Ukrajinu a rozpoutalo tím nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války, který si podle odhadů vyžádal životy statisíců vojáků a tisíců civilistů, včetně žen a dětí. Ukrajina se brání s pomocí západních spojenců a podniká vlastní útoky dronů v hloubi ruského území, aby způsobila agresorovi škody a logistické potíže.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Tvrdý úder Ukrajinců v Moskvě: Po útoku hoří největší ropná rafinerie ve městě
vaclav.cerny@iprima.cz
