Ukrajinci v pasti české pomoci. Vládu lidi nezajímají, naštvané občany chápu, říká Uhlová
Vzniká nám tu sociální problém, který se může brzy vyrovnat tomu romskému. Novinářka Saša Uhlová právě dokončuje reportážní knihu V pasti české pomoci, v níž se do hloubky zabývá situací ukrajinských uprchlíků a především uprchlic v Česku. Vláda prý v integraci naprosto selhala, i když hlasitě hlásá opak. Jaká je reálná podpora Ukrajinců v Česku, v čem vláda pomoc nezvládá a jak fungují kvalitní politiky integrace jinde v Evropě?
Ačkoliv politici z krajně pravicových pozic křičí, jak si Ukrajinci v Česku luxusně žijí ze sociálních dávek, situace je podle novinářky deníku Alarm spíš opačná. „Od státu tam je nějaká podpora, ale když se člověk podívá na životní náklady a náklady na bydlení, tak je příliš nízká,“ říká Saša Uhlová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
ČTĚTE TAKÉ: Na Ukrajině byla Oksana primářkou, v Česku musela kvůli válce začínat od nuly
Zároveň prý chápe frustraci chudých Čechů, když od vládních politiků slyší, jak uprchlíky podporují. „Lidi mají oprávněný pocit, že na ně všichni se**u,“ má jasno Uhlová, která mapuje situaci ukrajinských uprchlíků od začátku války a brzy jí vyjde knížka V pasti české pomoci.
Novinářka se dlouhodobě věnuje sociálním tématům a zranitelným lidem. Je autorkou dvou knih reportáží Hrdinové kapitalistické práce a Hrdinové kapitalistické práce v Evropě, kdy se sama nechávala zaměstnat na nízkopříjmových pozicích v Česku a později i v několika západoevropských zemích.
Vláda to nezvládla, nejúčinnější pomoc poskytli lidé
Co si říkáte, když slyšíte někoho mluvit o tom, jak Česko skvěle zvládlo uprchlickou krizi spojenou se startem ostré ruské invaze na Ukrajinu?
Rozčiluje mě to. První, co mě napadne, je, že to vláda vůbec nezvládla, stejně jako nezvládla řadu dalších věcí. Ale ještě se tím navíc chlubila, jak to bylo všechno perfektní. Měla takové billboardy: Integrovali jsme 350 tisíc nebo 380 tisíc Ukrajinců… Na druhou stranu je pravda, že z hlediska solidarity Čechů byla pomoc ohromná. A opravdu hodně lidí díky ní dnes pracuje, z toho, co si vydělá, si platí bydlení a prostě je pro stát nějakým přínosem. Nebo taky třeba chodí do školy.
Máte nějaké příběhy, kdy se tohle díky pomoci lidí podařilo?
Paní, která na Ukrajině byla psycholožkou, tak dneska pracuje jako psycholožka. Když přijela, tak bydlela tři měsíce úplně zadarmo v penzionu, z pekárny jim tam vozili zadarmo jídlo… Ta pomoc byla na mnoha úrovních. Majitelé jí pak pomáhali sehnat i normální bydlení, postupně si mohla najít práci. Má tři děti, ty chodí do školy a vlastně žijí normální život. Kdyby skončila, jako spousta jiných, někde v pohraničí na ubytovně, tak by tam uklízela nebo myla nádobí v kuchyni, protože by musela rychle vydělat nějaké peníze. Děti by si tam zvykly chodit do školy a ona už by se nechtěla nikam hýbat, měla by strašně nízké výdělky, dneska už možná práci načerno a tak dále…
Podpora je příliš nízká, životní minimum je směšné i pro Čechy
Stát tedy nějak systematicky nepomáhá?
Ze začátku, v těch prvních krizových chvílích, třeba systém KACPU (Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině), který zajišťovali hasiči, tak to bylo v pořádku. Hodně dobré bylo, že stát Ukrajince vpustil na pracovní trh. Což, jak jsem později zjistila, bylo nařízení Evropské unie. Jinak to jsou spíš řeči o tom, jak se pomáhá… Od státu tam je nějaká podpora, ale když se člověk podívá na životní náklady a náklady na bydlení, tak je příliš nízká.
Kdybychom to měli přiblížit na nějakém modelovém případu?
Rodič se dvěma dětmi dostane od státu humanitární dávku, dejme tomu, i podle toho, jak jsou ty děti staré, 16 až 17 tisíc. Odvíjí se to od životního minima, které stát tradičně vypočítává pro naše chudé. Ty částky, které mají údajně člověku stačit k živobytí, jsou směšné, od revoluce se to v porovnání s náklady zvedlo minimálně.
Čtěte také
Stát chudé Ukrajince tlačí do práce načerno
A když někdo pracuje?
Dávky se mu každou vydělanou korunou snižují. A pokud si vydělá víc než 17 tisíc, což je minimální mzda, tak už to jde rapidně dolů, i když je tam výpočet se započitatelnými náklady na bydlení a podobně. Stát tu v podstatě vytvořil systém, který vyloženě tlačí ty lidi do práce načerno.
O kolika lidech se tady tak bavíme?
Týká se to těch Ukrajinců, kteří se nezvládli integrovat po vlastní ose, zůstali bydlet třeba na ubytovnách. Kolik jich je, já nevím. A myslím, že stát taky moc nemá představu. Stejně jako stát neumí spočítat, kolik ukrajinských dětí nechodí do školy. Mimochodem, u základoškoláků je to asi čtvrtina. Může to být nízkou motivovaností rodičů či přímo těch dětí, ale taky je prostě problém ty ukrajinské děti do škol dostat.
Jakou pak mají ti lidé životní perspektivu?
My tu máme v Česku 800 tisíc lidí, kteří jsou v exekucích. To jsou lidi, kteří nejsou na pracovním trhu a neodvádí daně. Můžeme se samozřejmě bavit o nějakém morálním hledisku, že ty lidi takhle vytlačujeme, ale ono to není pro společnost výhodné ani z ekonomického pohledu. Ukrajinci ještě v téhle pozici nejsou, ale my je tam dostaneme. Ještě nejsou v exekucích, ale pracují načerno jen proto, že jim stát nedává moc jinou možnost.
V Česku nebylo pro uprchlíky dost jazykových kurzů, chyběla i motivace
V čem může být další past? V podcastu o své knížce říkáte, že uprchlíci nečekali, že válka bude tak dlouhá…
To mi říkal skoro každý: My jsme mysleli, že je to na pár týdnů… Takže oni ze začátku nebyli moc motivovaní učit se česky. Tehdy je to nenapadlo, nebo je to možná nějaký obranný psychologický mechanismus. Ale ten by neměla mít vláda.
Jak měla tedy podle vás tehdy reagovat?
To ukazují třeba úspěšné politiky z jiných zemí. Nejen že těm lidem nabídnete jazykové kurzy, kterých tady nebylo dost, ale podmíníte veškerou pomoc tím, že se učí ten jazyk. Takhle to fungovalo třeba v Dánsku. A řekla bych, že to není žádný nepřiměřený nátlak, my od nich můžeme vyžadovat, aby se naučili česky, protože jinak se budou vytvářet velké sociální problémy.
Jak si to představit v reálu?
Oni se učí a v podstatě za to dostávají peníze na živobytí. Nejdříve mají intenzivní kurz, pak už k němu třeba dělají nějakou práci. Ale tady ty paní potřebovaly samozřejmě hned vydělat nějaké peníze a šly do těch nekvalifikovaných pozic, často si vzaly třeba dvě práce, protože to bylo strašně špatně placené… A pak prostě nemají kapacitu na to, aby se učily česky. Takových případů jsem potkala opravdu hodně. Nikdo je k tomu nenutí, ani jim v tom nepomůže.
Čtěte také
Do několika let můžeme mít v Česku s Ukrajinci vážný sociální problém
Kolik ukrajinských žen v Česku pracuje pod svou původní kvalifikaci?
Já bych řekla, že skoro všechny. Kromě těch, co měly nějaké peníze. Jsou případy žen, které měly našetřeno a využily to k tomu, že se naučily pořádně česky a dneska mají dobrou práci. Třeba ne úplně to samé jako doma, přeci jen jsou specifické věci, kdy třeba právnička nemůže hned dělat právničku, ale může dělat nějakou kvalifikovanou kancelářskou práci.
Proč se stát nesnaží ukrajinské uprchlíky víc integrovat? Dokonce jste zmínila, že podle vás se je snaží spíš vyhnat.
Je otázka, jestli pro český stát, kde firmy plakaly, že nemají levné zaměstnance, nebylo vlastně výhodné, že sem ti lidi přišli. Zároveň na ukrajinské straně není úplně nadšení z toho, že by ti lidi tady byli nějak dobře integrovaní, protože tam panuje představa a naděje, že se po válce vrátí budovat Ukrajinu. Jenže ono to takhle nefunguje a máme na to čísla, protože těch konfliktů už bylo na světě hrozně moc… Ti lidi, i když podmínky pro ně nebudou úplně dobré, tu zůstanou a pokud to stát nebude řešit, budou tu vytvářet sociální problém. Vyrůstá tu také generace dětí, které nebudou chodit do školy. Já si myslím, že do několika let, tak jak tu máme romsko-český problém, tak může být česko-ukrajinský.
Chápu na***nost lidí, ve vládě nejsou kruťasové, ale nezajímají je lidi
Roste – podobně jako s těmi Romy – u části společnosti, která je frustrovaná, zášť či nenávist i k ukrajinským uprchlíkům?
Lidi mají oprávněný pocit, že na ně všichni se*ou. Například nedostupné bydlení… Když tenkrát po začátku války přijeli Ukrajinci, najednou se ukázalo, že je spousta volných bytů. Chápu, že když vidí na sociálních sítích, jak lidi nabízejí své prázdné byty, které byly asi na airbnb nebo úplně prázdné, protože v nich mají uložený kapitál, tak to ty lidi nas*alo... Ukrajinci samozřejmě také snižují cenu práce. Já tím nechci hodnotit ty lidi, je to mechanismus, kdy přijdou a jsou ochotní pracovat za míň peněz, to tak je. A té nenávisti pak pomáhá i rétorika vlády, která se chválí tím, jak uprchlíky podporuje. Ty lidi to muselo logicky štvát, protože měli pocit, že Ukrajinci dostávají něco, co oni ne. Že naopak dostávají míň, to ti Češi už nevědí.
Když jste se zmiňovala o Romech, ti často bývají terčem některých politiků, teď to podobné můžeme pozorovat s Ukrajinci.
U těch Romů to funguje tak, minimálně na lokální úrovni, že pro politiky je to jakoby výhodné, protože díky tomu mají téma, které vyvolává emoce, to lidi bere a odvádí to pozornost od toho, jak oni spravují věci veřejné. A nejsou to jen politici, ale i dezinformační kanály, ty také hledají nějaké mobilizační téma. Co se týká celkově nezvládnuté integrace ukrajinských uprchlíků… Já bych naši vládu nepodezírala z toho, že tu záměrně vytváří skupinu, která bude pro společnost minimálně částečně problematická, ale vidím v tom nějakou laxnost a neschopnost chápat sociální procesy. Já je nepodezírám z toho, že by byli kruťasové, kteří mají radost z toho, že někdo živoří někde na ubytovně a že tu vzniknou nějaké sociální konflikty mezi Čechy a Ukrajinci. Já myslím, že je prostě nezajímají jakýkoliv lidi do té míry, že to jde úplně mimo ně.
Je tohle nějaký specifický český rys? Byla v Česku vůbec vláda, která by podle vás tvořila smysluplnou levicovou politiku?
Nikdy to nebylo moc dobré… Byli tu sociální demokrati za Zemana. O jeho levicovosti by se ale dalo s úspěchem pochybovat. Včetně opatření, která vláda dělala. Je to možná blbé slovo, je tu nějaký „diskurz“, na kterém je založená celá ta porevoluční ideologie. Mluví se jen o tom, že lidi mají pracovat a kdo chce, tak je úspěšný. Tím pádem pak kdokoliv, kdo úspěšný není, tak není hoden nějakého zájmu. A pak jsou samozřejmě ti chudáci, kteří si za to nemůžou, na ty uděláme nějakou sbírku, chytneme se za srdíčko… A jestli se do té situace dostali dostatečně nezaslouženě, to samozřejmě posoudí lidi.
Uhlová: Tři návrhy, jak vylepšit situaci ukrajinských uprchlíků
Ke zlepšení integrace ukrajinských uprchlíků by podle Saši Uhlové mohlo pomoci několik věcí, politici se k nim ovšem nehrnou, protože i kvůli nim je na pomoc Ukrajincům společnost alergická.
„Ve společnosti je nálada, jaká je, to je samozřejmě problém,“ říká novinářka. A lidé, kteří jsou na Ukrajince naštvaní, jsou i v pozicích, kde by jim měli pomáhat. „Třeba na pracáku nebo ve škole, takže už to vytváří nějakou bariéru,“ upozorňuje Uhlová, ale dává tipy, jak by se dalo vcelku jednoduše pomoci velkému množství lidí:
- Podpořit finančně školy, které vzdělávají ukrajinské děti, aby měly nástroje na integraci.
- Zároveň určit strop na počet ukrajinských dětí, protože ke každé integraci je třeba, aby probíhala v omezené skupině. Strop by měl být i proto, aby opatření někteří ředitelé nezneužívali a nenabrali si velké množství ukrajinských dětí, jen aby z toho měli víc peněz.
- Mohl by vzniknout vládní program, který by pravděpodobně musely administrovat úřady práce. Ten by nabídl kvalifikovaným ženám – i těm, které přišly před dvěma třemi lety – podporu ve výuce češtiny. Šlo by třeba o půlroční podporu s tím, že první tři měsíce by šlo o intenzivní pouze jazykový kurz a další tři měsíce by k tomu mohla přibýt i rekvalifikace.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pořád se bojím, že mi na hlavu spadne bomba, přiznává úspěšná logopedka z Ukrajiny v seriálu CIZINKY
Vystudoval českou filologii na Slezské univerzitě v Opavě, poté se připojil k rozjíždějícímu se projektu Aktuálně.cz jako sportovní redaktor. Následně 15 let pomáhal budovat web iSport.cz, kde se postupně stal hlavním editorem. Od léta 2024 působí v on-line redakci CNN Prima NEWS. (Ondrej.Roubinek@iprima.cz)
