Elephant Cart (angl. Sloní vozík) je dílo Nam June Paika, zesnulého korejsko-amerického umělce považovaného za zakladatele hnutí videoartu. Zdroj: Ministry of Unification
Muzeum, přezdívané Unimaru podle korejských slov pro „sjednocení“ a „platforma“, se nachází v korejské demilitarizované zóně (DMZ) – tedy v lokalitě oddělující obě asijské země. Jeho název odkazuje na poslání poskytnout platformu pro mírové sjednocení KLDR a Jižní Koreje.
Než se Unimaru stalo muzeem, bylo mezi lety 2003 a 2007 celním odbavištěm. Návštěvníci zde procházeli bezpečnostními kontrolami spojenými se získáním oprávnění ke vstupu do DMZ. Tuto funkci však nahradila větší kancelář, díky čemuž komplex získal prostory potřebné pro vystavování exponátů.
Návštěva muzea přesto zůstává relativně komplikovanou záležitostí. Lidé, kteří se chtějí do Unimaru podívat, musí nejprve požádat o povolení jihokorejské ministerstvo sjednocení (MOU), jež je oficiálním vládním orgánem podporujícím znovusjednocení obou Korejí. Pokud uspějí, mají zajištěnou volnou jízdenku do Unimaru. Ta je opravňuje k nástupu do jednoho ze speciálních autobusů převážejících civilní hosty do DMZ.
Právě odchod stráží z některých vojenských hlídek umožnil Unimaru vystavit umělecká díla na předělané bývalé strážní věži několik kilometrů od hranic. Zdroj: Ministry of Unification
Právě odchod stráží z některých vojenských hlídek umožnil Unimaru vystavit umělecká díla na předělané bývalé strážní věži několik kilometrů od hranic. Zdroj: Ministry of Unification
Kuriózní podmínky tím však nekončí. Umělecká ředitelka Unimaru Yeon Shim Chungová pro Artnet sdělila, že ona i další zaměstnanci muzea nosí preventivně neprůstřelné vesty. Bezpečnostní opatření je dle jejích slov namístě například v okamžiku, kdy jdou instalovat umělecké kousky.
A na jaké zajímavosti je možné se v muzeu podívat? Vedle děl, jako jsou Paikova socha Elephant Cart nebo nástěnná malba Marjeticy Potrčové What Is DMZ Soil Made Of?, představila ředitelka Chungová i na první pohled poněkud překvapivě působící prázdný obrazový rám. Vysvětlení je však dle ní prosté: „Představuje místo, kde muzeum doufá, že jednoho dne vystaví i díla severokorejských umělců,“ zakončila s nadějí Chungová.
